Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 18/2002

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Emy Barešové a soudců JUDr. Ivy Brožové a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobců A/ V. P., a B/ J. J., zastoupených advokátem, proti žalovaným 1/ Z. T., a 2/ A. T., oběma zastoupeným advokátem, o přechod vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp.zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14.9.2001, čj. -242, takto :

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci se domáhali rozhodnutí, že na ně přechází vlastnické právo k domu čp. 121 a ke stavebním parcelám č. 11 a 15 v katastrálním území S., podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), protože žalovaní nabyli tyto nemovitosti v rozporu s tehdy platnými předpisy.

Okresní soud ve Strakonicích rozsudkem ze dne 11.12.2000, čj. -209, rozhodl ve výroku I., že vlastnické právo žalovaných k domu čp. 121 a stavební parcele č. 11 a 15 v katastrálním území S. přechází na žalobce, a to na každého jednou ideální polovinou, a ve výrocích II. a III. rozhodl o nákladech řízení. Šlo již o jeho třetí rozhodnutí v této věci, neboť soud prvního stupně žalobu zamítl nejprve rozsudkem ze dne 1.6.1995, čj. -33, (ten byl zrušen usnesením Krajského osudu v Českých Budějovicích ze dne 20.11.1995, čj. -41 a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení) a poté rozsudkem ze dne 6.5.1999, čj. -100 ( zrušen usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13.10.1999, čj. -118 a věc opět vrácena k dalšímu řízení).

Na základě odvolání žalovaných Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 14.9.2001, čj. -242, změnil třetí rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud po doplnění dokazování zprávou vedoucího odboru výstavby ONV ve S. ze dne 14.9.1961, kolaudačním rozhodnutím MNV-komise výstavby N. ze dne 5.12.1984, znaleckým posudkem Ing. V. H. ze dne 28. února 2000 a stejnopisem notářského zápisu ze den 15. prosince 1969, značky N 385/69, Nz 342/69, dospěl k závěru, že dům čp. 121 (před přečíslováním dům čp. 8) měl charakter rodinného domku ve smyslu ustanovení § 128 odst. 1 občanského zákona v tehdy platném znění a v tomto směru odkázal na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně. Ztotožnil se rovněž se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož při koupi parcel č. 11 a 15 nebyl shledán rozpor s cenovými předpisy; neshledal ani rozpor s právními předpisy. Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud nezjistil, že by žalovaní koupili dům čp. 121 za cenu, která by byla v rozporu s cenou stanovenou , neboť dům, jak vyplývá ze znaleckého posudku Ing. H., byl na konci životnosti, a rozdíl mezi kupní cenou, jež činila 1.980 Kčs a cenou stanovenou tímto znaleckým posudkem( 3.070,70 Kč), spočíval jen v rozdílném výpočtu výše opotřebení. Podle odvolacího soudu maximální hranice opotřebení ve výši 70% nedopadala na posuzovaný případ; jedná se totiž o otázku výkladu , tedy o otázku právní, kterou si musí posoudit soud. V tomto směru odvolací soud odkázal také na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, spis. zn. .

Rozsudek odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 23.10.2001, napadli žalobci dovoláním ze dne 29.10.2001, jehož důvody založili na ustanovení . Odvolacímu soudu vytýkají, že nesprávně právně posoudil projednávanou věc, neboť pochybil při výkladu podmínky vyjádřené v hypotéze právní normy, tj. , a v důsledku toho nesprávně aplikoval pravidlo, stanovené její dispozicí. Žalobci se domnívají, že znalec měl při aplikaci citované vyhlášky v souladu s jejími ustanoveními a stanovit amortizaci do výše 70%, a že měl respektovat obecně závaznou metodiku, uveřejněnou v měsíčníku Zábrana škod č. 7/1984, která byla projednána ve Sboru pro znalecké otázky Ministerstva spravedlnosti ČSR pro obor ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí; v tom případě by cena domu činila 8.187,12 Kč a byla by nižší o 75,82%, než obecná cena odpovídající tehdy platným předpisům. Žalobci dále vytýkají odvolacímu soudu, že se nezabýval ani smyslem Věstníku MF o prodeji rodinných domků z národního majetku občanům, k němuž se, jak vyplývá ze spisu, vyjádřil znalec B. Dovolatelé nesouhlasili ani se závěrem odvolacího soudu ohledně otázky opotřebení nemovitosti. Považují za nesprávné aplikovat procentuální opotřebení ve vztahu k zaplacené kupní ceně a takto zjištěnou amortizaci pak porovnávat s opotřebením, které stanovil znalec a ze zjištěného rozdílu dovozovat, zda se jednalo o cenu nepatrně vyšší; v takovém případě vychází rozdíl v cenách 4%, přestože skutečný cenový rozdíl zjištěný znalcem byl minimálně 35%, spíše však ještě vyšší. Navrhli proto zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů , a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedením podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném před 1.1.2001.

Dovolání splňuje formální náležitosti stanovené v a je přípustné podle ustanovení , protože odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v neprospěch dovolatelů. Dovolací soud neshledal, že by řízení trpělo některou z vad vyjmenovaných v ustanovení , které vždy zakládají přípustnost dovolání. Dovolání proto projednal v rámci uplatněných dovolacích důvodů ( ). Přitom dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Dovolatelé považují ze nesprávné závěry odvolacího soudu, že předmětné nemovitosti nebyly nabyty za cenu nižší než cenu dle tehdy platných cenových předpisů. Dovolací soud se z tohoto hlediska výkladem ustanovení § 8 odst. 1 zákona o půdě opakovaně zabýval. Ve své konstantní judikatuře vykládá tuto skutkovou podstatu tak, že cenou nižší je objektivní, relevantní rozdíl v ceně kupní a ceně stanovené dle cenových předpisů, nikoli ceně obecné dosažitelné v místě a čase. Cenovými předpisy jsou obecně závazné právní předpisy (publikované nebo registrované ve Sbírce zákonů), určující hlediska pro výpočet ceny nemovitostí. Při zjištění menšího rozdílu je třeba přihlédnout i k určité subjektivní úvaze znalců např. při stanovení výše opotřebení.

V daném případě je cenovým předpisem, který je rozhodující pro posouzení ceny nemovitostí v době, kdy byl žalovaným dům čp. 121 převeden do vlastnictví a zřízeno právo osobního užívání pozemků, tj.dne 15.12.1969, , o cenách staveb v osobním vlastnictví a o náhradách při vyvlastnění nemovitostí, která nabyla účinnosti dne 1.6.1969. Pro stanovení výše opotřebení při smluvním převodu staveb nabývaných občany od organizací, bylo rozhodující ustanovení citované vyhlášky, podle níž se cena rodinného domku snížila o opotřebení. To činilo při běžné údržbě zpravidla 1% za každý rok stáří stavby. U rodinného domku, u něhož údržba nebo opravy byly zanedbány, nebo u rodinného domku poškozeného, bylo opotřebení přiměřeně vyšší. Pro tyto případy neplatilo omezení opotřebení na 70%, které se aplikovalo v případě vyvlastnění stavby v osobním vlastnictví ( cit. vyhlášky).

Dovolatelé mají pravdu v tom, že znalecký posudek, vyžádaný soudem, a vycházející z opotřebení 88,75 %, vyzněl tak, že cena určená znalcem byla vyšší o cca 30 % než cena kupní, což není rozdíl nepatrný. Na druhé straně je však třeba přihlédnout ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, z nichž vycházel i soud odvolací, týkajícím se stavu stavby v době převodu na žalované. Dle posudku znalce Ing. V. H. se jednalo o stavbu s dlouhodobě zanedbanou údržbou, bez provádění oprav poškozených hlavních konstrukcí, neobyvatelnou, bez oken, bez funkčního komínu, takže opotřebení činilo více než 1% ročně. Stanovisko stavebního úřadu, že jde o stavbu neobyvatelnou, znalec nebral v úvahu při stanovení ceny stavby – pokud by neobyvatelnost byla stanovena rozhodnutím tohoto úřadu, byla by stavba oceněna částkou 600 Kč.

Za této situace dovolací soud neshledal nesprávným závěr odvolacího soudu, že v daném případě lze považovat za možnou cenu odpovídající tehdy platnému cenovému předpisu částku stanovenou původně znalcem J. P., který vyšel z opotřebení vyššího, tj. 92,7 %. Dovolání proto podle ustanovení věta před středníkem zamítl.

Výrok o nákladech řízení je dán tím, že žalovaným, kteří by s ohledem na výsledek dovolacího řízení měli nárok na náhradu jeho nákladů, prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly ( , , ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14.května 2002

JUDr. Ema B a r e š o v á , v.r.

předsedkyně senátu