Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tdo 25/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 8. 1. 2001, č. j. , byl obviněný V. K. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona, kterého se podle zjištění soudu dopustil v podstatě tím, že dne 14. 3. 1998 kolem 13.30 hod. v P., v parku S. poté, co nastříkal do očí poškozené V. Ch. slzný plyn, snažil se jí z ruky vytrhnout kabelku, což se mu nepodařilo a proto jí vytrhl u kabelky zip, odcizil z ní peněženku a finanční hotovost cca 700,- Kč a osobní doklady. Za to byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl ohledně tohoto obviněného ve výroku o trestu zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. , jakož i všechny na něj obsahově navazující výroky, jež pozbyly v důsledku zrušení podkladu.

O odvolání obviněného proti výše citovanému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 rozhodl Městský soud v Praze tak, že usnesením ze dne 9. 3. 2001, sp. zn. , jej podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.

S odkazem na dodržení lhůty stanovené pro dovolání uvedené v § 265e odst. 1, 2 tr. řádu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 20. 3. 2002 u Nejvyššího soudu proti výše označenému usnesení odvolacího soudu dovolání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v posuzované věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. řádu a přitom shledal, že dovolání přípustné není.

Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé (jde-li o rozhodnutí uvedené v odst. 2 cit. ustanovení), jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.

Dovolání, jako nový mimořádný opravný prostředek, bylo zavedeno novelou trestního řádu , jenž nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2002. Časová působnost trestního řádu jako trestně procesní normy se přitom řídí zásadou, že trestní řízení se koná podle zákona účinného v době řízení. V období do 1. 1. 2002 bylo ovšem možno pravomocné rozhodnutí v trestních věcech napadnout pouze stížností pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu) nebo návrhem na povolení obnovy řízení (§ 277 a násl. tr. řádu).

Jestliže dovolání bylo zavedeno teprve s účinností od 1. 1. 2002, znamená to, že tento mimořádný opravný prostředek lze uplatnit jen tehdy, nastanou-li všechny zákonné podmínky pro jeho podání až po 1. 1. 2002, tj. za účinnosti Tento zákon přitom ve svých přechodných a závěrečných ustanoveních neobsahuje žádnou výjimku, jež by upravovala možnost podat dovolání proti rozhodnutím, která nabyla právní moci před jeho účinností.

Jestliže v posuzované věci nabylo rozhodnutí odvolacího soudu právní moci již dnem 9. března 2001 [srov. § 139 odst. 1 písm. a) tr. řádu], pak již tato skutečnost sama o sobě založila procesní stav, kdy proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu (tj. proti rozhodnutí, které nabylo právní moci před 1. 1. 2002) nebylo dovolání přípustné, a to bez ohledu na dobu doručení tohoto rozhodnutí. Pokud zákon s účinností od 1. 1. 2002 stanoví jako jednu ze základních podmínek pro podání dovolání, že jím lze napadnout toliko pravomocné rozhodnutí, pak pochopitelně se toto ustanovení vztahuje jen na rozhodnutí, u nichž právní moc nastala až po dni účinnosti zákona, který tento mimořádný opravný prostředek připouští.

Skutečnost, že k doručení pravomocného rozhodnutí došlo případně až po 1. 1. 2002, není s ohledem na výše uvedený závěr o přípustnosti dovolání právně relevantní. Znovu lze poukázat na to, že přechodná a závěrečná ustanovení neupravují kontinuitu dřívějšího a pozdějšího procesního práva v tom smyslu, že dovolání je přípustné též v případech, kdy bylo dovoláním napadeno rozhodnutí, jež nabylo právní moci před 1. 1. 2002, jestliže by takové dovolání bylo jinak podáno ve lhůtě předpokládané ustanovením , 2 tr. řádu. Nelze přehlédnout ani hledisko garance právní jistoty obviněných v tom směru, že stabilita rozhodnutí, jež se stalo pravomocným před 1. 1. 2002, nemůže být narušena ani dovoláním nejvyššího státního zástupce podaným v jejich neprospěch.

Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného V. K. jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítl a učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 16. dubna 2002

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík