Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
10 C 48/2021
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní titul Markétou Švarcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 6 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 6 000 Kč spolu s úrokem ve výši 1 517,25 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 10. 9. 2017 do zaplacení, a částky ve výši 1 250 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 6 000 Kč spolu s úrokem ve výši 1 517,25 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 10. 9. 2017 do zaplacení, a částky ve výši 1 250 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 19.10.2020 domáhala po žalované zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uzavřela dne 9.6.2017 s původním věřitelem, společností právnická osoba, (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 8,5% měsíčně v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 12,5% z nesplaceného úvěru, anebo ve výši 1 000 Kč, a to vždy do 30. dne kalendářního měsíce, počínaje dnem uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Žalovaná celkem načerpala částku ve výši 6 000 Kč. Žádost o úvěr byla podána žalovanou prostřednictvím komunikace na dálku na webových stránkách společnosti právnická osoba K uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že žalovaná požádala o zaslání nabídky k uzavření smlouvy o úvěru, a poté, kdy byla ověřena její totožnost a schopnost úvěr splácet jí byla původním věřitelem zaslána nabídka včetně obchodních podmínek a unikátní identifikační kód na telefonní číslo, které žalovaná uvedla v rámci registrace. Odesláním kódu, jež má povahu elektronického podpisu, došlo k akceptaci nabídky. Žalovaná odsouhlasila návrh smlouvy a všeobecné podmínky poskytnutí úvěru, poté jí byl zřízen uživatelský účet. Svůj závazek však nesplnila, neboť se dostala do prodlení s úhradou minimální pravidelné měsíční splátky. Žalobkyně dále uvedla, že shora uvedená pohledávka byla nejprve dne 18.12.2019 postoupena původním věřitelem na společnost právnická osoba, IČO, která ji smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou dne 19.12.2019 postoupila žalobkyni. Žalovaná byla původním věřitelem vyzvána k úhradě dlužných částek formou výpisů. Žalobkyně tak požaduje uhradit dlužnou jistinu ve výši 6 000 Kč, úrok v kapitalizované výši 1 517,25 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 1 250 Kč a rovněž zákonný úrok z prodlení z jistiny od 10.9. zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. účastníky k vyjádření, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání je dán. Protože žalobkyně s navrženým postupem vyslovila souhlas a žalovaná na výzvu soudu nereagovala, rozhodl soud bez ve věci bez nařízení jednání.
4. Ze žalobkyní předložené Smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 9.6.2017 a formuláře„ Loan application Info“ soud zjistil, že tato smlouva a formulář obsahují údaje o telefonním čísle, e- mailové adrese a číslu bankovního účtu č. bankovní účet. Na základě této smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč, který měl být čerpán dne 8.6.2017 v částce 4 500 Kč a dne 11.6.2017 v částce 1 500 Kč Smlouva ani formuláře však neobsahují vlastnoruční ani elektronický podpis žádné ze smluvních stran ani jinou elektronickou značku prokazující uzavření smlouvy. Ze Standartních informací o spotřebitelském úvěru a obchodních podmínek bez data vyplývá, že rovněž neobsahují podpisy žádného subjektu.
5. Z Platební informace: Výpisů z účtu vyplývá, že původní věřitel informoval žalovanou o výši minimální splátky s tím, že dne 9.6.2017 byl učiněn výběr ve výši 4 500 Kč, dne 12.6.2017 výběr ve výši 1 500 Kč, a že k 9.9.2017 činila dlužná částka celkem 8 801,25 Kč.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.12.2019 soud zjistil a vzal za prokázané, že pohledávka za žalovanou byla postoupena včetně příslušenství na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15.9.2020 soud zjistil, že žalovaná byla informována o postoupení pohledávky z původního věřitele, společnosti právnická osoba na přechodného věřitele společnost právnická osoba, a tato společnost následně postoupila pohledávku na žalobkyni. Žalované byla současně poskytnuta dodatečná lhůta k plnění 3 dny ode dne doručení oznámení.
7. Z předžalobní upomínky ze dne 15.9.2020 ve spojení s podacím archem soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě celé dlužné částky před podáním žaloby, a to ve lhůtě tří dnů.
8. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že původní věřitel a žalovaná měli uzavřít pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru, která však nebyla žádnou ze stran podepsána. Původní věřitel měl poukázat na účet žalované dne 8.6.2017 částku ve výši 4 500 Kč a dne 11.6.2017 částku ve výši 1 500 Kč. Pohledávka za žalovanou byla nejprve postoupena na společnost právnická osoba, IČO, která ji postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19.12.2019, a toto postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 15.9.2020.
9. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 419 a § 1812 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tedy z toho, že mezi žalobkyní a žalovaným jde o vztah ze spotřebitelské smlouvy, v důsledku čehož se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanoveným k ochraně spotřebitele nepřihlíží.
10. Podle § 562 odst. 1 zákona o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý
11. Podle § 561 odst. 1 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.
12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 1879 a násl. o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
16. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSU“) vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy.
17. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.
18. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.
19. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ (dále jen„ eIDAS) se„ podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.
20. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.
21. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.
22. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o.z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako„ kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný„ zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.
23. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
24. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
25. Podle § 1968 věta prvá o.z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o.z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.
26. Po provedeném dokazování nemá soud za prokázané, že byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku. Žalobkyně dostatečně neosvědčila, jakým způsobem byla uzavřena úvěrová smlouva přesto, že k tomuto byla vyzvána usnesením ze dne 19. 2. 2021. Žalobkyně předložila smlouvu a listinu, která nebyla žalovanou podepsána, ani jiným elektronickým znakem nebyla účastníky potvrzena vůle smlouvu uzavřít. Ani z žádného z dalších jednání tvrzených žalobkyní ani předložených listin nelze dovodit, zda a jakou konkrétní smlouvu žalovaná uzavřela a v jakém textovém znění tak případě učinila, tedy že vyslovila souhlas s textem smlouvy, který byl soudu předložen k důkazu. Žalobkyně stejně tak ani přes výzvu soudu neoznačila důkazy k prokázání tvrzení, že finanční prostředky ve výši 6 000 Kč byly poskytnuty právě žalované. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru, neboť na listinách se nenachází podpis žalované ani elektronická značka. Postup uzavření tvrzeného úvěru taktéž nebyl prokázán, stejně tak odeslání finančních prostředků ve výši 6 000 Kč na účet žalované.
27. I v případě by měl soud existenci úvěrové smlouvy za prokázanou, nebylo v řízení prokázáno, že ze strany původního věřitele došlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalované, což by mělo v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 věta třetí ZSU ve spojení s ustanovením § 588 o.z. za následek absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
28. Ze všech výše uvedených důvodů nezbylo soudu, než žalobu v celém rozsahu zamítnout.
29. Ohledně nároku na náhradu nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. s ohledem na skutečnost, že žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, by měla nárok na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, avšak v řízení jí žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, jak ve výroku II. rozsudku uvedeno.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).