Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
176EBCA2FFDA4BF3C1257A4E0069614F.html
HTML · 12.57 KB
No categories available
30 Nd 38/2002
U S N E S E N Í
O d ů v o d n ě n í :
Složitelka podala u Obvodního soudu pro Prahu 5 návrh na přijetí částky 559,50 Kč do úschovy s tím, že tak chce splnit peněžitý dluh, který má podle § 214 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb. , obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“) vůči příjemkyni L. R. Nepodařilo se jí totiž splnit tento dluh poštovní poukázkou, zaslanou příjemkyni na její poslední známou adresu v M., Spolková republika Německo a příjemkyně jí změnu bydliště nesdělila. Složitelka tedy shledává, že příjemce je nepřítomen a dovozuje, že byly splněny jak hmotněprávní podmínky (§ 214 odst. 4 obch. zák.), tak i podmínky procesní (§ 185a a násl. o. s. ř. o. s. ř. ) pro „vzetí peněz do soudní úschovy“.
Obvodní soud pro Prahu 5 vyslovil usnesením ze dne 15. ledna 2002, č.j. 18 Sd 6/2002 – 4, podle § 105 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. svou místní nepříslušnost pro toto řízení a zároveň rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí dle § 11 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Jak uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí, dovodil, že jde o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, avšak chybějí podmínky místní příslušnosti.
Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (§ 7 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon (§ 7 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Podle § 88 písm. l/ o. s. ř. o. s. ř. je k řízení o úschovách příslušný soud, v jehož obvodu je místo plnění; jsou-li místa plnění v obvodu několika soudů, je k řízení o úschovách příslušný soud, který nejdříve zahájí řízení (jde o tzv. příslušnost výlučnou).
Vzhledem k obchodněprávní povaze vztahu mezi složitelkou a příjemkyní je podle ustanovení § 337 odst. 1 obch. zák. místem plnění peněžitého závazku sídlo, místo podnikání, popř. bydliště věřitele, nestanoví-li smlouva nebo obchodní zákoník jinak. Podle obsahu spisu se poslední známé bydliště příjemkyně (věřitelky ve smyslu citovaného § 337 odst. 1 obch. zák.), které uvádí složitelka v návrhu na zahájení řízení, nachází na území Spolkové republiky Německo; zároveň se z ničeho nepodává, že by příjemkyně měla své sídlo, místo podnikání či své bydliště na území České republiky.
Podle § 2 zákona č. 97/1963 Sb. , o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění zákonů č. 158/1969 Sb. , č. 234/1992 Sb. a č. 264/1992 Sb. (dále též jen „zákon č. 97/1963 Sb. “ nebo „ZMPS“), se ustanovení ZMPS použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Takováto dvoustranná mezinárodní smlouva mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo není uzavřena. Pravomoc soudů pro řízení o úschovách není řešena ani ve vícestranných mezinárodních smlouvách, jimiž jsou oba státy vázány. Zákon č. 97/1963 Sb. , který rovněž neobsahuje výslovné ustanovení o pravomoci soudů České republiky pro řízení o úschovách, zakládá ve svém § 37 odst. 1 (pod nadpisem „Pravomoc ve věcech majetkových“) pravomoc soudů České republiky v majetkových sporech, je-li dána podle českých předpisů jejich příslušnost, a umožňuje také, aby byla pravomoc těchto soudů v majetkových sporech založena písemnou úmluvou stran.
Předpokladem existence pravomoci soudů České republiky v této věci je tedy především jejich příslušnost; ta by ovšem byla ve smyslu § 37 odst. 1 ZMPS dána, jen pokud by místo plnění peněžitého závazku bylo na území České republiky. Ve zkoumaném případě však tomu tak není (srov. opět § 337 odst. 1 obch. zák.) a tato skutečnost – ve spojení s tím, že zároveň nelze dovodit, že by mezi složitelkou a příjemkyní byla uzavřena písemná úmluva zakládající pravomoc ve smyslu § 37 odst. 2 věty prvé ZMPS – vede Nejvyšší soud k závěru, že věc do pravomoci soudů České republiky nepatří.
Nejvyšší soud tak nemohl určit místně příslušný soud (§ 11 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ), neboť není splněn zákonný předpoklad pro takové rozhodnutí - není dána pravomoc soudů České republiky pro řízení. Závěr o nedostatku pravomoci českých soudů (jakožto podmínky řízení, za níž může soud rozhodnout ve věci samé ve smyslu § 103 o. s. ř. o. s. ř. ) je přitom závazný i pro Obvodní soud pro Prahu 5, který – vycházeje z opačného právního názoru - věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místní příslušnosti předložil.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. března 2002
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu