Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 109/2001

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

-66

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. 2) žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 2.650,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, a to k rukám jeho právního zástupce JUDr. P. B. , advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 9. 2000, čj. -51 změnil rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 19. 4. 1999, čj. -38 v bodě II. výroku tak, že 2) žalovanému uložil povinnost do 3 dnů zaplatit žalobci 34.251,- Kč se 17 % úrokem z prodlení ročně od 1. 5. 1994 do zaplacení a nahradit náklady řízení ve výši 9.559,50 Kč, společně a nerozdílně s 1) žalovaným, v bodě III. výroku tak, že tento bod vypustil a dále odvolací soud rozhodl o nákladech tohoto řízení. Vůči 1) žalovanému nabyl rozsudek soudu prvního stupně právní moci 1. 6. 1999.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud uvedl, že existoval závazek Z. d. O. vůči žalobci k zaplacení dodaného zboží v žalované částce 34.251,- Kč. Při rozdělení tohoto družstva na 1) a 2) žalovaného nebylo v rozhodnutí o rozdělení určeno, na který subjekt uvedený závazek přešel. Vztah mezi 1) a 2) žalovaným, pokud jde o splnění předmětného závazku, musí být proto posuzován podle § 69 odst. 4 obch. zákoníku a žalovaní musí být zavázáni k úhradě žalované částky společně a nerozdílně. Vzhledem k tomu byl proto změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, jak bylo uvedeno výše.

Dovoláním ze dne 8. 11. 2000 napadl 2) žalovaný výše uvedený rozsudek odvolacího soudu s tím, že dovolání je přípustné podle , ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „ “) a že rozsudek odvolacího soudu „spočívá na neúplném posouzení věci“.

V podrobnostech pak 2) žalovaný v dovolání zejména uvedl, že Vrchní soud v Praze vycházel ze skutkového stavu, který byl krajským obchodním soudem správně a úplně zjištěn a to tak, že ZD O. při delimitaci majetku vycházelo z odsouhlaseného rozdělení nemovitého majetku, který odpovídal počtu členů družstva a k tomu z rozpisu závazků. Faktura žalobce M. H. na částku 31.500,- Kč, která byla splatná 21. 4. 1993 a další fa č. 127/93 na částku 42.000,- Kč splatná 29. 4. 1993, byla částečně uhrazena 5. 5. 1993 a zbývalo k úhradě pouze 22.428,- Kč. Obě faktury byly správně účtovány ZD O. a k sepsání delimitačního protokolu došlo 30. 1. 1998 se zpětnou účinností k 2. 6. 1993, tj. po splatnosti obou faktur, takže se obě faktury vlastně netýkaly ZD V., ale pouze 1) žalovaného. I když společná členská schůze rozhodla o tom, že na nově vzniklé subjekty přejdou i závazky původního ZD, k faktickému předávání majetku a závazků došlo až v roce 1998. Při rozpisu pohledávek ZD O. nedošlo k převodu pohledávky žalobce na ZD V. ZD V. žádnou naftu nepřevzalo a tato byla spotřebována v ZD O. K fyzickému předání majetku a členů družstva došlo v roce 1993 na členské schůzi a až za 5 let byly provedeny veškeré zápisy a změny ve vlastnictví majetku a závazků nově vzniklého družstva, tedy ZD V. ZD V. nezavinilo nezaplacení faktur, neboť šlo o jiný právní subjekt a proto ani nemůže převzít a nepřevzalo pohledávky věřitele Ing. S. Š. za ZD O., na které je nyní vyhlášen konkurs.

Vzhledem k tomu 2) žalovaný navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a „potvrdil rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze v celém rozsahu“.

V podání ze dne 5. 12. 2000 se k dovolání vyjádřil žalobce a uvedl, že rozsudek odvolacího soudu je správný a navrhl zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací posoudil dovolání žalobce v souladu s bodem 17, hlavy I., části dvanácté podle dosavadních předpisů, tj. podle ustanovení ve znění účinném do 31. 12. 2000 a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti a dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.

V dovolání 2) žalovaný uvedl, že dovolání je přípustné podle ust. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Dovolání však není podle o. s . ř. v tomto případě přípustné ve věcech, u nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč.

Ze spisu je zřejmé, že dovoláním je dotčen výrok uvedený pod bodem I. odst. 1 rozsudku odvolacího soudu, který se mj. týká peněžitého plnění ve výši 34.251,- Kč, jež vyplývá z obchodního závazkového vztahu. Vzhledem k tomu dovolacímu soudu nezbylo než konstatovat, že dovolání proti této části výroku rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle

Dovolací soud dále s ohledem na ust. neshledal, že by dovolání bylo přípustné z důvodu vad řízení uvedených v (tzv. zmatečnosti řízení), i když je 2) žalovaný v dovolání neuplatnil.

Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání není přípustné a vzhledem k tomu se již nemohl zabývat věcnými námitkami 2) žalovaného uvedenými v dovolání.

Nejvyšší soud proto podle , , a v návaznosti na ust. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. v návaznosti na ust. a , 1. větu tak, že žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení 2.650,- Kč [ , , vyhl. č. ], neboť procesně zavinil, že dovolání bylo odmítnuto.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný navrhnout výkon rozhodnutí.

V Brně 26. března 2002

JUDr. Ing. Jan Hušek, v. r.

předseda senátu