Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 248/2020-21
Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 13 952,01 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 852 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 852 Kč od datum do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 9 100,01 Kč, a zbývajícího žalovaného příslušenství, zamítá.
III. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatit na soudním poplatku částku 200 Kč, to na bankovní účet číslo variabilní symbol.
IV. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 852 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 852 Kč od [datum] do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 9 100,01 Kč, a zbývajícího žalovaného příslušenství, zamítá.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatit na soudním poplatku částku 200 Kč, to na bankovní účet [číslo] [variabilní symbol].</b> <b>IV. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit částku 13 952,01 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 7 971,22 Kč od datum do zaplacení; současně žalobkyně požadovala, aby žalovaný zaplatil náhradu nákladů řízení ve výši 7 914,80 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně porušil svou – smluvní – povinnost, neboť včas a řádně nesplatil úvěr, který mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla.
2. Žalovaný se k výzvě soudu k žalobě (resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) v poskytnuté lhůtě (ani později) nevyjádřil; obě procesní strany přitom daly souhlas, aby soud rozhodl bez nařízení ústního jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), byť žalovaný tak učinil toliko postupem předvídaným v ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.
3. Soud tak provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, v prvé řadě předmětnou smlouvou o úvěru ze dne datum, uzavřenou mezi obchodní společností právnická osoba a žalovaným (na č. l. 13).
4. Na podkladě těchto listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které se mu právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout úvěr ve výši 14 000 Kč, za což se žalovaný zavázal„ vrátit“ ve čtrnácti měsíčních splátkách celkem částku 25 452 Kč, přičemž částku 3 500 Kč představoval poplatek za hotovostní inkaso splátek, částku 1 004 Kč představovaly náklady na vyhodnocení úvěru a částku 5 600 Kč poplatek za poskytnutí úvěru; částkou 1 348 Kč pak byl vyjádřen samotný smluvní úrok.
5. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně jako právní vztah založený smlouvou o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
6. Soud přitom dospěl k závěru, že předmětnou úvěrovou smlouvu je možno považovat za platnou, a to v tom smyslu, že není důvod ji hodnotit jako celek za (absolutně) neplatnou.
7. V předchozím odstavci zaznamenaný závěr se však neuplatní v případě ujednání o poplatku za hotovostní inkaso; ve shodě se závěry např. rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. číslo jednací, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích č. j. insolvenční spisová značka či rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. číslo jednací, má totiž podepsaný soud – na základě přiměřeného použití ustanovení § 1812 – 1815 občanského zákoníku – za to, že ujednání o poplatku za hotovostní inkaso je třeba považovat za neplatné, neboť a) znamená významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch spotřebitele, b) v zásadě jde o ujednání, jež neodráží skutečnou vůli žalovaného čerpat nadstandardní službu v podobě hotovostního inkasa a d) žalovaný je podle tohoto ujednání nucen tento poplatek platit i v případě, že by danou službu vůbec fakticky nevyužíval. Výši tohoto poplatku je tak kontextuálně třeba považovat za nepřiměřenou, a to jednoznačně v neprospěch spotřebitele.
8. Obdobný závěr je nutno učinit rovněž ve vztahu k ujednání, na jehož základě měl žalovaný zaplatit poplatek ve výši 5 600 Kč. Podepsaný soud se konstantně domnívá, že odměna poskytovatele spotřebitelského úvěru má být zpravidla vyjádřena v ujednání o smluvním úroku, a to s možnou výjimkou, jež se v posuzované věci může uplatnit pouze v případě ujednání o náhradě nákladů na vyhodnocení úvěrového případu, neboť jednak vykazuje jistou míru reciprocity (ve smyslu synallagmatického charakteru smlouvy), jednak v daném kontextu – stručně řečeno – nepostrádá jisté ratio, jelikož je zjevné, že v daném případě toliko ujednaný úrok nemůže pokrýt veškeré účelně vynaložené náklady poskytovatele úvěru.
9. Nadto nelze ztrácet ze zřetele, že inkriminované ujednání představuje via facti zastřené„ ujednání“ o úroku, což by v daném případě – sečteme-li veškeré poplatky s poplatkem vyplývajícím z ujednání o úroku – znamenalo, že se měl žalovaný konsekventně zavázat k zaplacení úroku ve výši 70,1 % ročně, tedy ve výši, kterou by bylo namístě označit za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Soud proto přikročil podle pokynu uvedeného v ustanovení § 576 občanského zákoníku k výkladu (pro žalobkyni příznivějšímu), podle kterého je možno v souladu se zásadou in favorem negotii tato – neplatná – ujednání oddělit od zbývajících smluvních ujednání.
10. Při zohlednění všech potenciálně relevantních skutečností je tak podle mínění soudu v projednávané věci nutno vyjít z premisy, že žalovaný vstoupil s právní předchůdkyní žalobkyně do právního vztahu, v jehož rámci se – platně – zavázal zaplatit ve čtrnácti měsíčních splátkách částku 16 352 Kč.
11. Z údajů o platbách žalovaného, obsažených v žalobě, přitom – nepřímo – vyplynulo, že žalovaný v rozhodné době celkem zaplatil pouze částku 11 500 Kč, přičemž v důsledku procesní pasivity žalovaného neměl soud prostor pro úvahu, zda část tohoto dluhu nebyla žalovaným (například po podání žaloby) uhrazena.
12. Podepsaný soud tak má za to, že po žalovaném je nutno požadovat, aby žalobkyni zaplatil částku 4 852 Kč, a to – v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku – včetně v prvním výroku tohoto rozsudku specifikovaného příslušenství.
13. Lhůtu k plnění přitom soud prodloužil na lhůtu patnácti dnů od právní moci rozsudku, když – přes procesní pasivitu žalovaného – zohlednil, že žalobkyni přisouzenou částku nemusí být žalovaný objektivně s to žalobkyni v kratší době zaplatit.
14. Pro pořádek je vhodné taktéž zdůraznit, že soud nepovažoval za nutné poskytnout žalobkyni před rozhodnutím ve věci poučení podle § 118a o. s. ř., neboť a) závěr o neplatnosti dílčích ujednání je závěrem právním (nikoliv skutkovým, pročež tento závěr nemůže být zvrácen doplněním tvrzení či důkazních návrhů), a b) tento (či obdobný) závěr by žalobkyni měl být znám z celé řady jiných právních věcí, pročež pro ni nemůže být závěrem„ překvapivým“ ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu.
15. Druhým výrokem tedy soud z výše uvedených důvodů žalobu v části, ve které žalovaný nárok nepožívá právní ochrany, zamítl.
16. Třetím výrokem rozsudku pak soud uložil žalobkyni povinnost doplatit na soudním poplatku částku 200 Kč, neboť podle položky č. 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatku činí soudní poplatek částku 1 000 Kč, dosud bylo zaplaceno pouze 800 Kč.
17. O náhradě nákladů řízení konečně rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalovanému žádné procesně relevantní náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.