Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1996/2000

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobce se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal zaplacení částky 24.356,- Kč, představující kupní cenu zboží, s odůvodněním, že dne 16. 9. 1993 uzavřeli účastníci kupní smlouvu č. 654038 ohledně sady nádobí D-110 Standart, přičemž žalovaná jako kupující se zavázala zaplatit kupní cenu činící 1.299,- DM ve 24 měsíčních splátkách. Žalovaná však ničeho nezaplatila a dopisem ze dne 2. 5. 1996 žalobci sdělila, že žádnou kupní smlouvu se žalobcem nikdy neuzavřela.

Okresní soud v Tachově rozsudkem ze dne 14. 4. 1999, č. j. - 40, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že dne 16. 9. 1993, kdy podle tvrzení žalobce smlouvu se žalovanou uzavřel, byla žalovaná jako zaměstnankyně obchodní společnosti P. spol. s r. o. přítomna na svém pracovišti v prodejně S. tř. 36 v P. a nikoliv v místě označeném na smlouvě (v R.). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nárok žalobce není sice promlčen, jak žalovaná namítla, avšak že k uzavření kupní smlouvy mezi účastníky uvedeného dne nedošlo.

K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 27. 1. 2000, č. j. - 68, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, rozhodl o náhradě nákladů řízení a zamítl návrh žalobce na připuštění dovolání. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného okresním soudem a řízení doplnil výslechem svědka R. T., z jehož výpovědi zjistil, že byl reprezentantem žalobce do října 1993, ovšem na okolnosti uzavření předmětné smlouvy si po šesti letech nepamatuje; osobní údaje kupujících sice neověřoval, avšak nikdy neuzavřel smlouvu s nepřítomnou osobou. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce uzavření kupní smlouvy se žalovanou dne 16. 9. 1993 v R., ani na jiném místě, neprokázal.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání. Přípustnost tohoto mimořádného opravného prostředku dovozuje z ustanovení a podává jej z důvodu uvedeného v ustanovení Nesouhlasí se skutkovým závěrem odvolacího soudu, že mezi účastníky k uzavření kupní smlouvy nedošlo, neboť označení místa uzavření smlouvy (v daném případě R.), neprokazuje, že smlouva byla v tomto místě skutečně sjednána a podepsána. Podle názoru dovolatele soudy obou stupňů tento údaj na smlouvě „přecenily“ a v důsledku toho ve věci nesprávně rozhodly. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry odvolacího soudu s tím, že dne 16. 9. 1993 nebyla a ani nemohla být v R., smlouvu se zástupcem žalobce nesjednávala, ani žádnou smlouvu nepodepsala.

Vzhledem k ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů, (tj. podle ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále jen „ “). Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení , oprávněnou osobou, účastníkem řízení, dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení

Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ( ), nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( ).

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu.

Podle tohoto ustanovení jestliže odvolací soud nevyhoví návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

V dané věci není dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu z hlediska ust. a přípustné. Kromě důvodů podle lze přípustnost dovolání posuzovat toliko podle ust. , neboť žalobce v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně navrhl, aby v případě potvrzení napadeného rozhodnutí bylo připuštěno dovolání, tento jeho návrh byl zamítnut a proti rozsudku odvolacího soudu žalobce podal včas dovolání. Předpokladem přípustnosti dovolání ve smyslu ust. je závěr dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí, popř. některá z právních otázek v něm řešených, proti níž směřuje dovolání, má po právní stránce zásadní význam. Je-li dovolání podáno z důvodu nesprávného právního posouzení jiné než zásadní právní otázky, nejsou předpoklady přípustnosti dovolání splněny, a totéž samozřejmě platí v případě, že dovolání je podáno z jiného důvodu, než je nesprávné právní posouzení ( ).

O nesprávné právní posouzení věci či určité právní otázky ( ) se jedná v případě, že odvolací soud na zjištěný skutkový stav aplikoval nesprávný právní předpis nebo že právní předpis nesprávně vyložil. V dané věci však dovolatel nic takového odvolacímu soudu nevytýká a nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu namítá z důvodu nesprávně či neúplně zjištěného skutkového stavu věci. S právním závěrem odvolacího soudu tedy nesouhlasí nikoliv proto, že by se odvolací soud měl dopustit omylu při právním posouzení věci, nýbrž proto, že je nesprávný závěr soudu, že jeho skutková tvrzení nebyla v řízení prokázána. Nejde tedy o námitku nesprávného řešení otázky právní, natož otázku zásadního právního významu, nýbrž o námitku týkající se hodnocení provedených důkazů při zjišťování skutkového stavu věci.

Vzhledem k tomu, že dovolání žalobce je podáno z jiných důvodů, než pro řešení nějaké konkrétní právní otázky zásadního významu, nejsou podmínky přípustnosti dovolání z hlediska ust. splněny.

Přípustnost dovolání v dané věci není založena ani z důvodů podle , neboť dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ust. Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle , věty první a

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, , věty první a (per analogiam), neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13.února 2002

JUDr. Olga Puškinová,v.r.

předsedkyně senátu