Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 251/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Milana Pokorného, CSc., o dovolání a) K. B., b) D. B., c) Ing. J. K. a d) Mgr. I. K., všichni zast. advokátem, které bylo podáno proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. září 2001, sp. zn. (v právní věci žalobců a) K. B., b) D. B., c) Ing. J. K. a d) Mgr. I. K., všichni zast. advokátem, proti žalovanému J. Ř., zast. advokátem, o určení, že povinnost žalovaného byt vyklidit není vázána na zajištění přiměřeného náhradního bytu, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. ) takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Písku rozsudkem ze dne 27. března 2001 pod č.j. -30 určil, že povinnost žalovaného vyklidit byt, sestávající z kuchyně, 2 pokojů a příslušenství v domě čp. 624 v ulici N. v P. není nadále vázána na zajištění přiměřeného náhradního bytu. Současně bylo určeno, že žalovaný má právo na zajištění náhradního bytu. Tím byl změněn rozsudek Okresního soudu v Písku č.j. -12 ze dne 14. prosince 1994 ve výroku o určení bytové náhrady žalovaného. Právo na náhrada nákladů řízení nebyla přiznána žádnému z účastníků.

Žalobě na vyklizení bytu podané dne 24.1.2001 vyhověl Okresní soud v Českých Budějovicích jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 2.8.2001, č.j. -56. Usnesením téhož soudu ze dne 11.9.2001, č.j. -79, byl zamítnut návrh na vydání předběžného opatření, kterým by byla žalovanému uložena povinnost, blíže specifikovaná ve výroku usnesení soudu prvního stupně.

K odvolání žalobců Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 14. září 2001 pod č.j. -42 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Žalobci byli zavázáni zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2.175,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dne 15.11.2001 dovolání, jehož přípustnost dovozovali z ustanovení , s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, neboť oba soudy řešily právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání navrhl jeho odmítnutí z důvodu jeho nepřípustnosti. Pro případ, že by dovolání bylo shledáno přípustným, žalovaný vyjádřil své přesvědčení o nedůvodnosti dovolání s ohledem na skutečnost, že ve věci bylo rozhodnuto v souladu s hmotným právem.

Dovolání bylo tedy podáno účastníkem řízení, řádně zastoupeným v dovolacím řízení advokátem podle , bylo podáno ve lhůtě určené v a splňuje formální i obsahové náležitosti podle ustanovení

Vzhledem ke skutečnosti, že podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, se dovolací soud nejprve zabýval přípustností dovolání.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek a c/

Podle je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozhodnutí proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.

Konečně podle písm c/ je proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu dovolání přípustné tehdy, jestliže není přípustné podle písmena b/ (viz shora) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Jak je patrno z obsahu odůvodnění krajského soudu, odvolací soud sdílel závěr soudu prvního stupně o tom, že zjištěné okolnosti neodůvodňovaly povinnost žalovaného byt vyklidit vázat na zajištění pouze náhradního ubytování, neboť změnu jeho poměrů nebylo možno spatřovat ve skutečnosti, že jeho manželství bylo rozvedeno a jeho bývalá manželka se poté i s dětmi odstěhovala. Odvolací soud vzal v úvahu, že v řízení pod sp. zn. byl jako výpovědní důvod uplatněn důvod uvedený v ustanovení (jde tedy o byt, který je využitelný k podnikatelské činnosti a vlastník jej chce užívat) a s ohledem na nedeliktní charakter tohoto výpovědního důvodu by význam neměla ani ta skutečnost, že by žalovaný v době rozhodování soudu prvního stupně v bytě bydlel sám. Naopak změna poměrů byla shledána ve skutečnosti, že žalovanému vznikl dluh na nájemném, a to i přesto, že v průběhu řízení dlužnou částku uhradil.

Pokud dovolatelé soudům obou stupňů za tohoto skutkového stavu vyčítají vázanost vyklizení žalovaného na zajištění náhradního bytu a dovozují pak rozpornost tohoto rozhodnutí s ustanovením , nelze tento jejich názor sdílet. Za situace, kdy uživatel bytu uhradil jistinu nájemného nelze jednoznačně uzavřít, že poskytnutí náhradního bytu je proti dobrým mravům. Dovolateli citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. června 2001 sp. zn. upravuje situaci žalované, která ani po skončení nájemního poměru na základě přivolení k výpovědi z nájmu bytu pro neplacení nájemného ( obč. zák.) neplatila řádně protihodnotu užívání bytu odpovídající nájemnému. Analogické užití závěrů učiněných v tomto případě by však v souzené věci nemohlo být přiléhavé.

Z uvedeného vyplývá závěr, že přípustnost dovolání v této věci nelze dovodit z žádného ustanovení , ve znění účinném od 1. 1. 2001. Dovolacímu soudu proto nezbylo, než dovolání podle , za použití ustanovení , odmítnout.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , za použití , a Dovolatelé nebyli v dovolacím řízení úspěšní a žalovaným učiněné vyjádření nebylo možno posoudit jako relevantní uplatnění práva, které by mělo dopad na rozhodovací činnost soudu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. března 2002

JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.

předseda senátu