Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 163/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně E. V., zastoupené advokátkou, proti žalovaným: 1) Městské části P., a 2) F.-R. s. r. o., zastoupené advokátkou, o oprávněnost námitky ve stavebním řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6, pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. července 2001, č. j. -23, takto:

I. Dovolání se zamítá.

III. Žalobkyně a první žalovaná nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se žalobou podanou u soudu 2. 2. 2001 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by její námitka proti stavebnímu řízení, zahájenému odborem výstavby Obvodního úřadu Městské části P. pod č. j. výst. 3681, 5286, 5207, 5348, 5339, 5861,, 6211/D 646 Bub/2000-Mr, byla uznána oprávněnou, a žalované 1) aby bylo uloženo zdržet se vydání rozhodnutí ve stavebním řízení, které by umožňovalo stavebníkům postavit zeď nástavby na domě č. p. 646, kat. úz. B. blíže než 5 m od zdi sousedního domu č. p. 635 kat. úz. B., ve kterém je umístěno kulaté okno vedoucí do pokoje s kuchyňským koutem v bytě žalobkyně, a žalované 2) aby bylo uloženo, aby upravila svůj návrh na stavební řízení tak, aby zeď nástavby na domě č. p. 646 nebyla blíže než 5 m od zdi domu č. p. 635 v kat. úz. B., v níž je umístěno kulaté okno vedoucí do pokoje s kuchyňským koutem v bytě žalobkyně. Žalobu odůvodnila tím, že je podílovou spoluvlastnicí domu č. p. 635 v kat. úz. B. v rozsahu jedné čtvrtiny a na základě dohody spoluvlastníků domu uživatelkou bytu, nacházejícího se v podkroví označeného domu, sestávajícího ze čtyř pokojů, z nichž v jednom - centrálně umístěném – je vybudován kuchyňský kout s kulatým oknem, které pro tento pokoj je jediným okenním otvorem s možností větrání a osvětlení. Zamýšlenou stavbou na sousedním domě by před předmětné okno byla postavena zeď několik metrů vysoká, čímž by se snížila kvalita bydlení v bytě žalobkyně, a postavení takové zdi odporuje i předpisům. Protože mezi žalobkyní a stavebníkem nedošlo v rámci stavebního řízení k dohodě, byla žalobkyně odkázána s námitkou na rozhodnutí soudu.

Obvodní soud pro Prahu 6 (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 12. března 2001, č. j. -8, řízení zastavil a věc postoupil Městské části P., odboru výstavby. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Zjistil, že rozhodnutím odboru výstavby Městské části P. z 22. 12. 2000, č. j. výst. 3681, 5286, 5207, 5348, 5339, 5861, 6211/D 646-Bub/2000-Mr. bylo stavební řízení přerušeno a žalobkyně byla odkázána ve smyslu , stavební zákon, s námitkou podanou 24. 10. 2000 na soud s tím, že do 30ti dnů ode dne doručení rozhodnutí má možnost podat u soudu návrh na rozhodnutí ve sporné věci. Dovodil, že rozhodování o námitce vznesené ve stavebním řízení, že povolovaná stavba způsobí zastínění sousední stavby, není v pravomoci soudu, a to ani v případě, že stavební úřad účastníka s touto námitkou odkáže na soud.

