Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 337/2020-41
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr Petrem Horákem ve věci
žalobkyně: ; anonymizováno právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou titul. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 4 072,72 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 072,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 4. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 368 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 072,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 4. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 368 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu 6. 10. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení 4 072,72 Kč s příslušenstvím vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřené mezi účastníky s účinností od 5. 4. 2019. Tvrdila, že žalovaný jí doposud nezaplatil sjednanou úhradu za pronájem koncového zařízení v celkové výši 72,72 Kč a smluvní pokutu za nevrácení zařízení po ukončení smlouvy ve výši 4 000 Kč, ačkoliv mu žalobkyně tyto částky řádně vyúčtovala.
2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř. “). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.
4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:
Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 1. 4. 2019 uzavřena účastnická smlouva číslo na jejímž podkladě žalobkyně poskytovala žalovanému základní a doplňkové služby elektronických komunikací k telefonnímu číslu číslo Součástí smlouvy bylo mimo jiné ujednání o pronájmu koncového zařízení kategorie základ, IMEI číslo, pro využívání služby pevného internetu do zásuvky S. Žalovaný na základě tohoto ujednání měl pronajato zmíněné koncové zařízení, a to na dobu neurčitou s tím, že byl povinen hradit žalobkyni sjednané nájemné dle ceníku žalobkyně, jehož splatnost se řídila datem splatnosti jednotlivých vyúčtování ceny za poskytnuté služby elektronických komunikací, která žalobkyně žalovanému pravidelně vystavovala. Ve smlouvě byl dále sjednán závazek žalovaného, že nejpozději do 30 dní od ukončení smlouvy o pronájmu koncového zařízení je povinen na vlastní náklady vrátit pronajaté zařízení žalobkyni s tím, že pokud tak neučiní, bude povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč. Vyúčtováním číslo vystaveným dne 13. 5. 2019 žalobkyně vyúčtovala žalovanému cenu za pronájem zařízení ve výši 24,79 Kč bez DPH, která byla dle vyúčtování splatná k 27. 5. 2019. Vyúčtováním číslo vystaveným dne 13. 6. 2019 žalobkyně vyúčtovala žalovanému cenu za pronájem zařízení ve výši 24,79 Kč bez DPH, která byla dle vyúčtování splatná k 27. 6. 2019. Vyúčtováním číslo vystaveným dne 13. 7. 2019 žalobkyně vyúčtovala žalovanému cenu za pronájem zařízení ve výši 10,74 Kč bez DPH, která byla dle vyúčtování splatná k 27. 7. 2019. Následně žalobkyně dopisem z 26. 8. 2019 vypověděla účastnickou smlouvu číslo to z důvodu neplnění závazků žalovaného z této smlouvy, a vyzvala žalovaného k vrácení pronajatého koncového zařízení ve lhůtě 30 dnů. Vyúčtováním vystaveným dne 19. 11. 2019 pak žalovanému vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč za nevrácení koncového zařízení, která byla dle předmětného vyúčtování splatná k 3. 12. 2019. Předžalobní výzvou zástupce žalobkyně ze dne 11. 9. 2020 byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 7 533,72 Kč vzniklé z titulu jeho závazků z předmětné účastnické smlouvy ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy s upozorněním, že v případě nezaplacení bude přistoupeno k soudnímu vymáhání dluhu.
5. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci k projednání předmětné věci. V daném případě bylo nutné posoudit, zda se jedná o spor vycházející z ustanovení zákona č. 127/2005 Sb. , o elektronických komunikacích v účinném znění (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“), neboť žalobkyně je právnickou osobou poskytující služby právě v oboru elektronických komunikací. Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřené mezi účastníky sice podléhají zákonné úpravě obsažené v § 63 a násl. zákona o elektronických komunikacích, nicméně i ve světle usnesení zvláštního senátu zřízeného dle zákona č. 131/2002 Sb. , o rozhodování některých kompetenčních sporů, č.j. Konf 40/2012 – 16, má soud za to, že v posuzované věci je dána pravomoc civilního soudu, a nikoliv Českého telekomunikačního úřadu, který na základě § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích rozhoduje spory mezi osobami vykonávajícími komunikační činnost ve smyslu § 7 citovaného zákona na straně jedné, a účastníky, popřípadě uživateli takových služeb na straně druhé. V posuzovaném případě se totiž žalobkyně domáhá zaplacení ceny za pronájem koncového zařízení a současně i sjednané smluvní pokuty za jeho nevrácení ve stanovené lhůtě. Jedná se tedy o nároky, které sice byly sjednány ve smlouvy uzavřené podle § 63 a násl. zákona o elektronických komunikacích, nicméně ve své podstatě jde o nároky z nájemní smlouvy, která byla součástí předmětné smlouvy. O takových nárocích je pak civilní soud nepochybně oprávněn rozhodovat.
6. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.
7. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl závazkový právní vztah založený účastnickou smlouvou uzavřenou 1. 4. 2019, jejíž součástí byla též smlouva o nájmu koncového zařízení uzavřená ve smyslu § 2201 a násl. o. z. Žalobkyně svým závazkům z této smlouvy dostála, neboť žalovanému poskytovala sjednané služby elektronických komunikací a rovněž mu umožnila užívat předmětné koncové zařízení. Žalovanému tak mimo jiné dle citovaného § 2201 o. z. vznikla povinnost platit žalobkyni sjednané nájemné za užívání koncového zařízení. Žalovaný nevyvrátil tvrzení o tom, že tuto povinnost neplnil řádně a včas a že na nájemném dluží žalobkyni 60,32 Kč (72,99 Kč vč. DPH). Bylo přitom na žalovaném, aby v případě, že tuto částku již žalobkyni uhradil, takovou skutečnost soudu tvrdil a zejména pak prokázal. Vzhledem k tomu, že žalovaný zůstal po celou dobu trvání řízení nečinným a se soudem nijak nekomunikoval, vycházel soud z toho, že uvedenou částku skutečně doposud neuhradil, a přiznal žalobkyni požadovaných 72,72 Kč (bylo právem žalobkyně nepožadovat celou dlužnou částku, ale pouze její část).
8. Žalobkyně prokázala v řízení mimo jiné i fakt, že dopisem z 26. 8. 2019 vypověděla účastnickou smlouvu. Žalovanému touto výpovědí vznikla v souladu s příslušným smluvním ujednáním povinnost do 30 dnů od ukončení smluvního vztahu vrátit žalobkyni pronajaté koncové zařízení. V řízení opět nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně, že žalovaný tuto povinnost nesplnil. Soud proto uzavřel, že žaloba je oprávněná i co do požadované smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč, která byla sjednána právě pro případ nevrácení koncového zařízení ve stanovené lhůtě.
9. Ze všech shora popsaných důvodů soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 4 072,72 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu ode dne následujícího dni splatnosti posledního ze shora uvedených vyúčtování do zaplacení. Nárok na úhradu úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
10. Žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch a svědčí jí proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 968 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 500 Kč za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl., a jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 cit. vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 100 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl., a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 168 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. ). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 368 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
11. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.