Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1003/2001; 21 Cdo 1011/2001

,

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalované se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala jí žalovaná zaplatila 125.122,- Kč s 20% úrokem od 13.3.1998 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že na základě dohody o skončení pracovního poměru z důvodu organizační změny [§ 46 odst. 1 písm. c) zák. práce] uzavřené mezi účastníky dne 20.2.1998 jí žalovaná dosud neuhradila odstupné podle ustanovení § 60a odst. 1 zák. práce ve výši dvojnásobku průměrného výdělku.

Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem pro zmeškání ze dne 23.2.1999 č.j. -17 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 16.933,- Kč k rukám „právního zástupce“ žalobkyně.

K návrhu žalované Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 24.6.1999 č.j. -42 svůj rozsudek zrušil s odůvodněním, že v daném případě nebyla splněna jedna z podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání, neboť „není jednoznačné“, zda pošta při doručování předvolání k prvnímu jednání žalované postupovala řádně.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 31.8.1999 č.j. -50 uvedené usnesení soudu prvního stupně ze dne 24.6.1999 č.j. -42 zrušil. S ohledem na obsah podání ze dne 10.3.1999 (které žalobkyně označila jako návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání a odvolání) odvolací soud dovodil, že se jedná jen o odvolání, a protože v něm žalovaná uplatnila oba důvody uvedené v ustanovení , je odvolání proti rozsudku pro zmeškání přípustné. Odvolací soud vyjádřil názor, že dosud není možné učinit závěr, zda byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, a uložil soudu prvního stupně, aby provedl „ve smyslu ust. šetření o způsobu doručení předvolání žalované k prvnímu jednání“.

Dalším usnesením ze dne 30.11.2000 č.j. -89 Městský soud v Praze podle ustanovení odmítl odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23.2.1999 č.j. -17 a žalované uložil, aby žalobkyni zaplatila na náhradě nákladů odvolacího řízení 7.950,- Kč k rukám JUDr. P. H. Odvolací soud dospěl k závěru, že byly splněny všechny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání uvedené v ustanovení , že ani právní posouzení věci není „v rozporu s právními předpisy“, a proto není odvolání proti tomuto rozsudku pro zmeškání podle ustanovení přípustné.

Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.8.1999 č.j. -50 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.11.2000 č.j. -89 podala žalovaná dovolání, v němž namítala, že jí byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovozovala, že v daném případě nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, neboť jí nebyla řádně (postupem podle ustanovení ) doručena žaloba a předvolání k prvnímu jednání ve věci. Vytkla odvolacímu soudu, že své opačné stanovisko opřel pouze o „obecné vysvětlení způsobu doručování“, aniž by provedl důkazy k tomu, „aby bylo vyloučeno, že k nedoručení žaloby a obsílky k prvnímu jednání žalované nedošlo z důvodů na straně pošty“. Dovolatelka dále namítala, že odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně bez opory v zákoně, neboť pokud se soud prvního stupně rozhodl svůj rozsudek pro zmeškání zrušit, „není na místě, aby odvolací soud de facto rozhodl na místo soudu prvního stupně o tom, že má rozhodnout rozsudkem pro zmeškání, když zákon tuto volbu svěřil pouze a jen soudu prvního stupně“. Kromě toto zdůraznila, že nárok žalobkyně „není po právu“, neboť - „jak je již ustáleno soudní judikaturou“ - vztahy mezi účastníky jsou obchodněprávního charakteru, přičemž „v žádném ustanovení obchodněprávních předpisů není zakotven nárok osoby vykonávající funkci statutárního orgánu na odstupné při jejím odvolání či odstoupení z funkce“. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud obě napadená usnesení odvolacího soudu společně s rozsudkem pro zmeškání soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně namítala, že dovolání bylo podáno až po uplynutí lhůty podle ustanovení , a navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované jako opožděné odmítl.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc přezkoumal podle ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen „“ (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.

Podle ustanovení , věty první účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení , věty druhé je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

V posuzovaném případě bylo z obsahu spisu zjištěno, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.8.1999 č.j. -50 bylo doručeno zástupci žalobkyně JUDr. P. H. ( ) dne 14.12.1999 a zástupci žalované JUDr. J. K. ( ) dne 29.11.1999. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.11.2000 č.j. -89 pak bylo doručeno zástupci žalobkyně JUDr. P. H. ( ) dne 16.2.2001 a zástupci žalované JUDr. J. K. ( ) dne 15.2.2001. Dovolání žalované proti uvedeným usnesením odvolacího soudu sepsané dne 12.4.2001 bylo odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (poštovnímu úřadu Praha 06) dne 13.4.2001 ( ).

Z uvedeného vyplývá, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.8.1999 č.j. -50 nabylo právní moci dnem 14.12.1999 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.11.2000 č.j. -89 nabylo právní moci dnem 16.2.2001 (, ) a že lhůta k podání dovolání uplynula dnem 14.1.2000, resp. 16.3.2001. Dovolání proti uvedeným usnesením odvolacího soudu bylo tedy podáno po uplynutí zákonem stanovené lhůty, jejíž zmeškání nelze prominout (, věta první ), a proto Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení , věty první a jako opožděné odmítl.

Protože dovolání žalované bylo odmítnuto, je žalovaá povinna ve smyslu ustanovení věty první, a věty první (per analogiam) nahradit žalobkxni náklady, které v dovolacím řízení vynaložila k účelnému uplatňování práva.

Žalobkyně byla v dovolacím řízení zastoupena advokátem. Vzhledem k tomu, že dovolací řízení v této věci bylo zahájeno (dovolání bylo podáno) po 1.1.2001, řídí se rozhodování o odměně za zastupování advokátem právními předpisy účinnými ode dne 1.1.2001 (srov. část dvanáctou, Hlavu I, body 1. a 10. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), tj. , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění Z této vyhlášky (srov. její ustanovení , , , a ) vyplývá, že žalobkyni přísluší odměna za zastupování advokátem ve výši 5.820,- Kč. Vedle odměny za zastupování žalobkyni náleží paušální částka náhrad za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. ve znění a č. ). Celkovou částku 5.895,- Kč je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni v tomto řízení zastupoval ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. dubna 2002

JUDr. Zdeněk Novotný,v.r.

předseda senátu