Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 561/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Karla Podolky v právní věci péče o nezletilého M. N., narozeného dne 1. října 1997, zastoupeného Okresním úřadem v B., jako opatrovníkem, syna M. N., a M. N., zastoupeného advokátkou, o návrhu otce na výkon rozhodnutí o styku s nezletilým, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. , o dovolání otce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. srpna 2001, č. j. -71, t a k t o :

I. Dovolání otce nezletilého se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Benešově usnesením ze dne 20. března 2001, č. j. -43, v označené věci zamítl návrh otce na výkon rozhodnutí - rozsudku téhož soudu ze dne 13. července 1999, č. j. -17.

K odvolání otce Krajský soud v Praze usnesením ze dne 15. srpna 2001, č. j. -71, usnesení soudu prvního stupně změnil potud, že matce uložil pokuty 2.000,- Kč za každý neuskutečněný styk otce s nezletilým M. v termínech 4. 11. 2000, 2. 12. 2000 a 6. 1. 2001 s tím, že matka je povinna tyto pokuty zaplatit ve lhůtě jednoho měsíce na účet soudu prvního stupně. V ostatním byl rozsudek okresního soudu potvrzen. Rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud se při svém rozhodování, s ohledem na námitku podjatosti vznesenou otcem, zabýval nejprve otázkou, zda v řízení před soudem prvního stupně jednal a rozhodoval nepodjatý soudce. Vycházel přitom z úpravy obsažené v ustanovení (dále jen \"\"). Vzal též v úvahu obsah soudního spisu, včetně vyjádření soudkyně JUDr. I. V. a dospěl k závěru, že jmenovaná soudkyně nebyla ve věci podjatá. Připomněl mimo jiné, že pokud měl otec námitky proti způsobu protokolace jeho výpovědi před soudem prvního stupně, měl možnost postupovat podle ustanovení , a nejednalo se proto o důvod pro vyloučení soudce. Stejně tak osobní pocity účastníka, bez uvedení dalších konkrétních skutečností nemohly v této souvislosti obstát. V dalším pak se odvolací soud zabýval věcnou stránkou posuzovaného případu návrhu na výkon rozhodnutí o výchově nezletilého.

Toto rozhodnutí krajského soudu nabylo právní moci dne 21. prosince 2001.

Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Praze podal otec nezletilého dne 25. ledna 2002 včasné dovolání. Přípustnost tohoto dovolání odvozuje z ustanovení , resp. z ustanovení téhož zákona. Jako důvod uvádí že ve věci před soudem prvního stupně rozhodoval vyloučený soudce, přičemž odvolací soud tuto námitku neposoudil správně. Na základě příloh zpracovaných otcem je totiž zřejmé, že ze vztahu soudkyně k věci a k účastníkům je důvod pochybovat o její nepodjatosti. To mělo vliv i na věcnou správnost rozhodnutí odvolacího soudu. Proto dovolatel žádá, aby dovolací soud napadené rozhodnutí (stejně tak jako rozhodnutí soudu prvního stupně) zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K podanému dovolání nebylo podáno vyjádření.

S přihlédnutím k části dvanácté, hlavě první, bodu 17. a 15. , kterým byl novelizován mimo jiné též , Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací ( ), věc projednal a rozhodl podle znění účinného od 1. ledna 2001.

Po zjištění, že dovolání bylo v posuzované věci podáno včas, oprávněným účastníkem řízení, zastoupeným advokátem (, ), že splňuje obsahové i formální náležitosti ( ), a že se též opírá o úpravu přípustnosti dovolání vycházející z ustanovení , dovolací soud uvážil, že podle ustanovení lze přezkoumat rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Podle ustanovení téhož zákona pak lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání s tím, že je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v ustanovení , a b) a , jakož i k jiným vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.

V posuzované věci z dovolání vyplývá, že dovolatel fakticky uplatnil možnost vady ve smyslu ustanovení tvrzením, že ve věci u soudu prvního stupně rozhodoval vyloučený soudce.

Podle ustanovení a 4 jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

V daném případě otec dítěte ve svém dovolání tvrzenou námitku podjatosti soudkyně soudu prvního stupně odůvodňuje jím uváděnými okolnostmi postupu uvedeného soudu, resp. zmíněné soudkyně v daném řízení. K úrovni tohoto řízení se ve své podstatě vztahují například i otcem předložené písemnosti založené jako příloha na čl. 75a) soudního spisu. Jak však již bylo konstatováno, okolnosti, které spočívají v postupu soudce, nejsou důvodem pro vyloučení soudce v konkrétní věci. Dovolatel přitom neuvedl žádnou takovou okolnost, která by svědčila o případném poměru zmiňované soudkyně k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, pro kterou by tu byl důvod pochybovat o její nepodjatosti.

Je tedy zřejmé, že řízení nebylo postiženo vadou ve smyslu ustanovení Ze spisu však nevyplývá ani případná možnost, že by toto řízení bylo postiženo některou z dalších možných vad ve smyslu ustanovení , resp. a b) , příp. téhož zákona. Z uvedeného důvodu pak dovolací soud rozhodl podle ustanovení věta před středníkem ve spojení s téhož zákona a podané dovolání zamítl. Rozhodoval, aniž nařídil jednání ( věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a , když otec neměl se svým dovoláním úspěch, zatímco ostatním účastníkům v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. března 2002

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu

: