Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 41/2001

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. září 2000 čj. -27 se, vyjma výroku o částečném zamítnutí žaloby ohledně úroků z prodlení od 3. 7. 1999 do 3. 11. 1999, zrušuje a věc se vrací tomuto soudu v tomto rozsahu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 30 594 Kč s 12 % úroky z prodlení od 3. 7. 1999 do zaplacení. Uváděla, že v roce 1998 jako podnikatelka v pojišťovnictví uhradila na základě smlouvy o cestovním pojištění za pojištěnou nezletilou N. G. v důsledku pojistné události, k níž došlo ve Francii, náklady zdravotní péče (výdaje za léky, náklady spojené s ambulantním vyšetřením, hospitalizací a nezbytnými převozy) odpovídající po přepočtu celkové částce 263 947 Kč; N. G. byla v té době rovněž pojištěncem žalované. Byla-li by předmětná zdravotní péče poskytnuta na území České republiky, činily by náklady na nutné a neodkladné léčení celkem 30 594 Kč a hradila by je žalovaná. Nezletilá N. G. prostřednictvím svého zákonného zástupce postoupila svou pohledávku ve výši 30 549 Kč, kterou měla vůči žalované, písemnou smlouvou ze dne 16. 3. 1999 žalobkyni; žalovaná však odmítá žalobkyni částku 30 549 Kč zaplatit.

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 26. 4. 2000 čj. -15 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při prokázání výše uvedených skutkových tvrzení žalobkyně dovodil, že nezletilá N. G. nemohla platně zmíněnou pohledávku postoupit. „Vznikne-li totiž fyzické osobě nárok z titulu veřejného zdravotního pojištění vůči zdravotní pojišťovně, pak tento nárok může uplatnit sama, a nikoliv postoupit jinému subjektu, s nímž měla uzavřenu pojistnou smlouvu na základě jiného právního základu“. Navíc soud prvního stupně konstatoval, že ve smyslu ustanovení nelze platně postoupit pohledávku, která zaniká nejpozději smrtí věřitele.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 9. 2000 čj. -27 rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 30 594 Kč a 12 % úrokem z prodlení od 4. 11. 1999 do zaplacení; ohledně zaplacení 12 % úroků z prodlení za dobu od 3. 7. 1999 do 3. 11. 1999 žalobu zamítl (obsahově vzato je zřejmé, že v tomto rozsahu se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o nedůvodnosti žaloby a tudíž v tomto rozsahu má rozsudek odvolacího soudu potvrzující charakter). Současně odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Vycházeje ze stejných skutkových zjištění jako soud prvního stupně odvolací soud dovodil, že ve vztahu k předmětné pojistné události měla nezletilá N. G. nárok na plnění z veřejného pojištění v rozsahu odpovídajícímu , o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen „ “), ve zbytku měla nárok na plnění ze smluvního pojištění, když právě skutečnost, že z veřejného zdravotního pojištění se pojištěnci v případě vynaložení částky na nutné a neodkladné léčení v cizině hradí taková částka jen do výše stanovené pro úhradu takové péče v na území České republiky, přičemž léčení v zahraničí může být dražší, motivuje fyzické osoby k tomu, aby si sjednaly při cestách do zahraničí rovněž pojištění soukromé (tzv. připojištění). Pokud tedy žalobkyně z titulu pojistné události plnila v celém rozsahu, plnila tak z části i za žalovanou. Pokud jde o možnost postoupení pohledávky, pohledávka podle má majetkovou povahu, lze ji tudíž postoupit ve smyslu . Postoupení pohledávky nebrání ani ustanovení , neboť takováto pohledávka nezaniká smrtí pojištěnce a nejedná se ani o pohledávku, která by nemohla být postižena výkonem rozhodnutí ( ). Postoupením předmětné pohledávky se žalobce ocitl vůči žalované v pozici věřitele.

Proti rozsudku odvolacího soudu, s výjimkou výroku o částečném zamítnutí žaloby ohledně příslušenství pohledávky (i když to v dovolání výslovně uvedené není, je z jeho obsahu zřejmé, že se žalovaná proti tomuto výroku, jenž je výrazem jejího – byť nepatrného – úspěchu ve věci, nedovolává), podala žalovaná dovolání. Uplatňuje v něm dovolací důvod podle , neboť namítá, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zdůrazňuje, že podle d, vyhlášené usnesením předsednictva ČNR dne 16. prosince 1992 a publikované pod č. jako součást ústavního pořádku České republiky (dále jen „ “), mají občané na základě veřejného pojištění práv na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví příslušný právní předpis. Tímto speciálním zákonem je , o veřejném zdravotním pojištění. Hrazení zdravotní péče z veřejného zdravotního pojištění je teritoriálně vymezeno územím České republiky a je založeno na principu solidarity. Z ustanovení vyplývá, že pojištěncům se z veřejného zdravotního pojištění výjimečně místo naturálního plnění hradí též částka, kterou vynaložili na nutné a neodkladné léčení, jehož potřeba nastala během jejich pobytu v cizině, a to do výše stanovené pro úhradu takovéto péče na území České republiky. V daném případě však zákonná podmínka vynaložení vlastních finančních prostředků na léčení u pojištěnce splněna nebyla. V souvislosti s pojistnou událostí žalobkyně splnila svoji smluvní povinnost a uhradila za N. G. náklady léčby v cizině, v důsledku čehož N. G. přímé výdaje nevznikly. Veřejnoprávní charakter veřejného zdravotního pojištění znamená „nepřesnost nároků z něho“ a tudíž nepřípustnost postoupení nároku na jinou osobu.

