Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
CDA29809F457EC26C1257BD600467DA7.html
HTML · 12.66 KB
No categories available
10 To 31/2002
Z o d ů v o d n ě n í :
Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě odvolání obžalovaný J. M., které zaměřil pouze proti výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody. Uvedl, že v jeho případě se nejedná o tolik narušeného a nebezpečného jedince, aby bylo nutno vykonat trest ve věznici se zvýšenou ostrahou. Tento závěr odůvodnil i tím, že přijal uložený trest odnětí svobody a během výkonu trestu je připraven podstoupit takové léčení, aby se zbavil drogové závislosti. Z tohoto důvodu jsou podmínky pro to, aby trest vykonal v mírnějším typu věznice, než-li kam jej zařadil krajský soud. V závěru proto navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen v části, ve které byl zařazen do výkonu trestu odnětí svobody do věznice se zvýšenou ostrahou, a aby odvolací soud rozhodl sám, že se obžalovaný pro výkon trestu odnětí svobody podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazuje do věznice s ostrahou.
Vrchní soud v Praze podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost oddělitelného výroku rozsudku, proti němuž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad.
Z obsahu podaného odvolání nevyplývá nic, co by nasvědčovalo tomu, že v dosavadním řízení došlo k vadám, které by mohly mít vliv na správnost odvoláním napadeného výroku. Z hlediska vytýkaných vad nebyl ani důvod zabývat se správností jiných výroků napadeného rozhodnutí s ohledem na požadavky vyplývající z ustanovení § 254 odst. 2 tr. ř.
Je skutečností, že obžalovanému byl za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. a) tr. zák. uložen trest podle § 187 odst. 4 tr. zák. v trvání deseti let.
Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. soud zpravidla zařadí do věznice se zvýšenou ostrahou pachatele, kterému byl mj. uložen trest za zvlášť závažný trestný čin (§ 41 odst. 2 tr. zák.), případně uložen trest odnětí svobody ve výměře nejméně osmi let. Krajský soud tedy při svém rozhodování postupoval výše uvedeným způsobem a přihlédl jen k zákonným podmínkám, které jsou výše uvedeny, a v odůvodnění napadeného rozsudku pouze konstatoval, že pro stanovení jiného způsobu výkonu trestu nebyly zjištěny podmínky, aniž tento svůj závěr odůvodnil.
Již krajský soud však zjistil, že obžalovaný vyrůstal bez matky a otec jeho výchovu nezvládal, a proto musel být umístěn i v ústavní výchově. Je skutečností, že k uvedenému jednání se plně doznal, a to i k tomu, že znal věk poškozených, a rovněž je skutečností, že trestné činnosti se dopustil ve věku blízkém věku mladistvých. Hledí se na něho, jako by nebyl soudně trestán, a podstatné je to, že dosud nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody. I v rámci veřejného zasedání před Vrchním soudem v Praze uvedl, že lituje toho, co se stalo, a potřebnou léčbu nastoupí dobrovolně.
Vrchní soud v Praze sice na jedné straně pečlivě zvažoval závažnost trestného činu a je skutečností, že došlo k nenapravitelnému následku, avšak současně zvažoval povahu narušení obžalovaného. Zjistil, že především dosud nebylo na obžalovaného působeno ve výkonu trestu odnětí svobody a že i souhrn ostatních výše uvedených skutečností je takový, že je možno dojít k závěru, že náprava obžalovaného bude zajištěna i v mírnějším typu věznice, než kam má být pachatel zpravidla zařazen.
Z podnětu podaného odvolání proto Vrchní soud v Praze v napadeném rozsudku zrušil výrok o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obžalovaného J. M. pro uložený trest podle § 39a odst. 3 tr. ř. zařadil do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen.