Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tz 16/2002

16/2002

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 9. 2000, sp. zn. ,

b y l p o r u š e n z á k o n

v ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, jež mu předcházelo, v ustanovení § 36a odst. 1 písm. d) tr. ř. v neprospěch obviněného K. P.

Toto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 5. 2000, sp. zn. , se z r u š u j í .

Odůvodnění:

Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 5. 2000, sp. zn. , bylo podle § 105 odst. 2 tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2001 rozhodnuto, že k vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, se jako znalci přibírají MUDr. V. Ch., CSc., a MUDr. P. Ch. Předmětem znaleckého posudku mělo být vyšetření duševního stavu obviněného K. P. v řízení o jeho propuštění z psychiatrického ambulantního ochranného léčení.

Proti usnesení o přibrání znalců podal obviněný K. P. stížnost, kterou zamítl jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 29. 9. 2000, sp. zn. .

Ministr spravedlnosti podal dne 7. 3. 2002 ve prospěch obviněného K. P. stížnost pro porušení zákona proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích s tím, že toto usnesení a předtím i usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích byla vydána za situace, kdy obviněný neměl obhájce, ačkoli u něho byl dán důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 2 tr. ř. Proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil vytýkané porušení zákona, ke kterému došlo v neprospěch obviněného, aby zrušil rozhodnutí obou soudů a aby dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., tj. aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud přezkoumal podle tr. ř. ve znění zákonnost a odůvodněnost výroku usnesení, proti kterému byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Podstatou porušení zákona je to, že oba soudy rozhodly ve stadiu řízení, kdy obviněný byl bez obhájce, ačkoli ho mít musel.

Rozhodnutí obou soudů byla vydána v rámci řízení o propuštění obviněného z ochranného léčení. Od počátku tohoto řízení obviněný měl obhájce, kterého si dne 7. 7. 1999 sám zvolil. Tímto obhájcem byl JUDr. K. A., advokát. V průběhu veřejného zasedání konaného před Okresním soudem v Českých Budějovicích dne 28. 3. 2000 obviněný vypověděl plnou moc zvolenému obhájci, avšak jiného obhájce už si sám nezvolil ani mu ho nezvolila jiná oprávněná osoba (§ 37 odst. 1 tr. ř.), a to ani na pozdější výzvu soudu. Teprve dne 3. 1. 2001 byla obviněnému podle § 39 odst. 1 tr. ř. ustanovena nová obhájkyně, a to JUDr. D. Š., advokátka.

Z toho je zřejmé, že v té části řízení o propuštění z ochranného léčení, která spadá do doby od 28. 3. 2000 do 2. 1. 2001, obviněný neměl obhájce. Přitom u něho šlo o důvod nutné obhajoby podle § 36a odst. 1 písm. d) tr. ř. Podle tohoto ustanovení ve vykonávacím řízení, v němž soud rozhoduje ve veřejném zasedání, musí mít obviněný obhájce, jsou-li pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit. Takové pochybnosti jsou v posuzovaném případě na straně obviněného K. P. dány. Vyplývají zejména z podezření, že u něho mohou přetrvávat některé projevy duševní choroby, v souvislosti s níž mu bylo v minulosti uloženo ochranné léčení. Toto podezření je podporováno způsobem, jímž obviněný v řízení o propuštění z ochranného léčení vystupuje, zvláště tím, že jeho písemná podání ani ústní přednesy nesouvisí s vlastním předmětem řízení. Z uvedených pochybností vyplývá důvod nutné obhajoby podle citovaného ustanovení proto, že rozhodnutí o propuštění z ochranného léčení soud činí ve veřejném zasedání (§ 353 tr. ř.).

V tom období řízení, kdy obviněný v rozporu s ustanovením § 36a odst. 1 písm. d) tr. ř. neměl obhájce, rozhodl Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 26. 5. 2000, sp. zn. , o přibrání znalců z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, za účelem vyšetření duševního stavu obviněného. Ve stejném období pak Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl napadeným usnesením o stížnosti obviněného. Obě rozhodnutí tak vzešla z vadně provedeného řízení a žádné z nich proto nemůže obstát. Jde o podstatnou vadu řízení, která spočívá ve významném zkrácení práva obviněného na obhajobu. Na tuto vadu řízení Krajský soud v Českých Budějovicích nereagoval, nezjistil ji a nesprávně zamítl stížnost obviněného jako nedůvodnou.

Nejvyšší soud proto vyslovil porušení zákona, ke kterému došlo napadeným usnesením a v předcházejícím řízení v neprospěch obviněného, a zrušil usnesení obou soudů.

Podle stížnosti pro porušení zákona byl zákon porušen v ustanovení § 36 odst. 2 tr. ř. Podle tohoto ustanovení obviněný musí mít obhájce tehdy, považuje-li to soud za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného má pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit. Ze systematického zařazení tohoto ustanovení a z jeho návaznosti na ustanovení § 36 odst. 1 tr. ř., je zřejmé, že se týká těch stadií trestního řízení, která předcházejí meritornímu rozhodnutí ve věci samé, tj. zejména rozsudku, usnesení o zastavení trestního stíhání, usnesení o postoupení věci jinému orgánu než soudu, usnesení o uložení ochranného opatření apod., nikoli však vykonávacího řízení. Pro stadium vykonávacího řízení platí zvláštní ustanovení § 36a odst. 1 písm. d) tr. ř. Rozhodnutí o propuštění z ochranného léčení, o které jde v posuzovaném případě, je rozhodnutím, při kterém soud postupuje podle § 353 tr. ř. Toto ustanovení je součástí hlavy dvacáté první trestního řádu, která upravuje vykonávací řízení. V dané věci tedy jde o postup soudu ve vykonávacím řízení, a proto i otázku nutné obhajoby je třeba posuzovat podle § 36a odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud po zrušení obou rozhodnutí učiněných ve vadně konaném řízení nepostupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., jak bylo navrženo ve stížnosti pro porušení zákona. Pokud bude Okresní soud v Českých Budějovicích v dalším řízení o propuštění obviněného z ochranného léčení považovat za nutné vyšetřit duševní stav obviněného a opatřit si o tom znalecký posudek, bude postupovat podle a násl. tr. ř. ve znění Tento postup nevyžaduje, aby o přibrání znalce bylo rozhodováno usnesením ve smyslu tr. ř.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. března 2002

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec