Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1980/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

III. Žalobce a první žalovaná nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Znojmě usnesením ze dne 6. 4. 2001, č. j. -80, odmítl podle pro opožděnost odvolání žalobce proti rozsudku téhož soudu ze dne 31. 1. 2001, č. j. -73, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 500.000,- Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že tento rozsudek byl doručován právnímu zástupci žalobce prostřednictvím pošty, protože adresát nebyl zastižen, byla zásilka uložena u pošty dne 7. 3. 2001. Od tohoto dne běžela dle ust. desetidenní lhůta k vyzvednutí této zásilky, takže posledním dnem této lhůty bylo pondělí 19. 3. 2001, které je tak dnem doručení rozsudku advokátu žalobce. Následujícím dnem začala běžet zákonná patnáctidenní odvolací lhůta, jejíž poslední den připadl na úterý 3. 4. 2001. Jestliže odvolání žalobce bylo podáno na poště dne 5. 4. 2001, bylo podáno opožděně.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 6. 2001, č. j. -92, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud po doplnění dokazování fotokopií oznámení o uložení zásilky dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že odvolání žalobce proti rozsudku okresního soudu bylo podáno opožděně. Z doručenky s modrým pruhem vyplývá, že adresát nebyl zastižen, bylo mu oznámeno uložení zásilky dne 7. 3. 2001 na poště, a advokát žalobce si zásilku osobně převzal dne 21. 3. 2001. I z oznámení o uložení zásilky na poště je zřejmé, že zásilka byla uložena dne 7. 3. 2001, a pokud je zde uvedeno, že zásilku je možné na poště převzít nejpozději do 22. 3. 2001, nenahrazuje tato lhůta zákonnou lhůtu stanovenou v ust. U advokáta má pak zákon vždy za splněnou nezbytnou podmínku náhradního doručení, totiž že se adresát v době doručení skutečně v místě doručení zdržuje, neboť se vychází z předpokladu, že je věcí řádného výkonu advokacie, aby v místě sídla advokáta byla v době doručování zásadně přítomna osoba oprávněná písemnost převzít. Podle tohoto ustanovení měl tedy advokát žalobce desetidenní lhůtu do 19. 3. 2001 (když konec lhůty - 17. 3. - připadl na sobotu) k tomu, aby si písemnost uloženou na poště vyzvedl. Dnem 20. 3. 2001 začala žalobci běžet odvolací lhůta, která skončila 3. 4. 2001 (úterý), a pokud žalobce podal odvolání k poštovní přepravě dne 5. 4. 2001, učinil tak opožděně.

Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání z důvodu podle , jehož přípustnost dovozuje z ust. Nesouhlasí se závěrem, že jeho odvolání proti rozsudku okresního soudu bylo podáno opožděně, a uvádí, že soud odpovídá za způsob, který při doručování písemnosti pošta zvolila. Na převzatém oznámení o uložení zásilky bylo uvedeno, že uloženou zásilku je možné převzít do 22. 3. 2001, a nikoliv, že ji má adresát vyzvednout do 10 dní a že jinak se poslední den této lhůty považuje za den doručení. Lhůtu k vyzvednutí zásilky do 22. 3. 2001 považoval adresát za závaznou, když z oznámení nemohl vědět, zda jde o písemnost určenou do vlastních rukou nebo o jinou písemnost. Namítá, že není zřejmé, jak dospěl odvolací soud ke zjištění, že předmětná zásilka byla uložena dne 7. 3. 2001 na poště. Protože v daném případě nedošlo k naplnění zákonných podmínek pro rozhodnutí ve smyslu ust. , navrhl zrušení usnesení odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.

Druhý žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že podle jeho názoru není podle ust. dovolání přípustné, protože se nejedná o meritorní rozhodnutí ve věci samé, které by mělo po právní stránce zásadní význam. Souhlasí se závěrem odvolacího soudu, že odvolání žalobce proti rozsudku okresního soudu bylo podáno opožděně, a navrhuje odmítnutí dovolání, případně jeho zamítnutí.

Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle ve znění účinném od 1. 1. 2001, a to v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy I, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm.b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm.c)].

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto

a) o žalobě na obnovu řízení,

b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí ( § 235h odst. 1 věta druhá).

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto

a) ve věci konkursu a vyrovnání,

b) o žalobě pro zmatečnost,

c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,

d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,

e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,

f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,

g) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za odst.2.

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo

a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1,

b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření ( ).

V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné podle ustanovení a , protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení a 2 , neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení , neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení odmítnuta žaloba, popřípadě jiný návrh na zahájení řízení, tedy nikoliv - jako je tomu v daném případě - kdy bylo odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost podle ustanovení

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle věty první, a , aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.

Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, takže druhému žalovanému vzniklo ve smyslu ustanovení , a právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Náklady druhého žalovaného sestávají z odměny ve výši jednoho úkonu právní služby (vyjádření k dovolání). Odměna za zastupování advokátem podle činí 375,- Kč ( , , , věty první). Vedle odměny přísluší zástupci druhého žalovaného též náhrada hotových výdajů dle advokátního tarifu za každý úkon právní služby ve výši 75,-Kč, celkem tedy 450,-Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. ledna 2002

JUDr. Marta Škárová,v.r.

předsedkyně senátu