Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
5 C 5/2021-19
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr Janem Tesařem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 61 920 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 56 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 32 000 Kč od 20. 2. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci další částku 5 920 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 13 414 Kč k rukám titul. jméno příjmení, titul za jménem, advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 56 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 32 000 Kč od 20. 2. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci další částku 5 920 Kč, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 13 414 Kč k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], [titul za jménem], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 31. 8. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 61 920 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným a zaplacení smluvní pokuty. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba a žalovaným byla dne 19. 10. 2017 uzavřena smlouva o úvěru číslo 2017 číslo, na základě které právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 32 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr se smluvním úrokem právnímu předchůdci žalobce splatit v 16 pravidelných měsíčních splátkách počínaje měsícem listopad 2017, poslední splátka byla splatná 19. 2. 2019. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla ověřena z platných úředních dokladů žalovaného, výplatních lístků žalovaného, jeho pracovní smlouvy a čestného prohlášení žalovaného o jeho životních nákladech. Ke dni 28. 9. 2018 byla část původního věřitele zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů převedena na společnost právnická osoba, tato společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 postoupila předmětnou pohledávku vůči žalovanému na společnost právnická osoba a na základě další smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2020 byla předmětná pohledávka postoupena žalobci. Postoupení pohledávek byla žalovanému oznámena. Žalovaný svoje závazky vyplývající z předmětné smlouvy ani částečně neplnil. Žalobci dále v souladu se smluvním ujednáním účastníků smlouvy vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z této částky, přičemž v tomto řízení žalobce uplatňuje nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 21 920 Kč za období od 20. 2. 2019 do 20. 8. 2020. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na písemnou výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.
2. Žalobce i žalovaný se práva účasti na jednání vzdali a soud proto dle § 115a/ o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.
3. Soud provedl dokazování notářským zápisem o koupi části závodu původního věřitele společností právnická osoba, smlouvou o úvěru číslo z 19. 10. 2017, formulářem pro standardní informace o úvěru, předpisem splátek k předmětné smlouvě, finanční analýzou schopnosti žalovaného splácet úvěr, čestným prohlášením žalovaného z 19. 10. 2017, dodatkem k jeho pracovní smlouvě, výplatními lístky žalovaného, smlouvami o postoupení pohledávek mezi právními předchůdci žalobce a žalobcem z 11. 12. 2019 a 26. 5. 2020 včetně jejich příloh a oznámení o postoupení pohledávek z 24. 7. 2020 a písemnou výzvou žalobce zaslanou žalovanému z 24. 7. 2020 včetně podacího lístku.
4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba a žalovaným byla dne 19. 10. 2017 dle § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru číslo 2017 číslo, na základě které právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 32 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr se smluvním úrokem a smluvními poplatky za hotovostní výběr splátek v celkové výši 8 000 Kč právnímu předchůdci žalobce splatit v 16 pravidelných měsíčních splátkách počínaje měsícem listopad 2017, poslední splátka byla splatná 19. 2. 2019. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla ověřena z platných úředních dokladů žalovaného, výplatních lístků žalovaného, jeho pracovní smlouvy a čestného prohlášení žalovaného o jeho životních nákladech. Ke dni 28. 9. 2018 byla část původního věřitele zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů převedena na společnost právnická osoba, tato společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 postoupila předmětnou pohledávku vůči žalovanému na společnost právnická osoba a na základě další smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2020 byla předmětná pohledávka postoupena žalobci. Postoupení pohledávek byla žalovanému oznámena. Žalovaný svoje závazky vyplývající z předmětné smlouvy ani částečně neplnil. Žalobci dále v souladu se smluvním ujednáním účastníků smlouvy vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z této částky, přičemž v tomto řízení žalobce uplatňuje nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 21 920 Kč za období od 20. 2. 2019 do 20. 8. 2020. Co do výše je dluh žalovaného na jistině a smluvních poplatcích osvědčen z obchodních knih právního předchůdce žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným zpochybněna a o jejichž správnosti nemá soud pochyb, přičemž ohledně sjednaných smluvních poplatků neshledal soud žádný důvod neplatnosti těchto ujednání. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dále dle § 2048 a následujících občanského zákoníku dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky pro případ prodlení žalovaného jako dlužníka. Výše této pokuty není v rozporu s ustanovením § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a nejsou dle názoru soudu dány ani jiné důvody neplatnosti tohoto ujednání. Nelze však přehlédnout, že celková výše žalobou uplatněného nároku na zaplacení smluvní pokuty odporuje ustanovení § 122 odst. 3 stejného zákona, podle kterého souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Celková výše spotřebitelského úvěru činila 32 000 Kč a součinu čísla 0,5 a této částky odpovídá 16 000 Kč, což je v dané věci maximálně přípustná smluvní pokuta. Pokud se proto žalobce domáhal zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 21 920 Kč, pak ohledně částky 5 920 Kč žaloba převyšuje maximálně zákonem přípustnou smluvní pokutu a v této části nelze žalobu považovat za důvodnou. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl v části týkající se jistiny úvěru, smluvních poplatků a smluvní pokuty ve výši 16 000 Kč a ve zbývající části ohledně částky 5 920 Kč pak žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalovaný se rovněž již přede dnem 20. 2. 2019 ocitl nejprve vůči právnímu předchůdci žalobce a následně vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu z jistiny úvěru a žalobci proto vzniklo dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění. Žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení přitom odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobci přiznal rovněž právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení z jistiny úvěru. Přiznanou částku s příslušenstvím soud uložil žalovanému zaplatit žalobci v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách.
5. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný. Převážně úspěšný byl v řízení žalobce a přísluší mu tak právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Tyto náklady vzniklé žalobci představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 477 Kč, odměnu advokáta za 3 hlavní úkony po 3 580 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, 3 paušální náhrady po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 2 444 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků činí 90,5% ku 9,5% a žalobci tak vzniklo právo na náhradu 81% jemu vzniklých nákladů (číslo) což ve finančním vyjádření odpovídá částce 13 414 Kč. Právě v této výši proto soud žalobci právo na náhradu nákladů řízení přiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.