Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 31/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Zemského soudu v Chemnitzi, Spolková republika Německo, ze dne 26. 10. 1995, sp. zn. 8 KLs 340 Js 16601/95, jenž nabyl právní moci dne 31. 10. 1995, byl S. F. uznán vinným trestným činem společného pašeráctví za účelem výdělku ve čtyřech případech podle daňového řádu a Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že ve dnech 9. 10. a 16. 5. 1995 pašoval v součinnosti se spoluodsouzeným S. vždy 250 000 kusů a dne 17. 5. 1995 280 600 kusů nezdaněných cigaret z České republiky do Spolkové republiky Německo. S. F. se na pašování cigaret podílel jako organizátor, když nejdříve telefonicky zajistil předání nákladního vozidla S. a v kamenolomu v blízkosti obce L. nakládku cigaret do tohoto vozidla, přes které byl naložen sypký materiál. Poté jel vždy S. s nákladním vozidlem do Spolkové republiky Německo přes hraniční přechod S., kde na celnici předložil nákladní list, na němž byl zapsán jen náklad sypkého materiálu, cigarety nepřihlásil a nezaplatil dovozní poplatky. Mezitím F. svým osobním vozem zn. Renault, české státní poznávací značky, přejel přes hraniční přechod S. na německé území, kde navedl S. na místo překládky a předal cigarety odběratelům. Dne 17. 5. 1995 při vykládce cigaret byli odsouzení zadrženi příslušníky Celní pátrací služby a přepravované cigarety byly zajištěny. Za cigarety nebyly v prvních třech případech zaplaceny poplatky ve výši vždy 64 697,50 DM a v poslední případě ve výši 72 616,47 DM. S. F. byla za jeho účast na přepravu cigaret v prvních dvou případech zaplacena částka 100 DM a v dalších dvou mu byla shodná částka přislíbena. Za tento trestný čin byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.

Dne 30. 1. 2002 pod sp. zn. podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle , o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin zkrácení daně, poplatku a jiné podobné platby podle § 148 tr. zák., trestný čin porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 124 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. S. F. se jako organizátor podílel na závažné úmyslné trestné činnosti. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. března 2002

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík