Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 110/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce C. M. E. B. V., zapsaného v obchodním rejstříku u Obchodní průmyslové komory pro A., vložka 33246826, zastoupeného advokátem, proti žalovanému D. t., a. s., zastoupenému advokátem, o nařízení předběžného opatření, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2001, č. j. -44 ( - 44), t a k t o:

Dovolání žalovaného se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 28. února 2001, č. j. -8, rozhodl v označené věci o návrhu na nařízení předběžného opatření podle (dále jen \" \") tak, že uložil žalovanému zdržet se zcizení nebo zatížení 784 akcií na jméno o jmenovité hodnotě 100.000,- Kč společnosti A. A., a. s.. K odvolání žalovaného pak toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2001, č. j. -44 ( - 44).

Toto rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci dne 12. června 2001.

Proti uvedenému usnesení Městského soudu v Praze podal žalovaný dne 23. července 2001 včasné dovolání. Jako předpoklad přípustnosti tohoto dovolání připomíná naplnění ustanovení Důvody tohoto dovolání (které pak dále podrobně rozvádí) uvádí tím, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (dovolací důvod ve smyslu ustanovení ), a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle ustanovení ). Žádá proto, aby napadené rozhodnutí bylo dovolacím soudem zrušeno, a aby byla věc vrácena soudu druhého stupně k dalšímu řízení.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil žalobce podáním ze dne 1. října 2001, v němž po podrobném zdůvodnění navrhl odmítnutí dovolání pro nepřípustnost, resp. jeho zamítnutí.

S přihlédnutím k části dvanácté, hlavě první, bodu 17. a 15. , kterým byl novelizován mimo jiné též , Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací ( ), věc projednal a rozhodl podle znění účinného od 1. ledna 2001.

Po zjištění, že dovolání bylo v posuzované věci podáno včas, oprávněným účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ( , ), že splňuje obsahové i formální náležitosti ( ), se dovolací soud zabýval dále především otázkou možné přípustnosti tohoto dovolání.

V posuzovaném případě bylo usnesením odvolacího soudu potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení předběžného opatření podle ustanovení Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo především změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, anebo konečně, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle předchozího případu, avšak dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Z uvedeného je tedy zřejmé, že zmíněné ustanovení dopadá výlučně na případy, v nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu nebo proti jeho usnesením, kterými bylo rozhodnuto ve věci samé. O takový případ však v posuzované věci nejde, protože soudy obou stupňů bylo rozhodováno nikoliv v takovéto věci, ale \"pouze\" o návrhu na nařízení předběžného opatření. Přípustnost dovolání podle zmíněného ustanovení proto v této věci takto založena není. Přípustnost dovolání v této věci však není možno dovodit ani podle následujících ustanovení , 238a a , neboť zde nedochází k naplnění jejich předpokladů.

Protože tedy dovolací soud neshledal, že by proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu bylo dovolání přípustné, nezbylo mu, než toto dovolání podle ustanovení , ve spojení s téhož zákona odmítnout, aniž se tak mohl zabývat věcnou správností napadeného usnesení. Rozhodoval přitom, aniž nařídil jednání ( věta první ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. března 2002

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu