Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 72/2002

U S N E S E N Í

I. Řízení se zastavuje.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 9. 1997, č. j. -132, potvrdil ve věci samé rozsudek ze dne 17. 12. 1996, č. j. -107, ve znění doplňujícího usnesení z téhož dne č. j. -112, kterým Obvodní soud pro Prahu 6 zrušil právo společného nájmu účastníků k bytu II. kategorie o velikosti 1+1, ve 3. patře v P., určil žalobkyni výlučnou nájemkyní bytu a žalovanému uložil byt vyklidit a vyklizený předat žalobkyni do patnácti dnů od zajištění náhradního bytu.

V podání datovaném 21. 10. 1997, označeném jako „Stížnost na Městský soud v Praze“, adresovaném Městskému soudu v Praze (daném na poštu k přepravě dne 22. 10. 1997 - viz kopie podacího lístku na č. l. 138 verte), jakož i v podání datovaném 9. 1. 1998, označeném jako „Stížnost na Městský soud v Praze“ a „Žádost o revizi a přešetření“, adresovaném (a doručeném) Vrchnímu soudu v Praze, které je posuzováno podle obsahu ( ) dovoláním, žalovaný (nezastoupen advokátem) vyslovuje nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu (i soudu prvního stupně). Žádá, aby věc projednal „jiný nebo vrchní soud“.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí Městského soudu v Praze bylo vydáno 8. 9. 1997, bylo nutno v dovolacím řízení postupovat podle ve znění účinném před 1. 1. 2001 (dále též jen „o . s. ř.“). To platí i pro posuzování podmínek dovolacího řízení, včasnosti a přípustnosti dovolání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) konstatuje, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení.

Podle ustanovení věty první musí být dovolatel zastoupen advokátem, pokud sám nemá právnické vzdělání. Toto ustanovení představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejiž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění nelze o dovolání rozhodnout.

Usnesením ze dne 20. 5. 1999, č.j. -150 (doručeným žalovanému do vlastních rukou dne 7. 6. 1999 - viz doručenku na č. l. 151 spisu), uložil soud prvního stupně žalovanému, aby ve stanovené lhůtě odstranil vady dovolání a k doplněnému dovolání předložil plnou moc advokáta, pokud sám nemá právnické vzdělání. Na uvedené usnesení reagoval žalovaný podáním ze dne 10. 6. 1999 (č. l. 152 spisu), avšak nedostatek právního zastoupení neodstranil a soudu sdělil, že „plnou moc advokáta a zákonného zástupce uvede až v případě prvního nařízeného jednání“. Usnesením ze dne 25. 8. 1999, č. j. -157, soud prvního stupně opětovně vyzval žalovaného, aby ve stanovené lhůtě předložil dovolání sepsané advokátem a doplnil je o předepsané náležitosti; současně jej poučil o možnosti zastavení dovolacího řízení, nebude-li výzva splněna. Přestože toto posléze uvedené usnesení bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dne 4. 11. 1999, dosud této výzvě nevyhověl.

Jak vyplývá z výše uvedeného, nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení věty první nebyl přes výzvu odstraněn. Nejvyšší soud proto podle a řízení o dovolání žalovaného zastavil.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a 146 odst. 2 větu první a o skutečnost, že v dovolacím řízení žalobkyni nevznikly prokazatelné výlohy, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolateli právo.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. února 2002

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v.r.

předsedkyně senátu