Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 14/2002

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. 8. 2001, sp. zn. , byl obviněný L. R. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák., za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců. Současně mu byla uložena povinnost, aby podle svých možností uhradil způsobenou škodu ve smyslu § 59 odst. 2 tr. zák. O náhradě škody bylo rozhodnuto výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. tak, že obviněný je povinen zaplatit poškozenému škodu ve výši 97.500,- Kč.

O odvolání podaném obviněným proti shora citovanému rozsudku rozhodoval ve II. stupni Městský soud v Praze, jenž usnesením ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , odvolání obviněného L. R. podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Toto rozhodnutí odvolacího soudu bylo obviněnému doručeno dne 3. 12. 2001 a jeho obhájci dne 29. 11. 2001.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v předmětné věci dovolání směřující proti pravomocnému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. . Uplatněným dovolacím důvodem byl v daném případě důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z argumentace obsažené v odůvodnění dovolání vyplývá, že obviněný je přesvědčen, že výrok o jeho vině je založen na nesprávném právním posouzení skutku. Podle obviněného totiž nedošlo k prokázání inkriminovaného činu (skutku), což ve svých důsledcích vylučuje závěr o tom, že skutková podstata předmětného trestného činu byla naplněna po objektivní i subjektivní stránce. Základní nedostatky v provedeném dokazování spatřuje obviněný v tom, že při opakovaném hlavním líčení nebyly odstraněny rozpory ve výpovědi „hlavního svědka“, a to ani přes závazné pokyny obsažené v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2000, sp. zn. . Obviněný navíc považuje trest uložený soudem I. stupně za nepřiměřený vzhledem k trestu, který byl v témže řízení uložen trestním příkazem ze dne 29. 11. 1999. Přes vytýkané vady se odvolací soud se skutkovými i právními závěry rozsudku soudu I. stupně ztotožnil. S ohledem na shora konstatované skutečnosti obviněný v petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zrušil a věc přikázal Městskému soudu v Praze, aby ji znovu projednal a rozhodl.

K věci se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně a uvedla, že důvody uplatněné v dovolání jsou identické s důvody, které byly obviněným uplatněny v rámci jeho obhajoby v řízení před soudem I. stupně a v podaném odvolání proti rozsudku soudu I. stupně. Podle nejvyšší státní zástupkyně se soudy obou stupňů s uplatněnými námitkami vypořádaly a jejich rozhodnutí nelze vytýkat žádná pochybení, neboť skutkové závěry soudu jsou podloženy důkazy provedenými v souladu s trestněprávními předpisy. V dané souvislosti zastává názor, že obviněným namítané nesprávné hodnocení důkazů za dané situace nelze podřadit pod důvod dovolání, jehož se obviněný cestou svého obhájce domáhá, neboť právní hodnocení skutku v rozsudku nalézacího soudu, jak byl potvrzen soudem II. stupně odpovídá zákonu. Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud ČR podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v posuzované věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř.

Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé (jde-li o rozhodnutí uvedené v odst. 2 cit. ustanovení), jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.

Nejprve je ovšem nezbytné poznamenat, že dovolání je nový mimořádný opravný prostředek, který byl zaveden novelou trestního řádu provedenou , jež nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2002. Časová působnost trestního řádu jako trestně procesní normy se přitom řídí zásadou, podle níž se procesní úkony v průběhu trestního řízení provádějí podle trestního řádu účinného v době, kdy je úkon prováděn. To znamená, že pokud bylo trestní řízení zahájeno podle trestního řádu účinného dříve a ještě neskončilo, postupuje se v dané věci od data účinnosti nového procesního předpisu podle nových ustanovení. Z uvedené zásady mohou být stanoveny výjimky ve prospěch aplikace dřívějšího trestního řádu (i když řízení již probíhá za účinnosti trestního řádu nového, resp. novelizovaného), jestliže je zapotřebí v rámci zajištění kontinuity probíhajícího procesu upřednostnit dřívější procesní právo před pozdějším. Takové výjimky pak trestní řád upravuje ve svých přechodných a závěrečných ustanoveních.

V posuzovaném případě bylo trestní stíhání obviněného L. R. pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu (Městského soudu v Praze) dne 31. 10. 2001, tedy za účinnosti trestního řádu ve znění před novelou provedenou Podle dřívějšího trestního řádu přicházelo v trestním řízení v úvahu uplatnění pouze dvou mimořádných opravných prostředků, a to stížnosti pro porušení zákona ( a násl. tr. ř.) a obnovy řízení ( a násl. tr. ř.). Ze závěrečných a přechodných ustanovení čl. II. , přitom vyplývá, že zákon neobsahuje žádnou výjimku, podle níž by bylo možno dovolání jako nově zavedený mimořádný opravný prostředek aplikovat i v případech, kdy rozhodnutí jež má na mysli nynější ustanovení § 265a odst. 1, 2 tr. ř., nabylo právní moci za účinnosti dřívějšího trestního řádu (tj. před 1. 1. 2002), a to ani za podmínky, že by od doručení takového rozhodnutí byla jinak zachována dvouměsíční dovolací lhůta (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Absence takové výjimky má nepochybně význam z hlediska garance právní jistoty obviněných v tom směru, že stabilita rozhodnutí, jež se stalo pravomocným před 1. 1. 2002, nemůže být narušena ani dovoláním nejvyššího státního zástupce podaným v jejich neprospěch.

Podle ustanovení § 125 odst. 3 tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2002 musí být součástí každého rozhodnutí soudu ve věci samé učiněném ve druhém stupni, poučení o dovolání, v němž musí být uvedeny též oprávněné osoby včetně nutnosti, aby dovolání obviněného bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d tr. ř.). Dále zde musí být uvedena lhůta k podání dovolání, označení soudu, ke kterému má být dovolání podáno (§ 265e tr. ř.), označení soudu, který bude o podaném dovolání rozhodovat, a vymezení nutného obsahu dovolání (§ 265f tr. ř.). Je samozřejmě logické, že tímto poučením lze opatřit jedině rozhodnutí soudů vydaná již za účinnosti nové trestně procesní normy, s níž lze již spojovat schopnost trestního řádu právně závazným způsobem vyvolávat účinky vyjádřené v textu zákona a sledované zákonodárcem, v daném případě při aplikaci nového mimořádného opravného prostředku.

Rozhodnutí vydané před 1. 1. 2002, které v posuzovaném případě obviněný L. R. napadl dovoláním, takové poučení o možnosti dovolání a s ním souvisejících náležitostech ovšem neobsahovalo a ani je obsahovat nemohlo, neboť podle tehdy účinného (dřívějšího) trestního řádu nebylo možné dovolání uplatnit.

S přihlédnutím k důvodům uvedeným v předcházejících odstavcích, zejména se zřetelem na časovou působnost trestního řádu a z ní vyplývající zásady, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudů uvedené v ustanovení § 265a odst. 1, 2 tr. ř. jen v případech, jestliže toto rozhodnutí, jímž soud rozhodl v druhém stupni, bylo vydáno za účinnosti novely trestního řádu provedené , kterou bylo dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek do systému opravných prostředků zavedeno.

Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud neshledal, že v projednávané věci obviněného L. R. byly splněny podmínky, jež by zakládaly přípustnost podaného dovolání podle ustanovení § 265a odst. 1 tr. ř. Proto v neveřejném zasedání (§ 265r odst. 1 písm. a/ tr. ř.) rozhodl, že se toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítá, neboť není přípustné.

Poučení : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 13. března 2002

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler