Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 6/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 6. 5. 1999, sp. zn. 216 Ds 142 Js 012089/99, jenž nabyl právní moci dne 15. 5. 1999, byl L. N. uznán vinným trestným činem společného ilegálního převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že, po předchozí dohodě s dalšími osobami, v noci z 23. na 24. 2. 1999 převedl přes „zelenou hranici“ z České republiky do Spolkové republiky Německo, k lokalitě W. am H., cca 200 metrů severně od obce S., 3 jugoslávské státní příslušníky, kteří, jak věděl, neměli potřebná povolení ke vstupu a pobytu na území Spolkové republiky Německo. Za účast na převedení osob mu byla přislíbena „obvyklá převaděčská odměna“. Za tento trestný čin byl L. N. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.

Dne 16. 1. 2002 pod sp. zn. podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle , o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. L. N. se pro přislíbený finanční prospěch účastnil na organizované ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o, v posledních letech velmi rozšířenou, nebezpečnou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Závažnost činu je zde podstatnou měrou zvyšována dalšími okolnostmi, vztahujícími se k osobě odsouzeného, které se podávají jednak z předmětného rozsudku německého soudu a jednak z opisu evidence Rejstříku trestů, vyžádaného v tomto řízení Nejvyšším soudem. Odsouzený byl již v minulosti pro trestnou činnost spočívající v ilegálním převádění cizinců ve Spolkové republice Německo trestán (rozsudek Okresního soudu v Drážďanech ze dne 23. 6. 1998) a předmětného činu se dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení českým soudem pro jinou trestnou činnost. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání, které již nelze označit za krátké. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona, týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu, jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. února 2002

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch