Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 596/2001

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že kupní smlouva uzavřená dne 15.6.1995, kterou obchodní společnost G., spol. s r.o. prodala žalovanému \"nemovitosti, a to stavbu čp. 5147 se zastavěnou plochou parc. č. st. 7750 a pozemek ostatní plocha parc. č. 2979/3, vše zapsáno u Katastrálního úřadu ve Z. na listě vlastnictví č. 5163 pro obec Z. a katastrální území Z., a dále hmotný investiční majetek a drobný hmotný investiční majetek\", je vůči němu právně neúčinná. Žalobu odůvodnil tím, že má vůči G., spol. s r.o. vymahatelné daňové pohledávky, na jejichž úhradu vymohl daňovou exekucí, kterou vůči dlužníkovi vedl, pouze 8.579,60 Kč a \"pravděpodobně\" ani výkonem rozhodnutí prodejem nemovitostí dlužníka (\"pozemků parc. č. 265, 267/1 a 267/2, zapsaných na listu vlastnictví č. 385 u Katastrálního úřadu ve Z. pro katastrální území a obec T.\"), vedeném na návrh žalobce u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. , nebude jeho pohledávka uspokojena v plné výši. Protože dlužník \"nemá ve svém vlastnictví další majetek a ani peněžní prostředky na účtech vedených u bank\", znemožnila kupní smlouva ze dne 15.6.1995 žalobci \"dále vést exekuci na jiný majetek\" a zkrátila tak jeho možnost domoci se uspokojení své vymahatelné pohledávky.

Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 15.9.1998 č.j. -64 žalobě vyhověl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalovaný je povinen zaplatit České republice \"na účet zdejšího soudu\" soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč. Po provedeném dokazovaní dospěl k závěru, že předpoklady uvedené v ustanovení § 42a obč. zák. byly splněny, neboť žalobce podal odpůrčí žalobu proti žalovanému v zákonem stanovené tříleté lhůtě, jeho pohledávka vůči dlužníkovi je vymahatelná, žalovaný je osobou, v jejíž prospěch byl žalobou napadený právní úkon učiněn, a žalovanému musel být úmysl dlužníka zkrátit žalobce znám, protože \"v obou společnostech jako společníci a jednatelé vystupovali stejné osoby\". Kupní smlouva ze dne 15.6.1995 je proto vůči žalobci ve smyslu ustanovení § 42a obč. zák. neúčinná.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2.11.2000 č.j. -96 rozsudek prvního soudu stupně zrušil a řízení zastavil; současně rozhodl, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. Dospěl k závěru, že \"v daném případě\" podal žalobu ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení ve smyslu ustanovení Finanční úřad je totiž oprávněn \"vlastním jménem v občanském soudním řízení vystupovat pouze v souvislosti s výkonem rozhodnutí\"; řízení o určení neúčinnosti právního úkonu je řízením nalézacím, a proto v něm finanční úřad může \"vystupovat pouze jménem státu\". Protože řízení trpí nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit, postupoval odvolací soud \"dle ustanovení \".

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že , o správě daní a poplatků, ve znění účinném od 1.1.1995, v ustanovení přiznává finančnímu úřadu jako správci daně způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení ve věcech správy daní. Správou daní se rozumí právo činit opatření, potřebná ke správnému a úplnému zjištění, stanovení a splnění daňových povinností, zejména právo vyhledávat daňové subjekty, daně vyměřit, vybrat, vyúčtovat, vymáhat nebo kontrolovat jejich splnění ve stanovené výši a době. Žaloba podle ustanovení obč. zák. je jedním ze způsobů, který finančnímu úřadu (věřiteli) jako orgánu oprávněnému vybírat daně může umožnit vybrání daně nebo její vymáhání. Řízení, v němž se finanční úřad domáhá určení neúčinnosti právního úkonu, kterým bylo zkráceno uspokojení pohledávky na daních, je proto věcí správy daně a finanční úřad má v takovém řízení způsobilost být účastníkem řízení. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen \"\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( ) a že je přípustné podle ustanovení , přezkoumal usnesení odvolacího soudu bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Podle ustanovení způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.

Podá-li u soudu žalobu ten, kdo ve smyslu ustanovení není způsobilým účastníkem řízení, jde o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit. K takovému nedostatku je soud povinen - jak správně uvádí odvolací soud - kdykoliv za řízení (tedy i v průběhu odvolacího řízení) přihlédnout a řízení zastavit ( ). V posuzované věci však o takovýto případ nejde.

Finanční úřady jsou územní finanční orgány (srov. , o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů), které, jak uvádí ustanovení , o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů (platné v době rozhodování odvolacího soudu), jako orgány státní správy mimo jiné vykonávají \"správu daní, odvodů a záloh na tyto příjmy, včetně jejich příslušenství\".

Podle ustanovení věty první , o správě daní a poplatků (ve znění pozdějších předpisů) \"správou daně se rozumí právo činit opatření potřebná ke správnému a úplnému zjištění, stanovení a splnění daňových povinností, zejména právo vyhledávat daňové subjekty, daně vyměřit, vybrat, vyúčtovat, vymáhat nebo kontrolovat podle tohoto zákona jejich splnění ve stanovené výši a době\". Ustanovení věty druhé tohoto zákona (ve znění účinném od 1.1.1995) uvádí, že \"správce daně má způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení ve věcech správy daní a v tomto rozsahu má i procesní způsobilost\".

Z uvedeného vyplývá, že zákon (ustanovení věty druhé , ve znění účinném od 1.1.1995) přiznává finančním úřadům jako správcům daně způsobilost být účastníky občanského soudního řízení. Tuto způsobilost však nemají v plném rozsahu (ve všech věcech patřících do pravomoci soudů), ale jen v těch věcech, v nichž jde o správu daní, tedy o zjištění, stanovení a splnění daňových povinností fyzických a právnických osob. Ke správě daní patří zejména vyhledávání daňových subjektů, vyměřování daní, jejich vybírání, vyúčtování a vymáhání. Ve smyslu ustanovení části věty za středníkem proto jsou finanční úřady v uvedeném rozsahu způsobilými účastníky řízení.

V posuzovaném případě žalující finanční úřad žalobou uplatnil právo odporovat právnímu úkonu, který - podle jeho tvrzení - učinil daňový dlužník v úmyslu zkrátit vymožení dlužné daně. Ve shodě s ustanovením § 42a odst. 3 obč. zák. žalobu podal proti osobě, v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn (proti žalovanému E., s.r.o.).

Smyslem žaloby podle ustanovení § 42a obč. zák. (odpůrčí žaloby) je dosáhnout rozhodnutí soudu, kterým by bylo určeno, že je vůči věřiteli právně neúčinný dlužníkův právní úkon, kterým bylo zkráceno uspokojení jeho vymahatelné pohledávky. Rozhodnutí soudu, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno, je podkladem k tomu, aby se věřitel na základě titulu způsobilého k výkonu rozhodnutí, vydaného proti dlužníku, domáhal nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) postižením toho, co odporovaným právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku, a to nikoliv proti dlužníku, ale vůči osobě, v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn. Jestliže uspokojení věřitele z tohoto majetku není dobře možné, může se věřitel domáhat, aby mu ten, komu z odporovatelného právního úkonu dlužníka vznikl prospěch, vydal takto získané plnění.

Z uvedeného vyplývá, že odpůrčí žaloba je právním prostředkem sloužícím k uspokojení vymahatelné pohledávky věřitele. U pohledávek na daních jde o jeden ze způsobů, který finančnímu úřadu jako orgánu oprávněnému vybírat daně (tedy \"věřiteli\") může umožnit vybrání daně nebo její vymáhání (po osobě, v jejíž prospěch byl odporovatelný právní úkon učiněn, nebo které z takovéhoto právního úkonu vznikl prospěch). V řízení zahájeném odpůrčí žalobou tedy z tohoto hlediska jde o věc správy daně.

Nejvyšší soud České republiky z těchto důvodů dospěl k závěru, že ve věci, jejímž předmětem je uplatněné právo odporovat právnímu úkonu dlužníka, zkracujícímu uspokojení vymahatelné pohledávky na daních, má finanční úřad od 1.1.1995 způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.1.1998 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 63 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998).

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné. Nejvyšší soud České republiky je proto zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení ( část věty za středníkem a věta první ).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( věta druhá a třetí ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. ledna 2002

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu