Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 33/2002

U S N E S E N Í

Podle se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. M., rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 23. 11. 1998, sp. zn. 3 KLs 142 Js 4732/98, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku a v organizované skupině v osmi případech podle č. 1, 6, č. 1, 2, cizineckého zákona, Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 23. 11. 1998, sp. zn. 3 KLs 142 Js 4732/98, jenž nabyl právní moci dne 3. 6. 1999, byl M. M. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku a v organizované skupině v osmi případech podle č. 1, 6, č. 1, 2, cizineckého zákona, Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že jako člen převaděčské organizace sídlící v České republice organizoval ilegální převádění cizích státních příslušníků z České republiky na území Spolkové republiky Německo mimo povolený hraniční přechod. V rámci této organizace v R. přijímal od dalších osob cizince usilující o převedení, prováděl jejich prohlídky ke zjištění zda nepašují drogy a zařizoval platby taxikářům, kteří je převáželi do R. z P. Organizoval přepravu cizinců z R. k česko-německé hranici, k čemuž navázal kontakty s taxikáři, kterým také ihned platil. Na hranici byli cizinci pěšími převaděči, které předtím pro tuto činnost získal, ilegálně převáděni přes „zelenou hranici na německém území, kde byli předáni motorizovaným převaděčům k další přepravě do vnitrozemí. Dalším úkolem odsouzeného bylo vyzvedávání převaděčských odměn a jejich rozdělování mezi ostatní účastníky akcí. Kromě toho seznamoval pěší i motorizované převaděče s převaděčskými trasami a místy převzetí. Ve všech případech přitom věděl, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za svou účast na ilegálním převádění obdržel pokaždé finanční prospěch ve výši 1000 DM za jedno vozidlo vypravené s osobami z P. Konkrétně se uvedeným způsobem podílel na ilegálním převádění osob nejméně v osmi případech v srpnu a září roku 1997, kdy získal pro pěší převádění odděleně stíhaného S., který na jeho objednávku převedl pěšky severně od obce S. v oblasti hraničních kamenů 16 a 17 přes „zelenou hranici“ do K. a dále k místu převzetí v obci N., celkem 45 osob. Za tento trestný čin byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let.

Dne 30. 1. 2002 pod sp. zn. 2826/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle , o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák., popřípadě i podle § 43 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. M. se pro finanční prospěch jako organizátor podílel na ilegální přepravě značného počtu osob přes státní hranici na území jiného státu, k čemuž kromě jiného také přesvědčoval a získával další osoby. Jedná se o v posledních letech velmi rozšířenou nebezpečnou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Je třeba také přihlédnout k výrazné míře angažovanosti odsouzeného v rámci převaděčské organizace. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. března 2002

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík