Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2220/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalobkyně, podané u soudu 29.11.1993, byl vynesen rozsudek Krajského soudu v Brně z 9.4.1999, čj. -125, jímž byl zamítnut žalobní návrh žalobkyně na uložení povinnosti žalovanému uveřejnit do 3 dnů od právní moci rozsudku soudu v týdeníku V. n. omluvný dopis za výroky žalovaného v článku „S. p.“, uveřejněném dne 14.9.1990 a dne 28.9.1990, týkajícím se žalobkyně, jakož i žalobní návrh žalobkyně na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 100.000,- Kč z důvodu satisfakce podle ustanovení . Žalobkyni bylo uloženo nahradit žalovanému náklady řízení částkou 12.233,40 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Vrchní soud v Olomouci rozhodl o odvolání žalobkyně proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně z 9.4.1999 svým rozsudkem z 23.10.2000, sp.zn. . Odvolací soud tímto svým rozsudkem rozhodl nejprve o tom, že připouští změnu žalobního návrhu žalobkyně (namísto původně požadované písemné omluvy uveřejnění článku s omluvou ve V. n.); dalším výrokem rozsudku odvolacího soudu byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně, pokud jím bylo rozhodnuto (zamítnutím) o žalobním návrhu na zaplacení náhrady nemajetkové újmy v penězích částkou 100.000,- Kč, Posléze bylo výrokem rozsudku odvolacího soudu rozhodnuto tak, že byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně (pokud jím bylo rozhodnuto o omluvě a o nákladech řízení) a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Citovaný rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobkyni v řízení zastupoval, dne 3.9.2001; tímto dnem nabyl uvedený rozsudek právní moci a dovolání ze strany žalobkyně bylo odevzdáno na poště dne 2.11.2001 k doručení Krajskému soudu v Brně.

Ve svém dovolání dovolatelka navrhovala, aby rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně v otázce rozhodnutí o náhradě nemajetkové újmy byly zrušeny a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Co do přípustnosti dovolání poukazovala dovolatelka na to, že rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně tu má po právní stránce zásadní význam (v otázce nepřiznání náhrady nemajetkové újmy z důvodu promlčení). Dovolatelka měla dále za to, že dovolacím důvodem je tu nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 , podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného zákona (tj. před 1.1.2001), se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů (tedy zejména podle – ve znění před novelizací ).

Uvedené ustanovení má povahu ustanovení kogentního (tj. ustanovení donucující povahy) a bylo tedy povinností dovolacího soudu podle tohoto ustanovení postupovat i v daném případě, v němž byl rozsudek odvolacího soudu vydán dne 25.10.2000, tedy před účinností

Podle právní úpravy obsažené v – v zákoně č. ve znění před novelizací bylo pro podávání dovolání stanoveno v tohoto právního předpisu, že účastník řízení mohl podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Zmeškání této lhůty nebylo možné prominout ( téhož právního předpisu).

Jestliže tedy v tomto případě nabyl rozsudek odvolacího soudu právní moci dne 3.9.2001 (doručením tohoto rozsudku advokátu, který žalobkyni v řízení zastupoval) a dovolání žalobkyně bylo odevzdáno na poště (jako orgánu, který má povinnost písemnost doručit ve smyslu ustanovení v již citovaném znění ) dne 2.11.2001, stalo se tak po uplynutí již uvedené jednoměsíční lhůty podle citovaného ustanovení (v již citovaném znění).

Nezbylo tedy dovolacímu soudu než přikročit k odmítnutí dovolání dovolatelky podle ustanovení a (ve znění před novelizací ) jako dovolání opožděně podaného.

Dovolatelka nebyla v řízení o dovolání úspěšná a žalovanému náklady řízení v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 7. května 2002

JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r.

předseda senátu