Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 140/2001

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

-45

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací usnesením ze dne 18. 1. 2001, čj. -32 potvrdil usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 14. 11. 2000, čj. -25, který zamítl návrh, aby žalované bylo předběžným opatřením zakázáno nakládat s motorovými vozidly STEYR 19 SPZ JH 92-77, MAN 19 SPZ JHH 50-92 a SPZ JH 97-77, DAF FT 95 SPZ JHH 82-22, FELICIA SPZ JHH 39-14, a přívěsy KÖGEL SPZ JH 88-99 a PANAV SPZ OC 38-52, jakož i s právy, které žalované náleží na základě leasingových smluv, na jejichž podkladě uvedená motorová vozidla užívá. Odvolací soud dále rozhodl o snášení nákladů odvolacího řízení.

V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že se žalobci nepodařilo prokázat, že by žalovaná jako nájemce z leasingové smlouvy mohla disponovat, tedy i zcizovat předmětné automobily ještě za trvání leasingového vztahu mezi pronajímatelem a žalovanou. Žalobce tak neprokázal své tvrzení, že žalovaná, co by ekonomický nájemce, může dispozicemi s automobily zkrátit práva oprávněného v již zahájeném exekučním řízení, vedeném právě proti žalované. Žalovaná není vlastníkem předmětných věcí a nelze tedy rozhodnout o vydání předběžného opatření s tím, že by jí soud uložil zákaz dispozice s těmito automobily. Toto právo svědčí pouze vlastníku, tedy pronajímateli, předmětných automobilů. Pokud jde o návrh v té části, ve které se žalobce domáhá, aby žalované byl uložen zákaz nakládat s právy, které jí náleží na základě leasingových smluv s ohledem na skutečnost, že předmětné leasingové smlouvy nebyly doloženy, nemůže soud důvodnost nároku žalobce na vydání předběžného opatření v této části posoudit, když není zřejmé, o jaká práva se jedná.

Odvolací soud se na základě těchto skutečností ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně a považuje návrh na vydání předběžného opatření o zákazu dispozic jako nedůvodný.

Dovoláním ze dne 1. 2. 2001 napadl žalobce výše uvedené usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu a navrhl zrušení tohoto usnesení včetně zrušení i rozhodnutí soudu prvního stupně.

V odůvodnění dovolání žalobce zejména uvedl, že soudy obou stupňů neprovedly listinný důkaz leasingovými smlouvami, které se týkají předmětných motorových vozidel, ačkoliv to žalobce navrhoval. Žalobce rovněž označil osobu, která má smlouvy k dispozici a měla by je soudu předložit, a to podle Soudy obou stupňů se spokojily konstatováním, že tato osoba na výzvu soudu nereagovala a zásadní důkaz zcela pominuly. Dovolatel v tom spatřuje vadu řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Nejvyšší soud posoudil dovolání žalobce podle ustanovení ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „ “), a to s ohledem na část dvanáctou, hlavu I., bod 17 , podle něhož se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti a dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.

Dovolatel, jak vyplývá z výše uvedeného, dovoláním napadl usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým tento soud rozhodoval o návrhu na nařízení předběžného opatření, tedy nebylo rozhodováno ve věci samé.

Dovolací soud se proto nejprve zabýval tím, zda je v posuzovaném případě dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Není-li usnesením rozhodováno ve věci samé, je dovolání přípustné v případech uvedených v a

V dovolání žalobce neuvedl důvod, v němž spatřuje takovou okolnost, která by zakládala přípustnost dovolání. Tímto důvodem přípustnosti dovolání není tvrzená vada řízení spočívající v nedostatcích dokazování, kterou dovolatel označil jako vadu, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť tato vada by event. mohla být pokládána pouze za dovolací důvod ve smyslu ust. , nikoliv však za důvod přípustnosti dovolání.

Dovolací soud, a to s přihlédnutím k ust. konstatoval, že neshledal, že by předchozí řízení trpělo některou z vad řízení uvedenou v až g) (tzv. zmatečností řízení), i když takovouto vadu řízení žalobce v dovolání neuplatnil.

Dále dovolací soud posuzoval, zda dovolání není přípustné podle ust. § 238a odst. 1 písm. a) až f) o.s . ř. a dospěl k závěru, že tomu tak není, neboť usnesením odvolacího soudu nebylo změněno usnesení soudu prvního stupně [ písm. a)], ale toto usnesení bylo potvrzeno a taktéž nejde o rozhodnutí uvedená v písm. b) až f) uvedeného ustanovení.

Pro úplnost je vhodné uvést, že i tehdy měnil-li by odvolací soud usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodováno o nařízení předběžného opatření, by dovolání nebylo přípustné podle , věta za středníkem

Nejvyšší soud, vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, proto rozhodl tak, že dovolání podle v návaznosti na ust. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle v návaznosti na ust. a s ohledem na úspěch v dovolacím řízení a na to, že žalovanému podle spisu v řízení žádné náklady nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 19. února 2002

JUDr. Ing. Jan Hušek, v. r.

předseda senátu