Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3/2001

U S N E S E N Í

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 2. 11. 1999, č.j. -42, zamítl návrh oprávněné na provedení výkonu rozhodnutí vyklizením povinného z bytu, který byl - pravomocně - nařízen usnesením téhož soudu ze dne 29. 6. 1999, č.j. -23, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 8. 1999, č.j. -29.

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 30. 5. 2000, č.j. -70, ve znění opravného usnesení ze dne 24. 7. 2000, č.j. -75, zrušil usnesení soudu prvního stupně, řízení o návrhu na provedení výkonu rozhodnutí zastavil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud - s odkazem na ustanovení a , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“) - uzavřel, že řízení nemělo pro nedostatek podmínky řízení proběhnout; o provedení výkonu rozhodnutí vyklizením povinného do specifikovaného náhradního bytu bylo totiž již negativně rozhodnuto usnesením, kterým soud prvního stupně sice nařídil výkon rozhodnutí, ale současně rozhodl, že o jeho provedení bude rozhodnuto dodatečně, neboť byt zajištěný oprávněnou shledal neodpovídající bytové náhradě určené ve vykonávaném rozhodnutí.

Rozhodnutí soudů obou stupňů napadla oprávněná (zastoupena advokátkou) včasným dovoláním, jímž - oproti závěru soudu prvního stupně - prosazuje názor, že byt, který pro povinného zajistila, splňuje požadavky kladené zákonem na přiměřenou bytovou náhradu. Navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 12. 2000 (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Odtud plyne, že rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním úspěšně napadnout nelze.

Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání ( ); proto také neupravuje funkční příslušnost soudů pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že oprávněná směřuje „dovolání“ výslovně přímo proti rozhodnutí (usnesení) soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti usnesení soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, zastavil ( ).

Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je ve smyslu přípustné ( ); není však důvodné.

Z úřední povinnosti posuzuje dovolací soud pouze vady taxativně vyjmenované v ustanovení (tzv. „zmatečnosti“) a - je-li dovolání přípustné - jiné vady řízení, pokud mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (uvedené vady nejsou dovoláním vytýkány a z obsahu spisu se nepodávají, zejména nejde o zmatečnost podle , neboť právě na nedostatek podmínky řízení spočívající v překážce věci pravomocně rozhodnuté odvolací soud procesně regulérním způsobem reagoval); jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak ho dovolatelka obsahově vymezila ( ).

Výhrady, které dovolatelka snesla proti rozhodnutí soudu prvního stupně, jsou pro výsledek dovolacího řízení bezcenné, neboť posouzení, zda zajištěný byt odpovídá bytové náhradě určené titulem pro výkon rozhodnutí, předmětem odvolacího přezkumu nebylo. Odvolací soud své rozhodnutí založil výlučně na (procesním) závěru o překážce věci pravomocně rozhodnuté (dovolatelka žádné výhrady proti správnosti tohoto závěru neuplatnila), takže posouzení bytové náhrady soudem prvního stupně na výsledek řízení o odvolání žádný vliv nemělo. Navíc, jak Nejvyšší soud opakovaně uvedl ve své rozhodovací praxi, vylučuje-li povaha rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se řízení končí, možnost věcného přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně, pak tvrzení, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nesprávné, případně že řízení, které jeho vydání předcházelo, je postiženo vadami, sama o sobě důvodnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nezakládají (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2000 pod číslem 47).

Jestliže nelze na základě dovolacích argumentů přezkoumat závěr odvolacího soudu o nedostatku vytčené procesní podmínky, nezbylo Nejvyššímu soudu než dovolání jako neopodstatněné zamítnout (, 5 ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn tím, že oprávněná (dovolatelka), která jednak z procesního hlediska zavinila zastavení řízení a jednak nebyla úspěšná, právo na náhradu nákladů nemá, a povinnému žádné náklady (podle obsahu spisu) v tomto stadiu řízení nevznikly (, 224 odst. 1, věta první, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. ledna 2002

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu