Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 319/2001

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 18. 1. 2001, sp. zn. , byli V. D. a S. D. uznáni vinnými trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., jehož se dopustili tím, že dne 14. 10. 1999 kolem 02.30 hod. v Š. před vinárnou Disco v H. ulici spolu již s odsouzeným ml. M. O. jsouce v podnapilém stavu napadli společně rovněž podnapilého V. D., jehož kopnutím do zad srazili na zem, kde do něj obviněný S. D. a odsouzený ml. M. O. kopali a obviněný V. D. jej bil dřevěnou latí, kterou vytrhnul z plotu u blízkého domu, mimoto mu nadávali, že je „bílá kurva a bílá svině“ a obviněný V. D. nadto, že „bílým sviním dá stavět nějaký plot, že ho o ně rozbije“, přičemž fyzickým napadáním způsobili poškozenému dvojitou zlomeninu loketní kosti vpravo s vykloubením hlavičky vřetenní kosti, zlomeninu koncové části loketní kosti vlevo, mnohočetné pohmožděniny hlavy, nosu, očnice vpravo, pravého ramene i jinde na těle, což si vyžádalo hospitalizaci poškozeného do 19. 10. 1999 včetně, sádrovou fixaci obou rukou, přičemž sádrový obvaz byl z pravé ruky poškozeného odstraněn až 12. 1. 2000, čímž byl poškozený podstatně omezen v běžném způsobu života a následná rehabilitace pravé ruky trvala nejméně do konce února 2000.

Za to byl obviněnému V. D. uložen v sazbě § 222 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému S. D. byl v sazbě § 222 odst. 2 tr. zák. při užití § 60a odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků. Podle § 60a odst. 2 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byli oba obviněni zavázáni společně a nerozdílně nahradit škodu poškozenému V. D. ve výši 3 937,50 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl týž poškozený odkázán se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 22. 8. 2001, sp. zn. tak, že napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a sám nově ve věci podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl. Oba obviněné na nezměněném skutkovém podkladě uznal vinnými trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. Obviněnému V. D. uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro výkon tohoto trestu zařadil obviněného do věznice s ostrahou. Obviněnému S. D. uložil trest odnětí svobody v trvání dvou roků, přičemž výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří roků. Dále učinil výrok o náhradě škody shodně jako v napadeném rozsudku okresního soudu.

Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 22. 8. 2001, sp. zn. , podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněných V. a S. D. Podle názoru stěžovatele porušil Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci tímto rozhodnutím zákon v ustanoveních § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř., § 259 odst. 3 tr. ř. a § 2 odst. 12 tr. ř. ve prospěch obou obviněných.

Ministr spravedlnosti poukázal na to, že se odvolací soud s hodnocením důkazů a právními závěry okresního soudu neztotožnil. V odůvodnění svého rozsudku uvedl, že je sice pravdou, že oba obvinění v průběhu útoku pronášeli rasově zaměřené nadávky, avšak z této skutečnosti nelze učinit jednoznačný závěr, že útok byl započat z rasově motivované pohnutky. Způsob hodnocení důkazů okresním soudem označil jako „určitý módní hit“. Sám naopak akcentoval zjištění, že poškozený i obvinění byli v podnapilém stavu, jednání obviněných nebylo dopředu připraveno a v obdobných případech pachatelé např. pronášejí i vyhrůžky zabitím, aniž by měli v úmyslu poškozené opravdu usmrtit. Ministr spravedlnosti zvláště v této části pokládá úvahy krajského soudu za zcela povrchní.

V posuzované trestní věci se tak odvolací soud neztotožnil se skutkovým stavem, jak jej zjistil okresní soud, a aniž by sám provedl jakýkoli důkaz, dospěl na základě zhodnocení již provedených důkazů před soudem prvního stupně, k odchylným skutkovým závěrům, spočívajícím v tom, že „se nepodařilo prokázat rasovou motivaci útoku obviněných\".

Odvolací soud v tomto případě sám odlišně hodnotil již provedené důkazy, k čemuž není oprávněn. Pokud se se skutkovými zjištěními nalézacího soudu neztotožnil, měl ve svém rozhodnutí uvést, proč je nepovažoval za správná, v čem spatřoval jejich vadnost a poté měl postupovat dle § 259 odst. 1 tr. ř. Procesní postup podle § 259 odst. 3 tr. ř., aniž by odvolací soud provedl některé důkazy sám, byl nezákonný.

Pro úplnost vytknul ministr spravedlnosti krajskému soudu i neužití ustanovení § 261 tr. ř. (beneficium cohaesionis), když odsouzený spolupachatel ml. M.O.,v jehož případě rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci, byl ve stejném řízení a pro totožné jednání uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví dle § 222 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák.

Závěrem ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 22. 8. 2001, sp. zn. , byl ve prospěch obviněných V. D. a S. D. porušen zákon v namítaném rozsahu.

S návrhem ministra spravedlnosti se státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně v celém rozsahu ztotožnil a učinil i identický návrh na konečné rozhodnutí ve věci.

Obhájci obou obviněných naopak navrhovali, aby Nejvyšší soud stížnost pro porušení zákona podle § 268 odst. 1 písm. a) tr. ř. zamítl, neboť není přípustná. Poukázali shodně na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 31. 10. 2001, č. j. , kterým bylo zrušeno ustanovení § 272 a věta čtvrtá ustanovení § 276 tr. ř., což znamená, že podání stížnosti pro porušení zákona v neprospěch obviněných je nepřípustné.

S tímto právním názorem obhajoby se Nejvyšší soud neztotožnil, neboť nemá oporu v zákoně.

Ustanovení § 266 odst. 4 tr. ř. upravuje podmínky, kdy nelze podat stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného, a to jen z toho důvodu, že soud postupoval v souladu s § 259 odst. 4, § 264 odst. 2, § 273 nebo § 289 písm. b) tr. ř. Je tedy zřejmé, že v jiných případech, než které jsou explicitně citovaným ustanovením zmíněny, naopak stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného přípustná je. Ani citovaný nález Ústavního soudu ze dne 31. 10. 2001, č. j. tento závěr nezpochybňuje, neboť jím ustanovení tr. ř. nebylo dotčeno. Naopak byla vyslovena protiústavnost ustanovení tr. ř., neboť toto ustanovení bylo shledáno v rozporu s d o rovnosti stran a y. Skutečnost, že ustanovení tr. ř. bylo s účinností od 1. 1. 2002 zrušeno znamená, že Nejvyšší soud za stávající právní úpravy může na podkladě stížnosti pro porušení zákona, jež byla podána ministrem spravedlnosti v neprospěch obviněného, vyslovit porušení zákona, k němuž došlo ve prospěch obviněného, pouze tzv. akademickým výrokem, aniž by současně mohl napadené rozhodnutí, jeho část či předcházející řízení zrušit a věc přikázat orgánu, o jehož rozhodnutí šlo, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou zda byla dodržena lhůta pro podání stížnosti pro porušení zákona v neprospěch obviněných, a zda stížnost pro porušení zákona byla v posuzovaném případě podána včas či nikoli.

Ze znění ustanovení § 266a odst. 1 r. ř. vyplývá, že ministr spravedlnosti může podat stížnost pro porušení zákona proti rozhodnutím, jejichž zrušení se lze domáhat cestou dovolání, ve lhůtě dvou měsíců od doručení pravomocného rozhodnutí státnímu zástupci. Nebylo-li v uvedené lhůtě podáno dovolání, její nedodržení neomezuje ministra spravedlnosti v možnosti podat stížnost pro porušení zákona i po jejím uplynutí, avšak pouze ve prospěch obviněného. Je tedy zřejmé, že stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného může ministr spravedlnosti podat pouze ve dvouměsíční lhůtě, jejíž počátek je stanoven ode dne doručení pravomocného rozhodnutí státnímu zástupci. V posuzované trestní věci bylo rozhodnutí krajského soudu doručeno státnímu zástupci 13. 9. 2001, stížnost pro porušení zákona byla podána Nejvyššímu soudu dne 19. 12. 2001.

V době podání stížnosti pro porušení zákona byl účinný zákon o trestním řízení soudním č. 141/1961 Sb. ve znění novel, který otázku lhůt pro podání stížnosti pro porušení zákona v neprospěch obviněného stanovil v § 272 odst. 1 tr. ř. Lhůta k podání stížnosti pro porušení zákona v neprospěch obviněných podle citovaného ustanovení byla jejím podáním dne 19. 12. 2001 dodržena. Od 1. 1. 2002 nabyl účinnosti trestní řád ve znění Od tohoto dne mohou orgány činné v trestním řízení postupovat zásadně jen podle něho (lex fori), pokud není výslovně stanoveno jinak. Procesní úkon tak musí být prováděn zásadně podle procesního práva účinného v době, kdy se koná, tedy musí být podle něj prováděna i řízení, která byla zahájena za účinnosti starého trestního řádu, pokud nebyla skončena do toho dne, kdy nový trestní řád nabyl účinnosti. Je třeba připomenout, že novela trestního řádu tuto obecnou zásadu o časové působnosti nedeklinuje ve svých přechodných a závěrečných ustanoveních. Za tohoto stavu věci pak Nejvyšší soud musel konstatovat nedodržení lhůty pro podání stížnosti pro porušení zákona v neprospěch obviněných, jež je uvedena v tr. ř. ve znění , a proto podanou stížnost pro porušení zákona podle tr. ř. zamítl jako opožděně podanou.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (§ 266 odst. 1 tr. ř.).

V Brně dne 27. března 2002

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše Novotná