Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 553/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala žalobou, podanou u soudu 27.10.1995, aby žalovanémuu bylo uloženo vydat jí dům (zámek) čp. 1 v H. V. s pozemky parc. č. 10, parc. č. 123 (s domem čp. 51), parc. č. 130 (se skleníkem), parc. č. 133 (se sklepem), parc. č. 24/3, parc. č. 34, parc. č. 36, parc. č. 39 a parc. č. 1892, včetně příslušenství a mobiliáře. V žalobě se uvádělo, že tyto nemovitosti patřily manželu žalobkyně – Ing. A. S.-F. a přešly na stát bez právního důvodu. Žalovaný ústav byl vyzván písemně k vydání uvedených nemovitostí, ale bezvýsledně.

Žalovaný ústav navrhl zamítnutí žaloby s tím, že žalobkyně nedoložila vlastnictví původního majitele nemovitostí, ani to, jakým způsobem jí uváděné nemovitosti přešly na stát ve smyslu ustanovení Žalovanémuu je známo, že ohledně tohoto nemovitého majetku bylo vedeno přídělové řízení podle dekretu č. 28/1945 Sb.

Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku z 30.3.2000, čj. -64, byla žaloba žalobkyně o vydání v žalobě uvedených nemovitostí zamítnuta; bylo zastaveno řízení o žalobním návrhu žalobkyně ohledně vydání „příslušenství a mobiliáře kdysi ve vlastnictví rodiny žalobkyně, pokud i tento má žalovaný ústav ve svém držení“. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že soud prvního stupně má za prokázáno, že právním předchůdcem žalobkyně byl její manžel A. S.-F. Nebylo však v řízení prokázáno, že tato osoba byla právě tím subjektem, jehož majetek přešel na stát ve smyslu ustanovení Původním vlastníkem nemovitostí byla M. G., ale nepodařilo se prokázat, že by tento majetek přešel z M. G. na A. S.-F. Žalobkyní uváděné nemovitosti na základě přídělovéy bývalého Okresního národního výboru v D. z 15.6.1954 a na základě výměru ze 6.6.1955, čj. Zem-3019/55, přešly na Č. k. ch., tedy na subjekt odlišný od státu. Nepodařilo se však zjistit, z jakého důvodu byly nemovitosti původnímu vlastníku odebrány, a jak se staly předmětem přídělového řízení. Proto žalobu o vydání nemovitostí soud prvního stupně zamítl. Řízení o vydání „příslušenství a mobiliáře“ bylo zastaveno, když se soudu nepodařilo dosáhnout doplnění a upřesnění tohoto žalobního návrhu ze strany žalobkyně postupem podle ustanovení . Rozhodnutí o nákladech řízení bylo odůvodněno tím, že žalovanémuu, který měl v řízení o věci úspěch, v tomto řízení náklady nevznikly.

O odvolání žalobkyně proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem z 29.11.2000, sp.zn. . Rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení odvolacího.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že žalobkyně sice v řízení prokázala, že je právní nástupkyní svého manžela A. S.-F., který zemřel 15.4.1983, ale nepodařilo se ji doložit, že její manžel nabyl vlastnictví k nemovitostem (uváděným v žalobě žalobkyně) od M. G., ohledně níž vyplývá ze zápisů v pozemkové knize, že byla prokazatelně původní vlastnicí nemovitostí. Žalobkyni se také nepodařilo prokázat přechod uváděných nemovitostí na stát, na základě některého z důvodů uvedených v ustanovení , a to v rozhodném období po 25.2.1948. Vzhledem k těmto skutečnostem se už odvolací soud nezabýval tím, zda „výzva k vydání věcí“ byla z hlediska ustanovení podána řádně a ve stanovené lhůtě a zda žalovaný ústav je povinnou osobou podle ustanovení Proto odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle ustanovení .

Odvolací soud se ztotožnil i se závěry rozsudku soudu prvního stupně o zastavení řízení o vydání „příslušenství a mobiliáře“ i ohledně výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně.

Výrok o nákladech řízení odvolacího soudu byl odůvodněn ustanoveními , a .

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalobkyni (k rukám jejího zástupce) dne 29.1.2001, tímto dnem nabyl uvedený rozsudek právní moci a dovolání bylo odevzdáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Mělníku dne 21.3.2001.

Ve svém dovolání dovolatelka navrhovala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Co do přípustnosti dovolání poukazovala dovolatelka na to, že rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž její dovolání směřuje, má po právní stránce zásadní význam; jako dovolací důvod uplatňovala, že řízení v této právní věci bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelka zdůrazňovala, že se považuje za oprávněnou osobu podle , že jí uváděné nemovitosti přešly na stát ve smyslu ustanovení , a to v období po 25.2.1948. Dovolatelka měla za to, že v řízení bylo prokázáno, že v její žalobě uvedené nemovitosti byly vyvlastněny, případně znárodněny v letech 1954-1955, a to bez náhrady. Dovolatelka je přesvědčena, že tyto nemovitosti přešly na stát ve smyslu ustanovení a , tedy v důsledku politické perzekuce anebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva. Všechny rozhodné okolnosti nebyly v řízení náležitě objasněny, zejména pokud jde o dědictví po původní vlastnici nemovitostí M. G. a pokud jde o to, kdo byl jejím dědicem. Dovolatelka je také přesvědčena, že nemovitosti uvedené v její žalobě přešly na stát a nikoli na Č. k. ch. a že tu šlo případně ohledně tohoto tvrzeného převodu ze státu na tuto organizaci o zastřený právní úkon.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 , podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného zákona (tj. před 1.1.2001), jako tomu bylo v daném případě, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ustanovení – ve znění před novelizací ).

Uvedené ustanovení má povahu kogentního ustanovení a bylo nutné podle něj postupovat i v daném případě.

( ve znění před novelizací ) upravoval podávání dovolání proti pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu v ustanoveních a . V uvedeného právního předpisu bylo stanoveno, že dovolání proti pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu bylo možné podat do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu; zmeškání uvedené lhůty nebylo možné prominout ( citovaného právního předpisu).

Jestliže tedy v daném případě nabylo rozhodnutí odvolacího soudu z 29.11.2000 (sp.zn. Krajského soudu v Praze) právní moci dne 29.1.2001 a dovolání proti tomuto rozhodnutí bylo ze strany dovolatelky podáno dne 21.3.2001, stalo se tak po uplynutí jednoměsíční lhůty, jež byla stanovena v (ve znění před novelizací ).

Nezbylo tedy dovolacímu soudu než dovolání dovolatelky odmítnout podle ustanovení a (v již citovaném znění) jako dovolání opožděně podané.

Dovolatelka nebyla v řízení o dovolání úspěšná a ohledně nákladů řízení vynaložených žalovaným ústavem na vyjádření k dovolání dovolatelky použil dovolací soud ve smyslu ustanovení a (v již citovaném znění) ustanovení téhož právního předpisu o možnosti nepřiznání náhrady nákladů řízení i účastníku, který měl v řízení úspěch; dovolací soud tu přihlížel k povaze projednávané právní věci i k obsahu tohoto vyjádření k dovolání dovolatelky, rekapitulujícího procesní vyjádření žalovanéhou, učiněného již před soudy obou stupňů.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 7. května 2002

JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r.

předseda senátu