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 31. července 2001, č. j. -23, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně nepochybil pokud dospěl k závěru o nedostatku pravomoci soudu a řízení zastavil s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena stavebnímu úřadu. Poukázal na to, že posouzení otázky, zda dokumentace odpovídá obecným technickým požadavkům na výstavbu, zákon svěřuje stavebnímu úřadu, který je povinen zabývat se mimo jiné i zastíněním okolních staveb z úřední povinnosti. Pokud je taková námitka vznesena ve stavebním řízení, pak rozhodnutí o ní spadá do jeho pravomoci. Námitku žalované 2) o nedostatku její pasivní legitimace považoval za důvodnou a ztotožnil se také se závěrem soudu prvního stupně o chybně formulovaném žalobním petitu s tím, že žalobkyně podala žalobu podle § 127 odst. 1 ObčZ, kdy žalovaným nelze uložit povinnost něco aktivně konat.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci [ ]. Namítá, že „Městský soud v Praze tedy zcela pominul jasnou formulaci stavebního zákona, že je příslušný k rozhodování o námitce proti stavebnímu řízení podle , pokud oprávněnost této námitky by znemožnila uskutečnit požadované stavební opatření, což v tomto konkrétním případě zcela jistě existuje – soud se však o tom ani nepřesvědčil, protože by musel zahájit řízení a dokazování a nikoliv řízení zastavit a věc vrátit zpět dotčenému a žalovanému správnímu orgánu“. Postup soudu považuje za nesprávný. Protože námitka proti stavebnímu řízení směřovala také proti rozhodnutí stavebního úřadu, stavební úřad nemůže být ve svém rozhodování o zájmech žalobkyně objektivní a nezávislý. Navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná 2) navrhla zamítnutí dovolání. Poukázala na to, že žalobkyně opomíjí úplný text § 137 odst. 1 stavebního zákona. Úkolem stavebního úřadu je rozlišit, zda jde o námitky územně či stavebnětechnické, které je povinen řešit jen on, nebo zda jde o námitky občanskoprávní. O námitky občanskoprávní v dané věci nejde. Jedná se o spor ze stavební dokumentace, kdy je dána pravomoc stavebního úřadu, kterou nemohou zvrátit námitky vznesené žalobkyní v dovolání.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal napadené usnesení podle a 3 a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Dovolatelka nenamítá, že v řízení došlo k vadám uvedeným v , a b) a nebo že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z uvedených vad došlo.

Podle § 7 odst. 1 v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.

Právnímu závěru odvolacího soudu, že předmětnou námitku žalobkyně, byla-li vznesena ve stavebním řízení, měl posoudit stavební úřad a že není v pravomoci soudu o ni jednat, nelze nic vytknout. Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze 13. 12. 1999, sp. zn. , jehož závěry jsou zcela použitelné i daný případ, zaujal právní názor, že pravomoc k rozhodnutí o námitce účastníka stavebního řízení, že zamýšlenou stavbou dojde k zastínění jeho nemovitosti, má stavební úřad a že pravomoc soudu k rozhodnutí o této námitce není založena ani v případě, že stavební úřad účastníka stavebního řízení s touto námitkou na soud odkáže. Požadavky na denní osvětlení a oslunění a zachování pohody bydlení patří k obecným technickým požadavkům na výstavbu ( , o obecných technických požadavcích na výstavbu). Posouzení otázky, zda dokumentace pro výstavbu odpovídá obecným technickým požadavkům na výstavbu, zákon svěřuje stavebnímu úřadu. K tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze 17. 5. 2001, sp. zn. , publikovaný v Soudní judikatuře ve věcech správních pod č. 825, sešit 4/2001, podle kterého „námitky účastníků územního či stavebního řízení, týkající se obtěžování výhledem, kouřem, hlučností, prašností, zápachem z budoucího provozu, zastínění pozemků a staveb apod., nepřekračují rozsah pravomoci stavebního úřadu a dotčených orgánů státní správy. Jde o námitky územně technického či stavebně technického charakteru, které stavební úřad posoudí ve své pravomoci, aniž by s nimi účastníky řízení odkazoval na soud podle stavebního zákona.“. I když vznesená námitka žalobkyní ve stavebním řízení je námitkou občanskoprávní ( ObčZ), svěřuje zákon rozhodnutí o této námitce vznesené ve stavebním řízení do pravomoci stavebního úřadu, jehož povinnost o ní rozhodnout z úřední povinnosti vyplývá z stavebního zákona. Proto stavební úřad nemůže účastníka, který vznáší námitku, že zamýšlenou stavbou dojde k zastínění jeho okna, odkázat na soud. Jde o případ, kdy je občanskoprávní věc svěřena k rozhodnutí jinému orgánu než soudu.

Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud posoudil věc po právní stránce správně, proto je dovoláním napadené usnesení správné a dovolání muselo být podle zamítnuto.

Výroky o náhradě nákladů dovolacího řízení vycházejí z neúspěšnosti žalobkyně v tomto řízení a z toho, že úspěšné žalované 1) náklady řízení nevznikly a úspěšné žalované 2) náklady vznikly ( , , a ). Náklady vzniklé žalované 2) představují odměnu za jeden úkon právní služby – vyjádření zástupkyně k dovolání podle , advokátní tarif, která činí podle , a částku 3 100,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 75,- Kč podle advokátního tarifu.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná 2) podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně 12. února 2002

JUDr. František Balák, v .r.

předseda senátu