Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
18 C 322/2020
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní titul Veronikou Sekerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 7 800 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 200 Kč od 8. 12. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 3 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 800 Kč od 8. 12. 2017 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 114,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně titul. jméno příjmení, titul za jménem
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 200 Kč od 8. 12. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 3 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 800 Kč od 8. 12. 2017 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 114,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně [titul]. [jméno] [příjmení], [titul za jménem]
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 7 800 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) Smlouvu o úvěru číslo 2016 číslo dne 12. 11. 2016. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 150 Kč a úrok ve výši 25,85% ročně. Celkovou částku úvěru včetně poplatku a úroku ve výši 8 450 Kč se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v 13 splátkách, přičemž poslední splátka byla stanovena na 7. 12. 2017.
Na základě smlouvy o prodeji závodu ze dne 8. 9. 2018, kdy část závodu právní předchůdkyně žalobkyně přešla na společnost právnická osoba, a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019, uzavřené mezi společností právnická osoba a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.
Žalovaný nesplácel řádně a včas. Žalobkyně tak před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl se souhlasem žalobkyně, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.
5. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 12. 11. 2016 Smlouvu o úvěru číslo rok číslo pod obchodním označením„ smart půjčka“, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 5 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit poplatek v souvislosti s úvěrem ve výši 3 600 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 8 600Kč v 13 měsíčních splátkách po 650 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byl i formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru (Smlouva o úvěru ze dne 12.11.2016, včetně formuláře). Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný uhradil na předmětný úvěr 800 Kč, přičemž již od měsíce prosince 2016 nesplácel úvěr v termínech dohodnutých splátek.
6. Ze Žádosti o poskytnutí úvěru zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 11. 11. 2016 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že je v současné době veden na Úřadu práce ČR a že má zároveň brigádu. Jeho čistý měsíční příjem činí 7 819 Kč a jako další příjem uvedl 12 000 Kč za brigádu, přičemž označil i osobu, u níž má brigádně pracovat. Bydlí v nájmu a má jedno nezaopatřené dítě. Nájemné činí 2 800 Kč, dále hradí výživné ve výši 1 000 Kč, splátky exekuce ve výši 1 000 Kč a jeho výdaje na jídlo činí 3 000 Kč.
7. Z Nájemní smlouvy ze dne 30. 6. 2016 uzavřené mezi jméno příjmení a žalovaným vyplývá, že žalovaný hradí nájem ve výši 2 800 Kč měsíčně, avšak spotřebu plynu a elektřiny je zavázán hradit si sám.
8. Z návštěvní karty vedené Úřadem práce ČR, Krajskou pobočkou obec a z úhrady podpory ze dne 4. 8. 2016 má soud za prokázané, že žalovaný byl veden v evidenci Úřadu práce ČR od 23. 3. 2015 a že převzal dne 4. 8. 2016 státní sociální dávku – doplatek na bydlení (DnB) a příspěvek na živobytí (PnŽ) v celkové výši 7 819 Kč.
9. Z Čestného prohlášení o pravdivosti údajů ze dne 12. 11. 2016, které je podepsáno žalovaným, soud zjistil, že žalovaný má příjem ve výši 12 000 Kč z brigády u společnosti právnická osoba ve obec.
10. Ze Scoringové karty k úvěru číslo rok číslo vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti zohlednila věk žalovaného, nájemní smlouvu uzavřenou žalovaným a že žalovaný nikdy neměl úvěr u právní předchůdkyně žalobkyně. Rovněž v kolonce zaměstnání byl právní předchůdkyní žalobkyně zaškrtnut řádek ostatní, který zahrnuje současně brigádu, Úřad práce ČR a OSSZ. Žalovaný byl ohodnocen 10 body, což je nejnižší možná hodnota pro poskytnutí úvěru do max. 25 000 Kč, kdy byl zohledněn věk za celkem 5 bodů a dále existence nájemní smlouvy za dalších 5 bodů.
11. Ze Smlouvy o prodeji části závodu ze dne 8. 9. 2018 má soud za prokázané, že společnost právnická osoba nabyla část závodu právní předchůdkyně žalobkyně do svého vlastnictví, a to včetně pohledávky za žalovaným (seznam pohledávek v příloze smlouvy). Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019, včetně jejích příloh, má soud za prokázané, že společnost právnická osoba postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným.
12. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 2. 2020 a podacího lístku z téhož dne má soud za prokázané, že žalovaný byl před podání žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.
13. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
14. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru účinného do 1. 12. 2016 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
15. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) ve znění účinném od 25. 2. 2013 je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
16. Podle § 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) poskytne věřitel spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat informace uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Učiní tak s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nebo před tím, než spotřebitel učiní závazný návrh na uzavření takové smlouvy. Všechny informace musí být stejně výrazné. Jiné informace než uvedené v příloze číslo k tomuto zákonu poskytne věřitel v samostatném dokumentu. Poskytnutím informací způsobem uvedeným v odstavci 2 věřitel splnil informační povinnost podle zákona upravujícího smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku.
17. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.
18. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
20. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.
21. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
22. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru číslo 2016 číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.
23. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného, a to tak, aby bylo zjevné, jakým způsobem zohlednila všechna tvrzení žalovaného. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně ve svém návrhu navrhla k důkazu žádost o poskytnutí úvěru podepsanou žalovaným, nájemní smlouvu uzavřenou žalovaným, scoringovou kartu, návštěvní kartu vedenou Úřadem práce ČR, potvrzení o úhradě podpory a čestné prohlášení žalovaného o tom, že má brigádu. Z těchto důkazů má soud za prokázané, že žalovaný sdělil nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného. Z Scóringové karty pak má soud za prokázané, že žalovaný byl uznán úvěruschopným pouze na základě skutečnosti, že je starší 22 let a zároveň mladší 60 let a má uzavřenu nájemní smlouvu, přičemž za každou z těchto skutečností obdržel 5 bodů. Pokud by však v součtu obdržel jen 9 bodů, byl by uznán neúvěruschopným. Z uvedeného je patrné, že při sóringu úvěruschopnosti nehrál žádnou roli skutečný příjem žalovaného a jeho skutečné výdaje. Zda pak právní předchůdkyně žalobkyně provedla jakékoliv šetření o úvěrové historii žalovaného (šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací) nebylo ani tvrzeno, tím méně prokázáno. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.
Pokud žalobkyně tvrdí, že u žalovaného byla ověřena výše jeho příjmu, a to z návštěvní karty Úřadu práce ČR a z čestného prohlášení o pravdivosti údajů žalovaného, které sice doložila, tuto tvrzení nebylo předloženými důkazy prokázáno. Jak byla vyhodnocena situace, kdy žalovaný prokázal existenci příjmu pouze za měsíc srpen 2016 (příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení), tedy nenárokový příjem, který v době poskytnutí úvěru, tj. o 4 měsíce později, již nemusel být žalovanému v rozhodném období ani pro období následující přiznán, z žádného důkazu nevyplynulo. Obdobně, jak byla vyhodnocena situace, kdy žalovaný je veden na úřadu práce a zároveň má pobírat příjem od známého plátce mzdy. Rovněž není zjevné, jak právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila výdaje a příjmy žalovaného, když z nájemní smlouvy uzavřené žalovaným vyplývá, že si bude vedle nájmu sám hradit spotřebu plynu a elektřiny, jejichž výše jí nebyla ani žalovaným doložena. Jak bylo při zkoumání úvěruschopnosti zohledněno, že žalovaný má exekuci, v jaké výši tato exekuce je, zda je vůbec hrazena, a zda se zvýšením příjmu nedojde i ke zvýšení částky strhávané na exekuci, tedy nedojde fakticky ke zvýšení volných prostředků určených ke splácení úvěru, rovněž v řízení nevyplynulo. Z výše uvedeného je tak zjevné, že u žalovaného i bez dalšího přezkoumání jím uvedených údajů, lze mít za to, že jsou u něho dány oprávněné obavy z toho, že nebude schopen úvěr řádně splácet. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru, dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Tedy ve smyslu ustanovení § 22 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v ustanovení § 9 zákona splněna nebyla a smlouva o úvěru je proto pro rozpor se zákonem ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.
24. Za situace, kdy je smlouva o zápůjčce neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 12. 11. 2016 v hotovosti částku 5 000 Kč. Žalovaný na tento úvěr před podáním žaloby uhradil celkem 800 Kč, jeho bezdůvodné obohacení tak činí 4 200 Kč Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uznal žalovaného povinným uhradit úrok z prodlení v zákonné výši za dobu ode dne splatnosti zápůjčky, neboť si žalovaný musel být vědom toho, že nejpozději k tomuto dni je povinen vrátit poskytnuté prostředky právní předchůdkyni žalobkyně, do zaplacení (výrok I.).
25. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu obchodních poplatků a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok II.).
26. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení v částce 114,50 Kč. Tato částka představuje 7,69 % z jejich celkové výše, tj. z částky 1 489 Kč, sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 800 Kč sestávající 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).