Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 241/2001

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 8. 2000, č.j. -120, potvrdil usnesení ze dne 11. 5. 2000, č.j. -109, jímž Obvodní soud pro Prahu 7 zamítl návrh, kterým se J. S. spol. s r. o. (dále jen „navrhovatelka“) domáhala povolení obnovy dědického řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. . Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že navrhovatelka není k podání návrhu na obnovu řízení oprávněna, neboť nebyla a - s ohledem na nesplnění předpokladů podle věty druhé , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “) - ani nemohla být účastnicí řízení o dědictví, o jehož obnovu jde, které bylo skončeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. 6. 1999, č.j. -93, schvalujícím dohodu dědiců (synů zůstavitele) o vypořádání dědictví.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala navrhovatelka (zastoupena advokátem) včas dovolání, jímž se domáhala zrušení usnesení soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nesprávnost napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že jí „nebylo odvolacím soudem ani soudem I. stupně v konečném rozsudku ve věci přiznáno procesní postavení účastníka řízení“. Zdůrazňuje, že již v průběhu dědického řízení byla za jeho účastnici označena, neboť ji Obvodní soud pro Prahu 7 výslovně jako účastníci uložil, aby znalci poskytla veškeré podklady a informace, které bude k podání posudku potřebovat. Návrh na obnovu řízení tedy jako účastnice řízení, o jehož obnovu jde, podala.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2000).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje především ustanovení O žádný z případů v tomto ustanovení zmíněných však v dané věci nejde (a dovolatelka se jich ani nedovolává). Použitelnost ustanovení není dána proto, že usnesení odvolacího soudu není měnící, nýbrž potvrzující, a napadené rozhodnutí přitom nelze podřadit ani odstavci 1 písmenům b/ až f/ citovaného ustanovení. Podle ustanovení není dovolání přípustné již proto, že rozhodnutí o povolení (případně nepovolení) obnovy řízení podle ustanovení , a tedy ani usnesení odvolacího soudu, jímž bylo takové rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998, pod č. 61).

Zbývá posoudit, zda je dána přípustnost dovolání podle ustanovení Toto ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí.

Obsahem dovolání (bez jakékoliv bližší konkretizace) je citace ustanovení , podle něhož je dovolání přípustné, jestliže ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost jím být. Způsobilost být účastníkem řízení má ve smyslu zásadně ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti. Dovolatelka (pochopitelně) netvrdí, že jako právnická osoba není nositelkou právní subjektivity (takové zjištění by ostatně muselo vést po odstranění rozhodnutí soudů obou stupňů k zastavení řízení ve smyslu , což dovolatelka zjevně nesleduje); ve skutečnosti zpochybňuje názor odvolacího soudu o nedostatku její legitimace k podání návrhu na povolení obnovy řízení, odvíjející se ze závěru o tom, že účastnicí řízení o dědictví, jehož obnovu navrhla, nebyla (v této souvislosti je třeba poznamenat, že případné vady, jimiž bylo zatíženo řízení, o jehož obnovu se žádá, nejsou zaměnitelné s vadami řízení, v němž byl zamítnut návrh na povolení obnovy řízení /srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. 8. 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 4/2000 pod č. 45).

Protože řízení není postiženo žádnou z vad taxativně uvedených v a podmínky přípustnosti podle dalších v úvahu připadajících ustanovení nejsou naplněny, Nejvyšší soud bez jednání ( ), aniž mohl napadené rozhodnutí přezkoumávat věcně, dovolání odmítl ( věta první, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. března 2002

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu