Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 676/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem shora označeným rozsudkem změnil rozsudek ze dne 8. března 1999, č.j. -46, kterým Okresní soud v Lounech uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 32.720,- Kč s příslušenstvím, zamítl žalobu ve zbývající části a přiznal náhradu nákladů řízení žalovanému proti žalobci, tak, že zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 48.586,65 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu v celém jeho rozsahu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opíral o ustanovení (dále též jen „“) zřejmě ve znění účinném od 1. ledna 2001. V dovolání snesl argumenty, jimiž zdůvodňoval nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem a navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil.

Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. lednem 2001).

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Rozsudek odvolacího soudu je zčásti rozsudkem měnícím (co do částky 15.866,65 Kč), zčásti rozsudkem potvrzujícím (do částky 32.720,- Kč) a zčásti rozsudkem zrušujícím (ve zbývajícím rozsahu).

Proti zrušujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné pouze za podmínek taxativně vymezených v § 237 odst. 1 o. s . ř. Existence vad řízení uvedených v tomto ustanovení však z obsahu spisu nevyplývá a dovolatel ji ani netvrdil. Z toho plyne, že dovolání směřující proti té části rozsudku, v níž odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a vrátil mu věc k dalšímu řízení, není přípustné.

Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu může být posuzována jen podle ustanovení , a , přičemž existenci zmatečnostních vad Nejvyšší soud již výše vyloučil. I kdyby předpoklady přípustnosti stanovené v a byly jinak splněny, není dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné v případech uvedených v a , tedy i v případě, když dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím v obchodních věcech 50.000,- Kč. Protože jde nepochybně o obchodní věc (spor mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti o nároky ze smlouvy o nájmu dopravního prostředku) a dotčeným měnícím, resp. potvrzujícím výrokem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o částce nepřevyšující 50.000,- Kč, není dovolání přípustné ani podle

V této souvislosti je třeba poukázat na mylný názor dovolatele, zakládající přípustnost dovolání s ohledem na omezující podmínky na součtu výše obou nároků. Především za výrok dotčený dovoláním ve smyslu je třeba v tomto případě považovat pouze výrok měnící resp. potvrzující, nikoli zrušující, navíc přípustnost dovolání z hlediska tohoto ustanovení je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda jejich součet převyšuje částku 50.000,- Kč (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit 1, ročník 2000, pořadové číslo 33 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. září 1999, sp. zn. , uveřejněné v tomtéž časopisu, sešit 5, ročník 2000, pořadové číslo 55).

Tento závěr sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto podle a odmítl.

Žalovaný zavinil (tím, že podal nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, žalobci však v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok o nákladech dovolacího řízení odůvodněný ustanoveními věta prvá (per analogiam), a

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 7. května 2002

JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.

předseda senátu