Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 277/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítají.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Praha – západ (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. prosince 2000, č. j. -61, určil, „že J. L., narozen 18. 10. 1902, byl v den svého úmrtí, tj. 4. 2. 1984 a) výlučným vlastníkem rekreační chaty č. f. 1363 v M. p. B., která se nachází na stavební parcele č. parc. 2494 (původní číslo parcelní 812), evidované v katastru nemovitostí na LV č. 1320 pro obec a katastrální území M. p. B., b) spoluvlastníkem stavební parcely č. 2494 (původní číslo parc. 812) v M. p. B., která je evidována v katastru nemovitostí na LV č. 1320 pro obec a k. ú. M. p. B. s tím, že jeho spoluvlastnický podíl činil polovinu vzhledem k celku, c) spoluvlastníkem pozemkové parcely č. parc. 2495 – zahrada (původně parc. č. 697/6) v M. p. B., která je evidována v katastru nemovitostí na LV č. 1320 pro obec a katastrální území M. p. B. s tím, že jeho spoluvlastnický podíl činil jednu polovinu vzhledem k celku, d) spoluvlastníkem pozemkové parcely č. parc. 697/6 v M. p. B., která je evidována v katastru nemovitostí ve zjednodušené evidenci podle původního pozemkového katastru na LV č. 1320 pro obec a k. ú. M. p. B. s tím, že jeho spoluvlastnický podíl činil polovinu vzhledem k celku, e) spoluvlastníkem pozemkové parcely č. parc. 581 – zahrada (původně č. parc. 418/1) v M. p. B., která je evidována v katastru nemovitostí na LV č. 1850 pro obec a k. ú. M. p. B. s tím, že jeho spoluvlastnický podíl činil jednu polovinu vzhledem k celku, f) výlučným vlastníkem stavby garáže, postavené na parcele č. parc. 2495 v obci a k. ú. M. p. B.“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 23. května 2001, č. j. -90, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu na určení, že J. L., nar. 18. 10. 1902, byl v den svého úmrtí, tj. 4. 2. 1984, spoluvlastníkem garáže postavené na parcele č. parc. 2495 v obci a katastrálním území v M. p. B. a jeho spoluvlastnický podíl činil jednu polovinu vzhledem k celku, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobce i žalovaní dovolání.

Žalobce dovoláním napadl měnící výrok rozsudku odvolacího soudu z důvodů, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Žalovaní ze stejných důvodů napadli potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté projednal a rozhodl o dovolání podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „“).

Po zjištění, že dovolání byla podána proti rozhodnutí odvolacího soudu oprávněnými osobami, nejprve zkoumal, zda byla podána včas a zda jsou přípustná.

Podle účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 27. srpna 2001. Posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání byl 27. září 2001. Dovolání podané žalobcem na poštu dne 19. října 2001 je tedy zjevně opožděné.

Nejvyšší soud proto podle a dovolání žalobce jako opožděně podané odmítl.

Dovolání žalovaných bylo podáno včas.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud řízení trpí vadami v tomto ustanovení vyjmenovanými (s výjimkou rozhodnutí uvedených v odstavci 2 téhož ustanovení). V dovolání se žalovaní takových vad sami výslovně nedovolávají a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z vad uvedených v došlo.

Je-li dovoláním napaden potvrzující rozsudek odvolacího soudu, zbývá posoudit jeho přípustnost z pohledu ustanovení a .

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle pouze za podmínky, že byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (s výjimkou rozsudků uvedených v odst. 2 tohoto ustanovení). O takový případ v dané věci nejde.

Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud (na návrh nebo i bez návrhu stran) ve výroku rozsudku vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ( ). Takový výrok však rozsudek odvolacího soudu neobsahuje.

Přípustnost dovolání nepřichází v úvahu ani podle . Podle tohoto ustanovení, nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadané rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Žalovaní totiž nenavrhli, aby odvolací soud přípustnost dovolání vyslovil.

Za této procesní situace, kdy nelze dovodit přípustnost dovolání podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení , dovolacímu soudu nezbylo, než dovolání žalovaných jako nepřípustné odmítnout [, ], aniž se mohl věcně zabývat jejich dovolacími námitkami tak, jak byly v dovolání uplatněny.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že žádný z účastníků nebyl úspěšný (, , , ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 5. března 2002

JUDr. František Balák, v. r.

předseda senátu