Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 40/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 7. 2001, sp. zn. , byl obviněný R. M. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání šesti let. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu soukromého podnikání v předmětu nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej na dobu sedmi let. O náhradě škody bylo rozhodnuto výrokem podle § 229 odst. 1 tr. ř., jímž byl poškozený se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvolání podaném obviněným proti shora citovanému rozsudku rozhodoval ve II. stupni Vrchní soud v Praze, jenž rozsudkem ze dne 13. 12. 2001, sp. zn. , rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 7. 2001, sp. zn. podle § 258 odst.1 písm. b), d) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a sám dle § 259 odst. 3 tr. ř. ve věci rozhodl tak, že jednání obviněného R. M. kvalifikoval jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a nově mu uložil trest odnětí svobody v délce čtyři a půl roku. Současně podle § 49 odst. 1 tr. zák. rozhodl o uložení trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu soukromého podnikání, jehož předmětem činnosti je koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, výroba mražených a sušených potravin, hostinská činnost, a dále spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu právnické osoby, a to na dobu sedmi let. O nároku poškozeného na náhradu škody rozhodl shodně se soudem I. stupně. Toto rozhodnutí odvolacího soudu bylo obviněnému i jeho obhájci doručeno 6. 2. 2002.

Obviněný R. M. podal prostřednictvím obhájce v předmětné věci dovolání směřující proti pravomocnému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2001, sp. zn. . Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku spatřoval obviněný v tom, že byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., aniž byl dostatečně prokázán tzv. „podvodný úmysl“, tedy subjektivní stránka trestného činu. Podle přesvědčení dovolatele se rozhodnutí Vrchního soudu v Praze navíc opírá o nespolehlivě zjištěné skutečnosti, což podle něj znemožnilo správné právní posouzení inkriminovaného skutku. Lze-li vůbec hovořit o trestném činu, pak jedině o trestném činu poškozování věřitele podle § 256 tr. zák., jak byl také původně předmětný skutek kvalifikován obžalobou ze dne 10. 3. 1998, než v průběhu hlavního líčení došlo ke změně právní kvalifikace. S ohledem na shora konstatované skutečnosti obviněný v petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2001, sp. zn. v plném rozsahu zrušil a „vrátil věc k novému projednání v intencích závěrů dovolacího soudu“. Současně obviněný navrhl odložení výkonu rozhodnutí ve smyslu § 265o odst. 1 tr. ř.

K věci se vyjádřil nejvyšší státní zástupce a uvedl, že rozsudek Vrchního soudu v Praze, jímž bylo pravomocně ukončeno trestní řízení, byl vydán dne 13. 12. 2001, což ho vede k závěru o nepřípustnosti dovolání obviněného R. M. a tím i o nutnosti odmítnutí tohoto dovolání z důvodu uvedeného v § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu uvedené v ustanovení § 265a odst. 1, 2 tr. ř. jen v případech, jestliže toto rozhodnutí, jímž soud rozhodl ve druhém stupni, bylo vydáno za účinnosti novely trestního řádu provedené

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v posuzované věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř.

Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé (jde-li o rozhodnutí uvedené v odst. 2 cit. ustanovení), jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.

Nejprve je ovšem nezbytné poznamenat, že dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek bylo zavedeno novelou trestního řádu , jenž nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2002. Časová působnost trestního řádu jako trestně procesní normy se přitom řídí zásadou, že trestní řízení se koná podle zákona účinného v době řízení. V období do 1. 1. 2002 bylo možno pravomocné rozhodnutí v trestních věcech napadnout pouze stížností pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.) nebo návrhem na povolení obnovy řízení ( a násl. tr. ř.). Jestliže dovolání bylo zavedeno teprve s účinností od 1. 1. 2002, znamená to, že tento mimořádný opravný prostředek lze uplatnit jen tehdy, nastanou-li podmínky pro jeho podání až po 1. 1. 2002, tj. za účinnosti Tento zákon přitom ve svých přechodných a závěrečných ustanoveních neobsahuje žádnou výjimku, jež by upravovala možnost podat dovolání proti rozhodnutím, která nabyla právní moci před jeho účinností.

V projednávaném případě byl rozsudek Vrchního soudu v Praze (jenž nabyl právní moci dne 13. 12. 2001) doručen obviněnému a jeho obhájci dne 6. 2. 2002, tedy již za účinnosti citované novely trestního řádu. Zbývalo proto posoudit, zda by uvedená skutečnost mohla mít vliv z hlediska běhu lhůty pro podání dovolání, když podle ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř.lze dovolání podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.

Podle názoru Nejvyššího soudu není shora konstatovaná skutečnost právně relevantní pro závěr o přípustnosti dovolání, a to především proto, že již zmiňovaná přechodná a závěrečná ustanovení neupravují kontinuitu dřívějšího a pozdějšího procesního práva v tom smyslu, že dovolání je přípustné též v případech, kdy bylo dovoláním napadeno rozhodnutí, jež nabylo právní moci před 1. 1. 2002, jestliže by takové dovolání bylo jinak podáno ve lhůtě předpokládané ustanovením , 2 tr. ř. Opačný výklad předmětné otázky by ve svých důsledcích znamenal porušení rovnosti v právech, neboť pak by mohli být favorizováni ti obvinění, kteří se třeba i dlouhodobě vyhýbali doručení rozhodnutí. Dále je třeba vzít v úvahu hledisko garance právní jistoty obviněných v tom směru, že stabilita rozhodnutí, jež se stalo pravomocným před 1. 1. 2002, nemůže být narušena ani dovoláním nejvyššího státního zástupce podaným v jejich neprospěch.

S přihlédnutím k důvodům uvedeným v předcházejících odstavcích, zejména se zřetelem na časovou působnost trestního řádu a z ní vyplývající zásady, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí uvedené v ustanovení § 265a odst.1, 2 tr. ř. jen v případech, že takové rozhodnutí bylo vydáno za účinnosti novely trestního řádu provedené , kterou bylo dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek do systému opravných prostředků zavedeno.

Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud neshledal, že v projednávané věci obviněného R. M. byly splněny podmínky, jež by zakládaly přípustnost podaného dovolání podle § 265a odst. 1 tr. ř. Proto v neveřejném zasedání (§ 265r odst. 1 písm. a/ tr. ř.) rozhodl, že se toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítá, neboť není přípustné.

S ohledem na nepřípustnost podaného dovolání nepřicházelo v úvahu rozhodnutí podle § 265o tr. ř. Poněvadž návrh na odklad výkonu rozhodnutí podal pouze dovolatel a nikoli v souladu s ustanovením § 265h odst. 3 tr. ř. předseda senátu soudu I. stupně, nebylo zapotřebí rozhodnout o zamítnutí návrhu samostatným výrokem.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. března 2002

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler