Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 To 31/2002

Z o d ů v o d n ě n í :

Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě odvolání obžalovaný J. M., které zaměřil pouze proti výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody. Uvedl, že v jeho případě se nejedná o tolik narušeného a nebezpečného jedince, aby bylo nutno vykonat trest ve věznici se zvýšenou ostrahou. Tento závěr odůvodnil i tím, že přijal uložený trest odnětí svobody a během výkonu trestu je připraven podstoupit takové léčení, aby se zbavil drogové závislosti. Z tohoto důvodu jsou podmínky pro to, aby trest vykonal v mírnějším typu věznice, než-li kam jej zařadil krajský soud. V závěru proto navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen v části, ve které byl zařazen do výkonu trestu odnětí svobody do věznice se zvýšenou ostrahou, a aby odvolací soud rozhodl sám, že se obžalovaný pro výkon trestu odnětí svobody podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazuje do věznice s ostrahou.

Vrchní soud v Praze podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost oddělitelného výroku rozsudku, proti němuž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad.

Z obsahu podaného odvolání nevyplývá nic, co by nasvědčovalo tomu, že v dosavadním řízení došlo k vadám, které by mohly mít vliv na správnost odvoláním napadeného výroku. Z hlediska vytýkaných vad nebyl ani důvod zabývat se správností jiných výroků napadeného rozhodnutí s ohledem na požadavky vyplývající z ustanovení § 254 odst. 2 tr. ř.

Je skutečností, že obžalovanému byl za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. a) tr. zák. uložen trest podle § 187 odst. 4 tr. zák. v trvání deseti let.

Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. soud zpravidla zařadí do věznice se zvýšenou ostrahou pachatele, kterému byl mj. uložen trest za zvlášť závažný trestný čin (§ 41 odst. 2 tr. zák.), případně uložen trest odnětí svobody ve výměře nejméně osmi let. Krajský soud tedy při svém rozhodování postupoval výše uvedeným způsobem a přihlédl jen k zákonným podmínkám, které jsou výše uvedeny, a v odůvodnění napadeného rozsudku pouze konstatoval, že pro stanovení jiného způsobu výkonu trestu nebyly zjištěny podmínky, aniž tento svůj závěr odůvodnil.

Již krajský soud však zjistil, že obžalovaný vyrůstal bez matky a otec jeho výchovu nezvládal, a proto musel být umístěn i v ústavní výchově. Je skutečností, že k uvedenému jednání se plně doznal, a to i k tomu, že znal věk poškozených, a rovněž je skutečností, že trestné činnosti se dopustil ve věku blízkém věku mladistvých. Hledí se na něho, jako by nebyl soudně trestán, a podstatné je to, že dosud nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody. I v rámci veřejného zasedání před Vrchním soudem v Praze uvedl, že lituje toho, co se stalo, a potřebnou léčbu nastoupí dobrovolně.

Vrchní soud v Praze sice na jedné straně pečlivě zvažoval závažnost trestného činu a je skutečností, že došlo k nenapravitelnému následku, avšak současně zvažoval povahu narušení obžalovaného. Zjistil, že především dosud nebylo na obžalovaného působeno ve výkonu trestu odnětí svobody a že i souhrn ostatních výše uvedených skutečností je takový, že je možno dojít k závěru, že náprava obžalovaného bude zajištěna i v mírnějším typu věznice, než kam má být pachatel zpravidla zařazen.

Z podnětu podaného odvolání proto Vrchní soud v Praze v napadeném rozsudku zrušil výrok o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obžalovaného J. M. pro uložený trest podle § 39a odst. 3 tr. ř. zařadil do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen.