Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 254/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalované se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 20.000,- Kč s 19 % úrokem z prodlení od 4.3.1996 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že dne 1.8.1991 byla mezi účastníky uzavřena dohoda podle ustanovení § 143 zák. práce, ve které se žalobce zavázal umožnit žalované zvýšení kvalifikace pětiletým studiem na Obchodní akademii a žalovaná se zavázala po ukončení studia setrvat v pracovním poměru u žalobce po dobu čtyř let. Protože žalovaná tento závazek nedodržela (pracovní poměr mezi žalobcem a žalovanou skončil ke dni 29.2.1996), vznikla jí povinnost uhradit žalobci náklady vynaložené na zvýšení její kvalifikace v maximální dohodnuté výši.

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 26.11.1999 č.j. -29 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 800,- Kč „na účet zdejšího soudu“ a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná tím, že rozvázala pracovní poměr výpovědí, na základě níž pracovní poměr mezi účastníky skončil ještě v době jejího studia ke dni 29.2.1996, porušila svůj závazek vyplývající z platně uzavřené dohody o zvýšení kvalifikace ze dne 1.8.1991, a že proto jí vznikla povinnost nahradit žalobci náklady vynaložené za dobu pracovního volna ke studiu v požadované výši.

K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10.5.2000 č.j. -41 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalované, která „nesplnila podmínky dohody o setrvání v pracovním poměru v bodu 2) a 4)“, vznikla povinnost zaplatit žalobci vynaložené náklady za dobu pracovního volna - náhradu mzdy, která jí byla vyplacena „za část pracovní doby zameškané z omluvitelného důvodu“, v maximální dohodnuté výši 20.000,- Kč, „neboť se nejednalo o zvyšování kvalifikace, která by byla povinností podle pracovní smlouvy (§ 143 odst. 1 zák. práce) ani o žádný z případů § 143 odst. 7 zák. práce“.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení Namítala, že dohodu o zvýšení kvalifikace, jejíž originál převzala až dne 15.1.1996, „podepsala, aniž se seznámila s obsahem toho, co podepisuje“, neboť v době, kdy se tak stalo, nebyla ještě ani zletilá. Dále zdůraznila, že dohoda o zvýšení kvalifikace nebyla ze strany žalobce „bezvadně plněna“, neboť bylo „svědecky prokázáno“, že se „v důsledku zvýšeného návalu práce“ neúčastnila všech vyučovacích hodin a do zaměstnání docházela i mimo řádnou pracovní dobu. Kromě toho dovolatelka soudům vytkla, že se v rámci hodnocení důkazů nevypořádaly s rozpory ve výpovědích svědkyň, které dosud jsou v pracovním poměru u žalobce, a svědkyň, které již pracovní poměr u žalobce ukončily. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen „“ (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( ), přezkoumal věc bez nařízení jednání (, věta první, ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení Dovolání je přípustné též proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé [ ] nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč [ ], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo nezrušitelného osvojení [ ].

Dovolání je rovněž přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ( ), nebo nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( ); to neplatí u rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není, u rozsudků ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, a u rozsudků ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo nezrušitelného osvojení ( ve vztahu k a k ).

V posuzovaném případě žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrzen; dovoláním dotčeným výrokem přitom bylo rozhodnuto o nároku na peněžité plnění ve výši 20.000,- Kč. Dovoláním dotčeným rozsudkem bylo tedy rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 20.000,- Kč. Protože - jak vyplývá z výše uvedeného - dovolání není v posuzovaném případě podle hledisek uvedených v ustanovení přípustné, protože zákon v takovém případě dovolání nepřipouští ani na základě rozhodnutí soudu (srov. ), a protože dovolatelka netvrdí (a ani z obsahu spisu nevyplývá), že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ustanovení , směřuje dovolání proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení , věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , věty první, a , neboť žalovaná, která z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalobci žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. února 2002

JUDr. Zdeněk Novotný

předseda senátu