Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 81/2002

U S N E S E N Í

Dovolání s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Táboře, jako soud prvního stupně, usnesením ze dne 4. 5. 1998, č. j. -31, vypořádal dědictví po zůstavitelce A. J. tak, že dvě třetiny parcel zapsaných na listu vlastnictví č. 177 pro katastrální území B.u Katastrálního úřadu v T. a dvě šestiny parcel ve stejném katastrálním území, zapsaných na listu vlastnictví č. 176 ve výrokové části blíže označených, nabyl pozůstalý syn E. J. s povinností vyplatit S. J. jeho dědický podíl v částce 5.371,13 Kč. Pozůstalý vnuk J. J. nabyl jednu třetinu parcel zapsaných na listu vlastnictví č. 177 a jednu šestinu parcel zapsaných na listu vlastnictví č. 176. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dědici ze zákona jsou pozůstalí synové E. a S. J. a pozůstalý vnuk J. J. Dědici dohodu neuzavřeli, bylo tedy dědictví vypořádáno podle § 39 odst. 3 notářského řádu.

K odvolání J. J. Krajský soud v Českých Budějovicích, jako soud odvolací, usnesením ze dne 29. 1. 1999, č. j. -47, shora uvedené usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Podle jeho závěru soud prvního stupně postupoval správně podle (vzhledem k datu úmrtí zůstavitelky a s ohledem na znění článku II.odst. 2 ). Rovněž ve věci správně aplikoval, s ohledem na znění (dále jen ObčZ), jeho hmotně právní ustanovení () ve znění platném do 31. 3. 1983.

Usnesení odvolacího soudu napadl Josef Jindrák (dále jen dovolatel), zastoupený advokátem, včasným dovoláním, jehož přípustnost i důvodnost odůvodnil odkazem na ustanovení (dále jen ). Jednání u notáře se nemohl ze zdravotních důvodů zúčastnit, k jednání soudu prvního stupně nebyl pozván, čímž mu byla odňata možnost jednat před soudem. Dále namítal, že rozdělení dědictví mezi všechny tři dědice nebylo provedeno rovným dílem, čímž došlo k porušení ObčZ. Navrhl zrušení napadeného usnesení i usnesení soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části 12, hlavy prvé, bodu 17 jímž byl změněn (), podle kterého dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným před účinností tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění před novelizací provedenou

Dovolání není přípustné. Jedná se o usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé. Proti takovému usnesení ustanovení upravující přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu dovolání nepřipouští.

Dovolatel vytýká rozhodnutí odvolacímu soudu vadu podle odst 1 písm. f) , tj. že mu nesprávným postupem soudu byla odňata možnost jednat před soudem. Jedná se o vadu, která pokud je její existence zjištěna, zakládá přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu a je zároveň dovolacím důvodem podle . Tuto vadu spatřuje dovolatel v tom, že ve věci bylo rozhodnuto bez jeho přítomnosti, když se jednání před notářem nemohl ze zdravotních důvodů zúčastňovat, což notáři vždy sdělil.

Z obsahu spisu bylo zjištěno, že řízení ve věci bylo zahájeno usnesením soudu prvního stupně ze dne 30. 5. 1995. Prvního jednání u notářky (pověřené soudní komisařky, jejíž úkony v řízení o dědictví se považují za úkony soudu ve smyslu ,3 ), konaném dne 7. 11. 1996, se dovolatel bez omluvy nezúčastnil. Dopisem ze dne 24. 3. 1997 dodatečně oznámil, že pro zranění nohy je od 21. 11. 1996 téměř nepohyblivý. Na jednání konané dne 5. 5. 1997 se bez omluvy nedostavil, jednání nařízené na 20. 6. 1997 bylo na žádost dovolatele odročeno. Dopisem ze dne 12. 11. 1997 požádal dovolatel o zaslání rozhodnutí Okresního soudu v Táboře ze dne 12. 5. 1994, týkajícího se dědictví po jeho dědečkovi E. J., zemřelém dne 9. 5. 1979, po jehož zaslání slíbil připravit návrh dohody na vypořádání dědictví. Dopisem ze dne 9. 1. 1998 byl urgován u dovolatele jeho návrh dědické dohody. Zároveň mu bylo sděleno, že další jednání bude nařízeno na konec února 1998 a byl upozorněn, že pokud se tohoto jednání nezúčastní, případně pokud nepošle na toto jednání svého zástupce s plnou mocí, bude soud vycházet z toho, že k dohodě mezi dědici nedošlo. K poslednímu jednání nařízenému na 19. 3. 1998 se dovolatel rovněž nedostavil, svou neúčast omluvil zdravotními důvody.

Z uvedeného vyplývá, že dovolatel byl několikrát k jednání pozván, ovšem žádného z jednání se nezúčastnil. V průběhu řízení několikrát písemně sliboval zaslání návrhu dohody na vypořádání dědictví, což nakonec neudělal. Proto bylo postupováno v souladu s ustanovením , podle kterého soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. Nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; přihlédne přitom k obsahu spisu a k provedeným důkazům. Soud tedy může pokračovat v řízení i při nečinnosti účastníka, nebrání-li tomu výslovné ustanovení zákona.

K dohodě o vypořádání dědictví mezi účastníky nedošlo, rozhodl tedy soud v souladu s ustanovením ObčZ ve znění platném do 31. 3. 1983. V postupu soudu prvního stupně dovolací soud dovolatelem vytýkanou vadu podle písm f) neshledal. Dovolání tedy není podle citovaného zákonného ustanovení přípustné.

Ostatní vady podle ustanovení , pro něž je dovolání přípustné vždy a jež jsou i způsobilým dovolacím důvodem podle ustanovení . nebyly tvrzeny a dovolacím soudem, který je vždy povinen napadené rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska těchto vad přezkoumat, shledány nebyly.

Na základě shora uvedených skutečností dovolací soud dovolání odmítl podle , za použití , protože směřuje proti usnesení, proti kterému žádné ustanovení dovolání nepřipouští.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. ledna 2002

JUDr. František Duchoň, v. r.

předseda senátu