Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 546/2001

U S N E S E N Í

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Odvolací soud napadeným usnesením odmítl jako opožděné odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 13.10.2000, čj. -5, který soud prvního stupně zastavil řízení ve věci samé pro nezaplacení soudního poplatku.

Odvolací soud se zabýval otázkou, zda bylo usnesení soudu prvního stupně navrhovateli řádně doručeno a dospěl k závěru, že tomu tak bylo. Vzhledem k tomu, že nešlo o zásilku, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, řídí se doručování ustanovením (dále též jen „“) ve znění platném do 31.12.2000. Jak vyplývá z obálky založené ve spisu na , bylo usnesení soudu prvního stupně zasláno navrhovateli na adresu uvedenou v návrhu a posléze, jak vyplývá z údajů uvedených na doručence, byla tato písemnost navrhovateli doslána na adresu, tedy na adresu, kterou navrhovatel uvádí na všech svých následujících podáních. Když nebyl na posledně uvedené adrese zastižen, byla písemnost dne 26.10.2000 uložena na poště. Podle ustanovení , ve znění platném do 31.12.2000, se písemnost považuje za doručenou dnem, kdy byla uložena, i když se adresát o jejím uložení nedozvěděl. V daném případě byla tedy písemnost doručena navrhovateli dne 26.10.2000 a následujícího dne začala běžet patnáctidenní lhůta k podání odvolání. Tato lhůta uplynula dnem 10.11.2000. Odvolání bylo (jak vyplývá z podacího razítka Městského soudu v Praze) podáno osobně až dne 13.2.2001.

Proti usnesení soudu prvního stupně a rovněž proti usnesení soudu odvolacího podal navrhovatel, který má právnické vzdělání, včas dovolání s tím, že se domáhá jejich zrušení s odůvodněním, že usnesení soudu prvního stupně, je v rozporu se a usnesení soudu odvolacího, spočívá na nesprávném právním posouzení včasnosti podání odvolání. K doručování, dovolatel konkrétně namítá, že nebyl podle řádně uvědomen o doručování písemnosti výzvou k opětovné možnosti doručení. Navíc mu nebylo ani řádně oznámeno uložení zásilky a soud neprovedl jediný důkaz, který by řádné oznámení potvrdil. Proto považuje za den doručení usnesení soudu prvního stupně den 9.2.2001, kdy nahlédl do příslušného spisu a poprvé zjistil, že usnesení bylo vydáno.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1. 1. 2001).

Jestliže dovolání směřovalo i proti usnesení soudu prvního stupně, muselo být řízení v této části zastaveno. Z ustanovení , podle něhož lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním úspěšně napadnout nelze. Proto také zákon neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že žalobce směřuje „dovolání“ přímo proti rozhodnutí soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Vzhledem k tomu, že nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle ustanovení zastavil.

Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení , avšak není důvodné.

Námitka dovolatele, že nebyl při doručování usnesení soudu prvního stupně řádně uvědomen o opětovném doručení dle ustanovení , nemůže obstát, neboť v tomto případě, jak správně uvedl již odvolací soud, je třeba na doručování aplikovat úpravu obsaženou v ustanovení , protože nešlo o zásilku, kterou je třeba doručit do vlastních rukou. Podle posledně zmiňovaného ustanovení se písemnost považuje za doručenou uložením v případě, že adresát nebyl zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje a zároveň, není-li možno písemnost doručit jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo domě, ochotné obstarat odevzdání písemnosti. Dovolatel však ve svém dovolání neuvádí ani že by se na adrese, na kterou mu byla písemnost doručována, nezdržoval, ani že bylo možné písemnost předat některé jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo domě. Skutečnost, že se navrhovatel o uložení zásilky nedozvěděl, nebrání tomu, aby došlo k doručení písemnosti dle ustanovení Vzhledem k tomu, že se navrhovateli nepodařilo prostřednictvím uplatněných argumentů zpochybnit správnost údajů o dovolání usnesení soudu prvního stupně uvedených na doručence, ztotožnil se Nejvyšší soud se závěrem odvolacího soudu, že odvolání bylo podáno opožděně.

Vzhledem k tomu, že závěr odvolacího soudu je správný, Nejvyšší soud, aniž by nařizoval jednání ( a odst. 1 věta první ), dovolání podle ustanovení zamítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , , a , věta první , neboť dovolatel neměl ve věci úspěch a ze spisu se nepodává, že by společnosti S. P. A. F., a. s. vznikly náklady dovolacího řízení, o jejichž úhradě by musel soud rozhodnout.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 14. března 2002

JUDr. Ivana Štenglová

předsedkyně senátu