Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
29 C 326/2020-14
Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr Bohumilem Vašákem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení částky 4 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 3. 8. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 3. 8. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.</b>
1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 4 000 Kč s příslušenstvím z titulu postoupené pohledávky ze smlouvy o úvěru. Žalobce tvrdil, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla dne 3. 7. 2017 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 4 000 Kč, který měl být splacen do 2. 8. 2017, tedy do 1 měsíce. Dále žalobce tvrdil, že na základě smlouvy o postoupené pohledávek z 12. 7. 2019 na něj předmětná pohledávka z úvěru přešla za právnická osoba anonymizováno. Žalobce tvrdil, že žalovanou vyzval k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby a to dne 26. 7. 2019, avšak bezvýsledně.
2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.
3. Soud využil ustanovení § 115a o.s.ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť žalobce s tímto postupem souhlasil a žalovaná se nevyjádřila.
4. Soud vyšel z žalobcem předložených listinných důkazů a učinil tyto závěry o skutkovém stavu. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalované byl na základě webového rozhraní poskytnut dne 3. 7. 2017 úvěr v částce 4 000 Kč, který byl poslán bezhotovostně na její účet. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr včetně sjednaného úplatku do jednoho měsíce splatit, což nesplnila. Předmětná pohledávka ze smlouvy o úvěru na žalobce přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 12. 7. 2019. Dále soud vycházel z toho, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.
5. Po právní stránce soud zhodnotil věc, tak že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, ze které vznikla žalované povinnost vrátit zapůjčené finanční prostředky spolu se sjednaným poplatkem, což žalovaná nesplnila. Předmětná pohledávka ze smlouvy o úvěru přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobce, z čehož je i dovozována aktivní věcná legitimace žalobce ve sporu. Žalobce svá tvrzení prokázal listinnými důkazy, zatímco žalovaná byla v řízení zcela pasivní a proto bylo žalobě jako důvodné vyhověno.
6. Žalobci byl přiznán i požadovaný úrok z prodlení dle § 1970 obč.zák. ve spojení s nař.vlády č. 351/2013 Sb. v účinném znění.
7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst.1 o.s.ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalobci soud přiznal na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, která sestává ze soudního poplatku ve výši 400 Kč a 3 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým rozborem, sepis žaloby dle § 14b adv.tarifu, 3 režijních paušálů po 100 Kč a 21% DPH dle § 137 odst.3 o.s.ř. ).
8. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o spotřebitelském úvěru mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalující strana vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. ). Žaloba odpovídá vymezení tzv. formulářové žaloby tak, jak ji definoval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11 . Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.