Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 19/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 27. 1. 2000, čj. -36, potvrdil rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 15. 6. 1999, čj. -22, jímž tento soud určil pravost pohledávky žalobce za úpadcem ve výši celkem 182,479.878,45 Kč, sestávající z jistiny 119,135.336,17 Kč, úroku 40,764.699,10 Kč, úroku z prodlení 10,664.743,29 Kč, smluvní pokuty 11,913.533,62 Kč, poplatku za vedení účtu 300,- Kč, úroku záporného účtu 194,27 Kč, sankce za nedodržení obchodních podmínek 4.000,- Kč a poplatků za výpisy a příjem z clearingu 72,- Kč, včetně práva žalobce na oddělené uspokojení ve výši 100,000.000,- Kč a dále odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a zamítl návrh žalované na vyslovení přípustnosti dovolání.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že smlouvou č. 41/DÚ/95 ze dne 1. 6. 1995 byla upravena veškerá práva účastníků k pohledávkám ve výši 119,135.356,17 Kč a úpadce tyto pohledávky uznal co do důvodu i výše.

Odvolací soud dospěl k závěru, že uvedená smlouva je narovnáním ve smyslu § 585 obč. zákoníku a závazek úpadce proto vyplývá z této smlouvy. Pro narovnání byly dány podmínky, a to i s ohledem na to, že pohledávky z úvěru poskytla osoba odlišná od žalobce a pohledávky byly následně dvakrát postoupeny. Úpadce proto mohl se svými námitkami vůči smlouvě z 1. 6. 1995 uspět pouze za podmínek uvedených v § 586 odst. 1 a 2 obč. zákoníku.

Vzhledem k uvedenému shledal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný v celém rozsahu, tj. i v žalované výslovně nerozporovaném výroku stran příslušenství jistiny ohledně práva na oddělené uspokojení.

Odvolací soud neshledal důvodným návrh žalované na vyslovení přípustnosti dovolání, protože posouzení vzniku pohledávky žalobce za úpadcem v případě, kdy pohledávka vznikla ze smlouvy o narovnání dle § 585 obč. zákoníku, není otázkou zásadního právního významu.

Dovoláním bez data, které bylo odesláno poštou dovolacímu soudu dne 15. 3. 2000, napadla žalovaná výše uvedený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že přípustnost dovolání dovozovala z ust. , ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „ “) a uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení dle ust.

V odůvodnění dovolání žalovaná uvedla, že před vynesením rozsudku odvolacího soudu formulovala svůj návrh na připuštění dovolání tak, že je „pojmově vyloučeno, aby došlo k platnému uzavření narovnání podle § 585 obch. zákoníku (správně obč. zákoníku) ohledně neexistující pohledávky, byť i formálně uznané úpadcem podle § 323 obch. zákoníku“. Návrh na připuštění dovolání byl učiněn proto, že již soud prvního stupně vycházel z nesprávného skutkového zjištění, že první smlouva ze dne 27. 12. 1990 byla uzavřena mezi žalobcem a úpadcem, což odporuje obsahu spisu, neboť tato smlouva byla uzavřena mezi K. b. a Č. K., s. p. V důsledku diskontinuity úpadce a předchozího subjektu Č. P. H., a. s. nemohlo dojít k platnému uznání dluhu. Na posouzení této otázky je založeno rozhodnutí odvolacího soudu a proto je v této věci dovolání přípustné.

Dovolatelka dále uvedla, že „z hlediska ust. § 585 obch. zákoníku“ (správně obč. zákoníku) je „rozhodující, aby proti pohledávce, která je sice sporná, avšak existující, byla uplatněna další pohledávka, rovněž existující“. Pojmově je vyloučeno, aby se narovnání týkalo závazku, který vůbec v době narovnání neexistoval a o tento případ v dané věci jde. Proto výklad odvolacího soudu „neodpovídá ust. § 585 obch. zákoníku“ (správně obč. zákoníku).

Vzhledem k tomu dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud vzhledem k tomu, že , o České Konsolidační agentuře a o změně některých zákonů byl s účinností od 1. 9. 2001 zrušen žalobce a jeho právním nástupcem a tedy i nástupcem procesním se od tohoto data podle uvedeného zákona stala Česká konsolidační agentura, upravil v tomto smyslu označení žalobce a nadále jednal s Českou konsolidační agenturou.

Nejvyšší soud s ohledem na část dvanáctou, hlavu I., bod 17 přechodných ustanovení věc projednal a rozhodl o dovolání podle dosavadních předpisů, tj. podle ustanovení ve znění účinném do 31. 12. 2000 a podle ust. a a 2 konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.

Dovolací soud se nejprve zabýval tím, zda rozhodnutí odvolacího soudu, resp. v něm řešené právní otázky, mají po právní stránce zásadní význam, aby mohl event. dospět k závěru, že dovolání je podle přípustné.

Podle nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Odvolací soud zamítl návrh na vyslovení přípustnosti dovolání k níže uvedené otázce, neboť v případě, kdy pohledávka vznikla na základě smlouvy o narovnání ji nepokládal za právně významnou.

Z citovaného ust. vyplývá, že dovoláním lze napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci [ ].

V posuzovaném případě žalovaná do protokolu o jednání před odvolacím soudem dne 27. 1. 2000 před vyhlášením rozsudku navrhla, aby „odvolací soud připustil dovolání k vyřešení otázky vzniku závazku navrhovatele vůči úpadci“.

V dovolání žalovaná uvedla, že otázku, u niž žádala připuštění dovolání formulovala tak, že „je pojmově vyloučeno, aby došlo k platnému uzavření narovnání podle § 585 obch. zákoníku, ohledně neexistující pohledávky, byť i formálně uznané úpadcem podle § 323 obch. zákoníku“.

Dovolací soud s ohledem na uvedené konstatoval, že nebyly splněny předpoklady požadované pro aplikaci , neboť nejde o právní otázku zásadního právního významu, protože aplikace ust. obč. zákoníku provedená odvolacím soudem vychází z rozhodovací praxe soudů.

Dovolání není přípustné ani podle , neboť rozsudek ze dne 15. 6. 1999 je v pořadí prvním rozsudkem soudu prvního stupně v této věci.

Dovolací soud s ohledem na ust. též neshledal, že by dovolání bylo přípustné z důvodů uvedených v , i když tyto vady řízení nebyly odpůrcem v dovolání uplatněny.

Nejvyšší soud proto podle , , a v návaznosti na ust. dovolání pro nepřípustnost odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle v návaznosti na ust. a s ohledem na úspěch v dovolacím řízení a na to, že navrhovateli podle spisu v tomto řízení žádné náklady nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 26. března 2002

JUDr. Ing. Jan Hušek

předseda senátu