Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 89/2001

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II.Žádný z účastník nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 23. 6. 2000, č.j. -55, změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (soudu prvního stupně) ze dne 23. 4. 1999, č. j. -15, kterým bylo žalovanému uloženo vyklidit nebytový prostor – garáž, postavenou na pozemku parc. č. 1803/3, o výměře 17 m2, v ulici D. V. I, v P. (dále \"předmětná garáž\") do tří dnů od právní moci rozsudku, tak, že žalobu na vyklizení předmětné garáže zamítl; dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně neshledal důvodným žalobní požadavek, opírající se o tvrzení, že nájemní vztah žalovaného k předmětné garáži zanikl (podle a ) písemnou výpovědí žalobkyně ze dne 7. 11. 1996 (dále též \"předmětná výpověď\"), uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty (ke dni 28. 2. 1997). Dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by předmětná výpověď byla žalovanému doručena; vycházel přitom z názoru, že důkazní břemeno ohledně tvrzení o doručení předmětné výpovědi žalovanému tížilo v dané věci - za situace, kdy žalovaný doručení výpovědi popřel - žalobkyni ( ). Tato však k prokázání svého tvrzení nenavrhla (s výjimkou podacího lístku pošty, jenž nelze za doklad o doručení považovat) žádný důkaz, kterým by bylo doručení výpovědi žalovanému spolehlivě prokázáno. Za tohoto stavu považoval odvolací soud za nadbytečné zabývat se námitkou žalovaného, zpochybňující vlastnické právo žalobkyně k předmětné garáži, a tím i její aktivní věcnou legitimaci. Rovněž tak neshledal opodstatněnou jeho námitku, že řízení v dané věci brání překážka věci pravomocně rozsouzené, s odůvodněním, že pravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 6. 1996, vydaný v řízení vedeném pod sp. zn. , jímž byla zamítnuta žaloba J. S. na vyklizení žalovaného z předmětné garáže, se týkal jiných účastníků a jiného předmětu řízení (výpovědi z nájmu ze dne 24. 11. 1994, dané jmenovanou žalovanému).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které odůvodnila nesprávným právním posouzením věci ( ). Uvádí, že odvolací soud \"správně posoudil, že se nejedná o překážku věci rozsouzené\", namítá však, že doporučená zásilka obsahující předmětnou výpověď, musela být žalovanému doručena, neboť nebyla odesílateli vrácena. Naprosto zásadní námitky (uvádí se dále v dovolání) má žalobkyně proti tomu, že odvolací soud považoval za nadbytečné zabývat se námitkami žalovaného, zpochybňujícími její vlastnické právo k předmětné garáži, a tím i její věcnou legitimaci k uplatnění zažalovaného nároku. Dovolatelka má za to, že otázka jejího vlastnického práva k předmětné garáži \"je otázkou nejzásadnější a pro předmět tohoto sporu rozhodující\". Poukazuje na to, že pokud je vlastnicí předmětné garáže, a řádně ji nabyla, přešly na ni účinky výpovědi z nájmu, kterou dala žalovanému její předchozí vlastnice J. S., a kterou - jak vyplývá ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. , i z výpovědi žalovaného v souzené věci - žalovaný obdržel. Navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1. 1. 2001). Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán 23. 6. 2000, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném před 1. 1. 2001 (dále též jen \"\").

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 2 ), a je podle přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Vady řízení uvedené v , ani tzv. jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti ( věta druhá ), nebyly v dovolání namítány a z obsahu spisu nevyplývají. Vzhledem k tomu, že jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil ( věta první ), zabýval se dovolací soud tím, zda je dán (výslovně) uplatněný dovolací důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

O nesprávné právní posouzení věci ve smyslu citovaného ustanovení jde obecně tehdy, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Nesprávné právní posouzení věci může být způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.

V projednávané věci založil odvolací soud svoje zamítavé rozhodnutí na právním závěru, že nájemní vztah žalovaného k předmětné garáži nezanikl výpovědí žalobkyně ze dne 7. 11. 1996, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by výpověď byla žalovanému doručena; žalobkyně důkazní břemeno ohledně svého tvrzení o doručení výpovědi neunesla.

Závěr odvolacího soudu o tom, že předmětná výpověď nebyla žalovanému doručena, dovolatelka zpochybnila toliko námitkou, že výpověď musela být žalovanému doručena, neboť zásilka ji obsahující, nebyla odesílateli vrácena; jiné námitky (ani proti závěru o neunesení důkazního břemena) nevznesla. Její dovolací argumenty směřují proti tomu, že se odvolací soud nezabýval otázkou jejího vlastnického práva k předmětné garáži, a v souvislosti s tím otázkou, že nájemní vztah žalovaného zanikl výpovědí z nájmu, danou (doručenou) mu předchozí vlastnicí předmětné garáže J. S. Na posouzení (případných) právních důsledků tohoto právního úkonu, který měl být učiněn jmenovanou, však rozhodnutí odvolacího soudu nespočívalo. Odvolacímu soudu nelze přitom v tomto směru vytknout neúplnost (a proto ani nesprávnost) právního posouzení věci, neboť žalobkyně svůj žalobní požadavek opírala v průběhu řízení před soudy obou stupňů o tvrzení, že nájemní vztah žalovaného k předmětné garáži zanikl výpovědí ze dne 7. 11. 1996; tím také po skutkové stránce vymezila předmět řízení. Odvolacímu soudu nelze proto důvodně vytýkat, že se při právním posouzení nezabýval skutkovými okolnostmi, které žalobkyně neučinila předmětem řízení v dané věci.

Z uvedeného je zřejmé, že uplatněný dovolací důvod podle není naplněn. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle věty před středníkem zamítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , a o skutečnost, že žalovanému nevznikly (dle obsahu spisu) v této fázi řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl právo vůči procesně neúspěšné žalobkyni.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. května 2002

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v.r.

předsedkyně senátu