Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1063/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobce se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 185.418,50 Kč s 20% úrokem z prodlení ode dne 15.8.1997 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že má na základě smlouvy o postoupení pohledávky, kterou dne 16.4.1997 uzavřel s bývalým zaměstnavatelem žalované J. K., vůči žalované pohledávku ve výši 185.418,50 Kč s příslušenstvím. Žalovaná, která pracovala jako prodavačka v \"prodejně Papírnictví\" v P., a dohodou ze dne 9.2.1995 převzala hmotnou odpovědnost za hodnoty svěřené k vyúčtování, způsobila J. K. škodu \"pravidelným krácením tržeb\". Svoji odpovědnost za vzniklou škodu písemně uznala a pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20.12.1995 č.j. byla uznána vinnou z trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1 a 2. tr. zákona. J. K., jenž byl s nárokem na náhradu škody odkázán na občanskoprávní řízení, pohledávku postoupil žalobci a oba společným dopisem žalovanou o tomto právním úkonu uvědomili. Přestože žalobce zároveň žalovanou vyzval k zaplacení dluhu, žalovaná tak dosud neučinila.

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 3.8.2000 č.j. -35 ve znění usnesení ze dne 22.12.2000 č.j. -49 žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 174.286,80 Kč s 20% úrokem z částky 185.418,50 Kč od 15.8.1997 do zaplacení, zamítl, řízení z důvodu zpětvzetí žaloby \"co do částky\" 11.131,70 Kč zastavil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 38.325,- Kč k rukám advokáta. Po provedeném dokazování dospěl ve věci samé k závěru, že žalobce neprokázal výši škody, která mu měla způsobit žalovaná, neboť nepředložil důkazy \"ohledně účetního stavu na prodejně\", zjištěného při inventarizacích provedených ve dnech 4.1., 2.9. a 20.9.1995. I když žalovaná dne 20.9.1995 písemně uznala, že je odpovědna za schodek ve výši 174.386, 80 Kč a zavázala se dluh postupiteli zaplatit do dne 15.10.1995, a i když se dne 21.9.1995 písemně zavázala, že do 15.10.1995 postupiteli uhradí i \"ušlý zisk za 3 dny související s provedením inventury ve výši 10.000,- Kč\", tyto právní úkony nejsou \"samostatným zavazovacím důvodem\" a nezakládají ani domněnku o existenci dluhu v době jeho uznání. Protože nebyla naplněna jedna ze základních podmínek vzniku odpovědnosti zaměstnance za škodu, žaloba nebyla \"podána po právu\".

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20.3.2001 č.j. , 76/2001-58 rozsudek soudu prvního stupně \"ve znění opravného usnesení\" potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 5.200,- Kč \"na účet jejího právního zástupce\". Odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně dospěl - byť ne ze zcela přiléhavých důvodů - ke správnému závěru o nedůvodnosti žaloby. Nárok zaměstnavatele na náhradu škody vůči zaměstnanci je nárokem z pracovněprávního vztahu a jako takový může podle ustanovení § 251b zák. práce přejít na jinou osobu pouze v případech stanovených zákonem. Protože zákon neumožňuje převod práv a povinností z pracovněprávních vztahů postoupením pohledávky, je smlouva o postoupení pohledávky, uzavřená dne 16.4.1997 mezi postupitelem a žalobcem, neplatná a žalobce \"jako postupník\" nemohl být v řízení úspěšný.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítá, že odvolací soud nesprávně interpretoval ustanovení zák. práce, neboť toto ustanovení se dotýká pouze přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů, nikoliv jejich převodu; proto \"nijak neomezuje smluvní volnost stran v případě postoupení jednotlivých pohledávek z nároků pramenících z pracovního poměru\". Dovolatel odvolacímu soudu rovněž vytýká, že na vztah mezi účastníky aplikoval ustanovení , které v době jeho rozhodování již nebylo platné. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) projednal dovolání podle ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen \" \" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ( ). Dovolání je přípustné také proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak, než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( ).

Dovolání je rovněž přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ( ). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( ).

V posuzovaném případě žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.

Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není podle ustanovení není dána, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil. Protože odvolací soud nevyslovil přípustnost dovolání proti svému rozsudku, není dovolání přípustné podle ustanovení Vzhledem k tomu, že žalobce nenavrhl, aby dovolání bylo odvolacím soudem připuštěno, nemůže být dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné ani z hlediska ustanovení

Za situace, kdy dovolatel netvrdí (a ani z obsahu spisu nevyplývá), že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ustanovení , je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a věty první , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. května 2002

JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.

předseda senátu