Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 112/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: A) G. K. a B) M. K., obou zastoupených advokátkou, proti žalovaným: 1) O. J. a 2) J. J., oběma zastoupeným advokátem, o určení hranic pozemků a odstranění staveb, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání žalobců a G. K., zastoupené advokátkou proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. června 2000, č. j. -155, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Kolíně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. září 1997, č. j. -84, zamítl žalobu, aby soud určil, „že hranice pozemků č. 38/1 a č. 38/2, zapsaných u Katastrálního úřadu v K. pro kat. úz. Ú., probíhají ve vzdálenosti 2 m 80 cm severně od vnější strany severní části obvodového pláště rekreačního domku žalovaných a vnitřní strany jižní části obvodového pláště přístavku původní stodoly“, a aby „uložil žalovaným, aby na své náklady odstranili nejpozději do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí septik, oplocení a přístavek původní stodoly, zasahující do pozemku žalobců č. 38/1, zapsanému u Katastrálního úřadu v K. na LV č. 420 pro kat. úz. Ú., a dále jim uložil ve stejné lhůtě pozemek zcela vyklidit a vyrovnat místa po odstraněných stavbách půdou“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 13. června 2000, č. j. -155, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vzal za prokázané, že darovací smlouvou ze 16. 12. 1997 žalobci převedli vlastnické právo mimo jiné k blíže označenému pozemku parc. č. 38/1 na svoji dceru G. K. mladší. Vklad jejího vlastnického práva byl zapsán 23. 5. 1998. Dovodil, že od tohoto dne žalobci nejsou ve sporu aktivně legitimováni, když toto právo legitimace náleží G. K. ml., která není účastníkem tohoto řízení. S ohledem na v návaznosti na záměna účastníků v odvolacím řízení není možná.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobci a G. K. mladší dovolání z důvodu, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem [ , ve znění před novelou provedenou ]. Namítají, že postup podle není možný a ani jej nenavrhovali. Jde o tzv. singulární sukcesi, kdy bez dalšího dochází k procesnímu nástupnictví. Soud měl nadále jednat s dcerou původních žalobců G. K. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté projednal a rozhodl o dovolání podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „ “).

Dovolání není přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení , a . Podle dovolání přípustné není, neboť rozsudek odvolacího soudu nebyl rozsudkem měnícím, nýbrž potvrzujícím a nejde ani o situaci vyplývající z ustanovení . Podmínky stanovené v daná věc rovněž nesplňuje, neboť odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a žalobci návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nepodali.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu je dovolání přípustné též tehdy, trpí-li řízení některou z vad vyjmenovaných v . Žalobci se dovolávají vady uvedené v .

Přípustnost dovolání podle není založena již tím, že dovolatel některý z tam uvedených důvodů tvrdí, ale je dána jen tehdy, když rozhodnutí vadou uvedenou v tomto ustanovení skutečně trpí. Tak tomu v dané věci není.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Darovací smlouvou ze 16. 12. 1998, na základě níž v průběhu odvolacího řízení žalobci převedli svá vlastnická práva mimo jiné k blíže označenému pozemku parc. č. 38/1 na svoji dceru G. K., došlo k tzv. singulární sukcesi, která není spojena se ztrátou způsobilosti být účastníkem řízení. V tomto ohledu se odkazuje na článek prof. dr. Aleny Winterové: „Příspěvek k diskusi o procesním nástupnictví“, publikovaný v časopise Právní praxe č. 10/1997, str. 625, a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR uveřejněné pod C 106 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazek 2. Podle názoru představovaného uvedenými publikacemi, který dovolací soud v této věci zastává, to znamená, že žalobci bez dalšího nepřestali být účastníky řízení a že dcera žalobců se účastníkem řízení nestala a s ohledem na se jím ani stát nemohla. Žalobci ostatně sami potvrzují, že procesní návrh odpovídající ustanovení , které upravuje možnost přistoupení do řízení a záměnu účastníků, neučinili. V postupu odvolacího soudu, který nepřistoupil k záměně účastníků na straně žalobců, dál jednal se žalobci a nikoli s jejich dcerou, tak nelze spatřovat vadu uvedenou v , neboť žádnému z účastníků řízení nebyla odňata možnost jednat před soudem.

Při známé nejednotě soudní praxe v názoru na řešení otázky procesního nástupnictví v případě singulární sukcese lze ještě poznamenat, že tento teoretický spor byl vyřešen novelou č. , a to ve prospěch názoru prezentovaného tímto rozhodnutím (srovnej platného , podle kterého i v případě singulární sukcese soud rozhodne o návrhu žalobce na záměnu účastníků).

Jestliže se tedy G. K. mladší účastnicí nalézacího řízení nestala a protože dovolací soud neshledal ani žádnou jinou z vad uvedených v , ke kterým přihlíží z úřední povinnosti ( ) muselo být dovolání všech účastníků podle a a c) odmítnuto.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalovaným, kteří byli v dovolacím řízení úspěšní, žádné náklady nevznikly ( , , a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. února 2002

JUDr. František Balák,v.r.

předseda senátu