Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 393/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Hany Müllerové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně M. Ch., zastoupené advokátkou, proti žalovanému M. Ch., o zrušení společného nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , o dovoláních žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. prosince 2001, č. j. -50, a proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 21. března 2001, č. j. -11, takto:

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 21. 3. 2001, č. j. -11, zrušil právo společného nájmu účastníků k bytu č. 4, sestávajícímu ze tří pokojů, kuchyňského koutu a příslušenství, v prvním patře domu č. p. 20 v Ch., výlučnou nájemkyní bytu určil žalobkyni a žalovanému uložil povinnost byt vyklidit a vyklizený předat žalobkyni do patnácti dnů po zajištění náhradního ubytování; dále rozhodl o nákladech řízení.

Odvolání žalovaného proti tomuto rozsudku Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 21. 9. 2001, č. j. -38, odmítl a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto usnesení podal žalovaný odvolání, v němž vznesl též námitku podjatosti soudce Okresního soudu v Příbrami J. P., který ve věci rozhodoval. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 18. 12. 2001, č. j. -50, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se nejprve zabýval vznesenou námitkou podjatosti a dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro vyloučení jmenovaného soudce ve smyslu ustanovení Konstatoval, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud odvolání žalovaného, které nebylo způsobilé k projednání, odmítl, když žalovaný přes výzvu soudu nedostatky odvolání neodstranil.

V podání doručeném soudu prvního stupně 8. 1. 2002 (a v jeho doplnění), které je, posuzováno dle obsahu ( ), dovoláním, žalovaný (nezastoupen advokátem) napadl rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 21. 3. 2001, „č. j. -11“, jakož i usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2001, č. j. „Co 501/2001-50“.

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ).

Jak již bylo uvedeno, žalovaný – vedle usnesení odvolacího soudu – výslovně napadl dovoláním také rozhodnutí soudu prvního stupně. Nesprávnost takovéhoto postupu ovšem plyne z ustanovení , podle něhož je dovolání mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání ( ). proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovým rozhodnutím. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který tak podle a musel vést k zastavení řízení o „dovolání“ proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 21. 3. 2001, č. j. -11.

Dovolací soud se dále zabýval otázkou přípustnosti dovolání, směřujícího proti usnesení odvolacího soudu.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních , , , jakož i v

O žádný z případů v citovaných ustanoveních upravených se v souzené věci nejedná.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není dána již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé (usnesení o odmítnutí odvolání není usnesením ve věci samé).

Dovolání není přípustné ani podle ustanovení a , protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných.

Přípustnost dovolání nevyplývá rovněž z ustanovení a 2 , neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené.

Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení , neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby). Napadá-li žalovaný v souzené věci dovoláním usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo odmítnuto odvolání, je zřejmé, že nejde o případ přípustnosti dovolání v citovaném ustanovení upravený.

Z uvedeného je zřejmé, že přípustnost dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu nelze opřít o žádné v úvahu přicházející zákonné ustanovení. Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první a odmítl, aniž se zabýval otázkou zastoupení dovolatele ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , , a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v této fázi řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči dovolateli právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. května 2002

Doc. JUDr. Věra Korecká, v.r.

předsedkyně senátu