Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 618/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V řízení o žalobě žalobce, podané u soudu dne 10.1.1996, Obvodní soud pro Prahu 7 jako soud prvního stupně rozsudkem z 8.9.1997, čj. -30, zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost vyklidit stavbu umístěnou na pozemku parc. č. 22/2 v katastrálním území Ř. u P., přístavek domu čp. 55, a aby byla žalobci přikázána do jeho vlastnictví stavba umístěná na pozemku parc. č. 2695, v katastrálním území Ř. u P. („p. k.“). Současně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením z 13.1.1999, sp.zn. -48, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s pokynem, aby vyzval žalobce k odstranění vad žalobního návrhu, které brání pokračování v řízení.

V průběhu dalšího řízení žalobce rozšířil původní žalobu o další žalobní nárok na stanovení povinnosti stavebních úprav a na vyklizení další nemovitosti. Řízení o těchto dalších nárocích, jakož i řízení o přikázání věci do vlastnictví soud prvního stupně usnesením z 30.9.1999, čj. -59, vyloučil k samostatnému řízení.

Usnesením z 30.9.1999, čj. -60, soud prvního stupně postupem podle ustanovení zastavil řízení o stanovení povinnosti žalovanému vyklidit stavbu umístěnou na pozemku parc. č. 22/2, v katastrálním území Ř. u P., přístavek domu čp. 55, a o přikázání stavby umístěné na pozemku parc. č. 2569, k.ú. Ř. u P. („p. k.“) do vlastnictví žalobce. O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.

Odvolací soud na základě odvolání žalobce usnesením z 10.3.2000, sp.zn. , usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně především uložil, aby řádně a náležitě žalobce vyzval k odstranění vad žaloby za účelem přesné specifikace žalobních návrhů včetně bezchybného označení parcelních a popisných čísel pozemků a nemovitostí, jichž se žaloba týká, a doplnění skutkových tvrzení, o něž žalobce své nároky opírá.

Usnesením z 23.6.2000, čj. 12 C43/97-74, soud prvního stupně při použití ustanovení řízení zastavil s poukazem na to, že žalobce na výzvu k odstranění vad žaloby nereagoval a vady neodstranil. Zároveň vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odvolání, které žalobce proti usnesení soudu prvního stupně podal, odvolací soud usnesením ze 4.4.2001, čj. , odmítl s odůvodněním, že jde o podání opožděné ( ). O nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. V usnesení se současně účastníkům dostalo poučení, že proti němu není odvolání přípustné.

Usnesení odvolacího soudu bylo zástupci žalobce, který jej v řízení zastupoval, doručeno dne 11.5.2001 a téhož dne nabylo právní moci. Dovolání bylo podáno na poště dne 18.6.2001, adresováno bylo Nejvyššímu soudu ČR a tomuto soudu došlo dne 20.6.2001.

Dovolatel navrhl usnesení odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání dovozoval z ustanovení ve znění , neboť napadeným usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení. Odvolacímu soudu vytkl, že nesprávně posoudil jeho odvolání jako opožděné.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Dovolací soud posoudil věc podle ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen ). Vyšel přitom z ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 15 a 17 přechodných a závěrečných ustanovení , kterým byla s účinností ke dni 1.1.2001 provedena novela (). Podle těchto ustanovení bylo odvolacím soudům uloženo, aby odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně, vydaným před 1.1.2001, byla projednána a bylo o nich rozhodnuto podle dosavadních právních předpisů. Také dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem účinnosti nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních procesních předpisů (tj. podle ve znění před jeho novelizací ).

Podle citovaných ustanoveních je tak vyloučeno, aby v řízení o dovolání bylo postupováno podle novelizovaného znění , jestliže řízení před odvolacím soudem proběhlo podle dosavadních předpisů, jak tomu bylo i v této právní věci. Odvolací soud rozhodoval o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, jež bylo vydáno dne 23.6.2000, a při jeho projednání postupoval podle ve znění před jeho novelizací

Podle uvedených přechodných ustanovení , která svým zněním jsou ustanoveními kogentní povahy, musel dovolací soud tedy postupovat podle ve znění před jeho novelizací citovaným zákonem.

Dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze 4.4.2001, sp.zn. , bylo shledáno opožděným.

Podle ustanovení , věty první, (v již citovaném znění) účastník mohl podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení , věty první, zmeškání uvedené lhůty nebylo možné prominout. Lhůta byla však zachována, bylo-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

Uvedená jednoměsíční lhůta pro podání dovolání je lhůtou procesní a zákonnou. Ve smyslu ustanovení a 3 její běh končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, když došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce; připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Lhůta je zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.

Protože usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 11.5.2001, poslední den jednoměsíční lhůty připadl na pondělí 11.6.2001. Tímto dnem ve smyslu ustanovení a a 3 (v již citovaném znění) uplynula lhůta k podání dovolání. Jelikož dovolatel podal dovolání na poště až dne 18.6.2001, je třeba takové podání pokládat za opožděné.

Dovolacímu soudu nezbylo, než dovolání podle ustanovení , věty první, a (v již citovaném znění) jako opožděné odmítnout.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za stavu, kdy úspěšný žalovaný, jemuž vzniklo právo na jejich plnou náhradu, žádné náklady v této fázi řízení nevynaložil ( a za použití a , věty první, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 16. dubna 2002

Předseda senátu:

JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r.