Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
10 C 29/2021
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní titul Markétou Švarcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 10 805,73 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 4 895,73 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 7.6.2019 do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 5 910 Kč a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 7.6.2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,7 % ročně z částky 4 895,73 Kč od 7.6.2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 4 895,73 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 7.6.2019 do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 5 910 Kč a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 7.6.2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,7 % ročně z částky 4 895,73 Kč od 7.6.2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 9.10.2020 ve znění jejího doplnění domáhala zaplacení částky ve výši celkem 10 805,73 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne 19.12.2014 smlouvu o zápůjčce číslo. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku a spolu s ní zaplatit částku 5 910 Kč sestávající z úroku ve výši 910 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 000 Kč. Celkový dluh se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně ve 43 týdenních splátkách po 370 Kč, přičemž první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, a každá následující splátka vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný na dluh uhradil pouze částku ve výši 3 700 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že usnesením Krajského soudu v Praze, ze dne 26.1.2017, č. j. insolvenční spisová značka, byl zjištěn úpadek žalovaného a bylo mu povoleno oddlužení. Právní předchůdkyně žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení pohledávku za žalovaným ve výši 12 210 Kč. Na základě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře byl žalovaný povinen hradit původnímu věřiteli měsíční splátku 8,05 % z částky 3 700 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.4.2018 byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně společnosti právnická osoba postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný dopisem ze dne 27.4.2018 informován a insolvenční soud připustil vstup žalobkyně do insolvenčního řízení namísto původního věřitele. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 14.5.2019, č. j. insolvenční spisová značka, bylo zrušeno schválené oddlužení žalovaného a řízení bylo zastaveno z důvodu neplnění splátkového kalendáře. V rámci insolvenčního řízení žalovaný uhradil částku ve výši 1 404,27 Kč. Celkem tak žalovaný na svůj dluh zaplatil částku 5 104,27 Kč, která byla započtena na jistinu částkou 3 700 Kč a na administrativní poplatek částkou 1 404,27 Kč. Žalobkyně proto požadovala po žalovaném uhradit zbývající část dluhu ve výši 10 805,73 Kč. Přestože byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, ničeho žalobkyni neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba doručena do vlastních rukou náhradním způsobem dne 5.2.2021 (zásilka uložena na poště dne 26.1.2021), na svou obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů.
3. Soud rozhodl ve věci na základě předložených listin bez nařízení jednání, vzhledem k tomu, že žalobkyně s tím vyslovila souhlas a u žalovaného se má za to, že s takovým postupem souhlasil, neboť na výzvu soudu dle ust. § 115a o.s.ř. nereagoval. (§ 101 odst. 4 o.s.ř. ).
4. Soud z předložených důkazů zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:
5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně má soud za prokázané, že žalobkyně byla dne 16.2.2005 zapsána do obchodního rejstříku pod spisovou značkou anonymizováno a předmětem jejího podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.
6. Ze smlouvy o zápůjčce /Fajnpůjčka/ číslo soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO, dne 19.12.2014 tuto smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí celé výše uvedené částky v hotovosti. Poskytnutou zápůjčku spolu s náklady ve výši 5 910 Kč, sestávající z poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 000 Kč a úrok ve výši 910 Kč, tedy celkem částku 15 910 Kč se žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně ve 43 pravidelných týdenních splátkách po 370 Kč. Soud dále ze smlouvy zjistil, že žalovaný se zavázal zaplatit první splátku 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období.
7. Kartou zákazníka ze dne 19.12.2014 má soud za prokázané, že žalovaný uvedl, že žije s rodiči, a nemá žádné nezaopatřené dítě. Žalovaný byl zaměstnán jako řidič s měsíčním příjmem 15 960 Kč. Žalovaný hradil úvěr u právnická osoba anonymizováno s měsíční splátkou 1 504 Kč. V kolonce měsíční výdaje žalovaný uvedl částku 1 500 Kč jako výdaje na bydlení a 3 500 Kč na domácnost, dále 1 504 Kč jako splátku úvěrů a 400 Kč výdaje na telefon. Použitelný příjem žalovaného měl podle této karty činit 9 056 Kč. Z karty dále vyplývá, že žalovaný měl předložit žalobkyni občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouvu a SIPO, které však nebyly navrženy a předloženy k důkazu.
8. Přihláškou pohledávky ze dne 31.1.2017 právní předchůdkyně žalobkyně uplatnila u Krajského soudu v Praze nezajištěnou pohledávku v celkové výši 12 210 Kč. Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10.4.2017, č.j. insolvenční spisová značka, soud zjistil, že bylo schváleno oddlužení žalovaného plněním splátkového kalendáře s ohledem na to, že byl zjištěn jeho úpadek. Z usnesení dále vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně přihlásila pohledávku za žalovaným, která je předmětem této žaloby, do insolvenčního řízení žalovaného, kterou měl žalovaný splácet ve výši 8,05 % z částky 3 700 Kč měsíčně.
9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.4.2018 včetně příloh – seznamů postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky za žalovaným. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 27.4.2018.
10. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 15.5.2018, č.j. insolvenční spisová značka, pak soud připustil, aby na místo právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti právnická osoba, IČO, vstoupila do řízení žalobkyně. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 14.5.2019, č.j. insolvenční spisová značka bylo oddlužení žalovaného zrušeno a insolvenční řízení bylo zastaveno z důvodu neplnění splátkového kalendáře.
11. Z přehledu plateb ke smlouvě číslo vyplývá, že žalovaný do splatnosti zaplatil na tento dluh dne 2.1.2015 a 16.1.2015 vždy částku 1 600 Kč, dne 6.3.2015 částku 400 Kč a dne 3.4.2015 částku 100 Kč. Po splatnosti žalovaný uhradil dne 12.5.2017, 9.6.2017, 24.11.2017, 15.12.2017 a 19.1.2018 vždy částku 210,19 Kč a dále dne 13.10.2017 částku 314,76 a dne 16.2.2018 částku 38,56 Kč Celkem tak žalovaný na dluh dosud zaplatil 5 104,27 Kč.
12. Z předžalobních upomínek, ze dne 29.5.2020 zaslaných žalovanému na různé adresy, včetně adresy uvedené ve smlouvě, má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby) viz rovněž kopie dodejek).
13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO, smlouvu o spotřebitelském úvěru – Fajnpůjčka dne 23.11.2017, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy, což potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal tuto částku splácet spolu s dalšími platbami ve 43 pravidelných týdenních splátkách po 370 Kč. Žalovaný na tento dluh uhradil celkem 5 104,27 Kč. Před uzavřením smlouvy se žalovaným byla vyplněna Karta zákazníka, ve které žalovaný uvedl své výdaje a příjmy, které však blíže nespecifikoval a nedoložil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.4.2018 postoupila společnost právnická osoba, svoji pohledávku za žalovaným včetně příslušenství na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 27.4.2018, a žalovaný byl vyzván k zaplacení ve lhůtě 10 dní od doručení přípisu.
14. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
15. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Soud na posuzovaný případ aplikoval rovněž ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále také„ ZoSÚ“), za jeho účinnosti byla smlouva uzavřena. Podle tohoto ustanovení věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
18. Podle § 1968 věta prvá o.z. něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení: Soud dále vycházel z ust. § 1970 o.z. , podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění.
1. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky celkem 4 895,73 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Ve smyslu ustanovení § 9 ZoSÚ je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však i přes výzvu soudu učiněnou žalobkyni z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala bonitu žalovaného úvěr splácet. Žalovaný v kartě zákazníka uvedl, že jeho měsíční příjem činí 15 960 Kč. Výdaje žalovaného měly činit 6 904 Kč, částku 1 504 Kč představoval dřívější úvěr u právní předchůdkyně žalobkyně, výdaje na bydlení měly činit 1 500 Kč, na domácnost 3 500 Kč a na telefon 400 Kč. V kartě zákazníka je dále uvedeno, že shora uvedené údaje byly žalobkyní ověřeny předloženými doklady, a to občanským průkazem, výplatními pásky, pracovní smlouvou a SIPO. Tyto doklady však žalobkyně k důkazu nepředložila, soud tak nemá pravdivost údajů vyplněných žalovaným v kartě zákazníka za prokázané. Rovněž soud nepovažuje za dostatečně ověřenou schopnost žalovaného úvěr splácet a to s ohledem na souběžné splácení předchozí pohledávky poskytnuté mu právní předchůdkyní žalobkyně, jakož i pravdivost údaje týkající se jeho adresy pobytu a místa výběru, které se nachází na adrese obecního úřadu. Právní předchůdkyně žalobkyně tak řádně neporovnávala příjmy a výdaje žalovaného ve smyslu § 9 ZoSÚ.
2. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , (PR (číslo) s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
19. Soud má tak za to, že tedy nebyla dostatečně prověřena úvěruschopnost žalovaného splácet zápůjčku před uzavřením smlouvy, a proto je uzavřená smlouva neplatná dle ust. 9 ZoSÚ ve spojení s ustanovením § 588 OZ .
20. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, a že žalovaný zaplatil celkem 5 104,27 Kč, jedná se na jeho straně o bezdůvodné obohacení ve výši 4 895,73 Kč, které je povinen vydat (10 000 Kč – 5 104,27 Kč). Protože původní věřitel, společnost právnická osoba, IČO, postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z., a toto postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno ve smyslu § 1882 o. z., dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 4 895,73 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku).
21. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky 4 895,73 Kč ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , přičemž ke dni 1.2.2017, tj. den následující po dni, kdy byla přihlášena pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně v insolvenčním řízení, činila sazba úroku z prodlení 8,05 % ročně. Protože však žalobkyně požadovala více, tj. úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně, přiznal jej soud žalobkyni pouze ve výši 8,05% ročně, a to od 7.6.2019, jak žalobkyně požadovala. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I. a II. rozsudku).
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když žalovanému, který byl v převážné části ve sporu úspěšný, a náležel by mu nárok na úhradu poměrné části vynaložených nákladů na soudní spor podle poměru úspěchu ve věci, žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.