39

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) projednal věc podle ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále jen „ “ (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 17 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů) a shledal dovolání opodstatněným.

Dovolání žalované je podle přípustné, neboť směřuje proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ( ). Bylo podáno žalovanou včas ( ) prostřednictvím jejího zaměstnance majícího právnické vzdělání ( ) a opírá se o způsobilý dovolací důvod / /.

Dovolací soud z úřední povinnosti zjišťuje a hodnotí vady řízení taxativně vyjmenované v ustanovení – tzv. zmatečnosti / / a za splnění podmínky přípustnosti dovolání ( věta druhá ) i jiné vady, pokud mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci / /; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil ( věta prvá ).

Vady řízení vyjmenované v , ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci žalovanou namítány nejsou a z obsahu spisu nevyplývají.

Za této situace se přezkumná činnost dovolacího soudu soustřeďuje výlučně na dovolací námitku nesprávného právního posouzení věci, které podle žalované spočívá jednak v tom, že pojištěnci se přiznává nárok na poměrnou částku, která byla vynaložena na jeho nutné a neodkladné léčení v cizině, bez ohledu na zjištění, zda tuto částku pojištěnec vůbec vynaložil, a dále v přiznání možnosti pojištěnce postoupit pohledávku plynoucí ze zdravotního pojištění jinému subjektu ve smyslu ustanovení a násl. .

Podle y má každý právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.

Ve smyslu ustanovení , o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, se zdravotní péče poskytuje bez přímé úhrady na základě všeobecného zdravotního pojištění v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy (dříve , s účinností od 1. 1. 1997 pak ) nebo na základě smluvního zdravotního pojištění.

Podle a e) má pojištěnec právo na zdravotní péči (co spadá pod pojem „zdravotní péče“ je konkretizováno v cit. zákona) bez přímé úhrady, pokud mu byla poskytnuta v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem, a dále právo na výdej léčivých přípravků bez přímé úhrady, jde-li o léčivé přípravky hrazené ze zdravotního pojištění a předepsané v souladu s tímto zákonem.

Podle , 2 jsou zdravotní pojišťovny (Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky – viz. ; rezortní, oborové, podnikové, popřípadě další pojišťovny – viz. ) povinny uhradit zdravotnickým zařízením (či jiným subjektům, které jsou podle oprávněny poskytovat zdravotní péči) zdravotní péči, kterou v souladu s tímto zákonem pojištěncům poskytly. Ze zdravotního pojištění se hradí zdravotní péče poskytovaná na území České republiky; ze zdravotního pojištění se pojištěncům uhradí též částka, kterou vynaložili na nutné a neodkladné léčení, jehož potřeba nastala během jejich pobytu v cizině, a to do výše stanovené pro úhradu takové péče na území České republiky ( ).

Z citovaných ustanovení vyplývá, že pojištěnec, jímž je osoba definovaná v , má v rozsahu odpovídajícímu zákonné úpravě právo na bezplatnou zdravotní péči ve smyslu neplacení přímé úhrady za zdravotní péči. Náklady s touto péčí spojené a vyjádřené hodnotou bodu a výší úhrad hrazených ze zdravotního pojištění představují peněžní pohledávku subjektů poskytujících zdravotní péči ( ) vůči některé z výše uvedených zdravotních pojišťoven. Zásadou tedy je, že sám pojištěnec právo na peněžní plnění nemá. Ustanovení věta druhá představuje výjimku z této zásady. To, že má pojištěnec právo na úhradu příslušné částky, která souvisí s náklady na nutné a neodkladné léčení v cizině, je však pouze vyjádřením toho, aby mu i v tomto případě byla zdravotní péče poskytnuta bezplatně (pochopitelně za podmínek odpovídajících úhradě zdravotní péče poskytnuté na území České republiky). Z tohoto pohledu má pojištěnec vůči zdravotní pojišťovně právo na peněžní plnění tehdy, pokud náklady na nutné a neodkladné léčení v cizině vynaložil ať již přímo subjektu, který zdravotní péči poskytl, či ve smyslu ustanovení a subjektu, který za pojištěnce plnil co po právu měl pojištěnec plnit sám (v daném případě by plnění žalobkyně za N. G. naplnilo znak bezdůvodného obohacení pouze v rozsahu, v němž by žalobkyně plnila nad rámec svých povinností vyplývajících ze smlouvy o cestovním pojištění a nárok podle by N. G. vznikl tehdy, pokud by takové bezdůvodné obohacení žalobkyni „vydala“).

I když dovolací soud souhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, že peněžní pohledávka vzniklá podle věta druhá je obecně vzato způsobilá postoupení na jiného věřitele podle a násl. (ve smyslu zaniká dnem úmrtí pojištěnce nebo jeho prohlášením za mrtvého zdravotní pojištění a nikoliv peněžní pohledávka z tohoto pojištění vzniklá), je zřejmé, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vycházeje z jiného právního závěru ohledně vzniku nároku podle věta druhá totiž odvolací soud nezkoumal, zda nezletilá N. G. náklady na nutné a neodkladné léčení v cizině vynaložila.

Nejvyšší soud bez nařízení jednání ( ) z důvodů výše uvedených napadený rozsudek v dovoláním dotčeném rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( , 2, 5 ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( odst. 1 ).

Proti tomuto rozsudku není opraný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. března 2002

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.

předsedkyně senátu