Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2888/2000

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

-147

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. března 1999, č. j. - 120, připustil zpětvzetí žaloby, zrušil rozsudek ze dne 20. listopadu 1997, č. j. , jímž Obvodní soud pro Prahu 10 zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku parcelní číslo 1. o výměře 10.000,- m2 , zapsaného u Katastrálního úřadu P. – m. na LV č. 2. pro k. ú. S., obec P.a (bod I. výroku), přikázal nemovitost do výlučného vlastnictví žalované (bod II. výroku) a uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 17,150.000,- Kč (bod III. výroku), a řízení zastavil.

Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání JUDr. V. K. jako správce konkursní podstaty žalobkyně, namítaje, že soudy obou stupňů nevzaly při svém rozhodování na vědomí, že dne 13. srpna 1997 byl na majetek žalobkyně prohlášen konkurs. Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny podmínky řízení, za nichž může věc projednat a o dovolání rozhodnout. Podkladem pro další úvahy mu přitom byla úprava obsažená v ustanovení , o konkursu a vyrovnání ve znění pozdějších předpisů, to jest ve znění zákonů č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. a č. (dále též jen “ZKV”). Dle cit. ustanovení má totiž prohlášení konkursu na majetek dlužníka i ten účinek, že řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, jejichž účastníkem je úpadce, se přerušují, ledaže jde o trestní řízení (v němž však nelze rozhodnout o náhradě škody), o řízení o výživném nezletilých dětí, o řízení o výkon rozhodnutí; s výjimkou řízení o pohledávkách, které je třeba přihlásit v konkursu ( ), lze v řízení pokračovat na návrh správce, popřípadě ostatních účastníků řízení a správce se stává účastníkem řízení místo úpadce.

Jak se podává ze spisu, na majetek žalobkyně byl dne 13. srpna 1997 vskutku prohlášen konkurs (usnesením Krajského obchodního soudu v Praze, sp. zn. ) a řízení se tudíž k uvedenému datu přerušilo (spor se týkal majetku žalobkyně náležejícího do konkursní podstaty), bylo v něm však možné pokračovat na návrh osob uvedených v § 14 odst. 1 písm. c/ ZKV (v době do 30. dubna 2000 měl tuto možnost - pro případ, že návrh na pokračování v řízení nepodá správce konkursní podstaty - i úpadce). Usnesením Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 15. listopadu 1999, č. j. - 137, však byl konkurs na majetek žalobkyně zrušen, čímž ve smyslu ustanovení § 45 odst. 1 ZKV v tehdejším znění zanikly i účinky prohlášení konkursu uvedené v ustanovení § 14 odst. 1 písm. c/ ZKV. Projednání dovolání tedy žádná procesní překážka nebrání.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „ ”).

Dovolání není přípustné.

Ustanovení , věty první, legitimuje k podání dovolání účastníka řízení. Tím se ovšem JUDr. Václav Kulhavý ani v době, kdy vykonával funkci správce konkursní podstaty úpadkyně, nestal.

Jestliže - dle obsahu spisu - v době od 13. srpna 1997 do 15. listopadu 1999 žádná z osob k tomu oprávněných podle § 14 odst. 1 písm. c/ ZKV nepodala návrh na pokračování v přerušeném řízení, pak to především znamená, že správce konkursní podstaty se nestal účastníkem řízení namísto úpadkyně. K nahrazení úpadce správcem konkursní podstaty u řízení, která se prohlášením konkursu přerušují, v nichž však lze na návrh k tomu oprávněné osoby pokračovat, totiž nedochází ke dni přerušení řízení, nýbrž ke dni podání návrhu na pokračování v řízení. Odtud plyne, že dovolání dne 2. července 1999 (srov. č.l. 124) podala osoba, jež k tomu nebyla oprávněna, přičemž toto oprávnění nenabyla ani po uvedeném datu.

Skutečnost, že správce zde reagoval na nesprávný procesní postup soudu, který (ač mu tato skutečnost musela být známa ze spisu) v odvolacím řízení pokračoval a své rozhodnutí vydal v době, kdy bylo řízení ze zákona přerušeno (srov. bod XXIV. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /dále též jen “stanovisko”/ nebo rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 74/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a že správce konkursní podstaty (jak se podává ze záhlaví jeho usnesení) nesprávně pokládal za „zástupce” úpadkyně (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 17/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a opět i stanovisko, bod XIX.), na uvedené závěry žádného vlivu nemá.

Nejvyšší soud proto dovolání JUDr. V. K., aniž ve věci nařizoval jednání ( , věta první ), jako podané osobou neoprávněnou podle ustanovení , věty první a usnesením odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením , a , věty první, (per analogiam), neboť JUDr. V. K., který podáním nepřípustného dovolání zavinil jeho odmítnutí, nemá na náhradu těchto nákladů právo a ostatním účastníkům řízení v souvislosti s dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. března 2002

JUDr. Zdeněk K r č m á ř , v. r.

předseda senátu