Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 719/2000

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

II. Jinak se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 1999, č. j. -63 zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací městskému soudu.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím městský soud k odvolání žalobkyně, směřujícímu pouze proti zamítavému výroku o příslušenství pohledávky, poté, co připustil změnu žaloby, změnil rozsudek obvodního soudu v napadené části tak, že žalovaného zavázal k zaplacení úroků z prodlení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů; řízení o odvolání žalovaného pak zastavil s odůvodněním, že nedostatek, pro nějž nelze v odvolacím řízení pokračovat, spatřuje v okolnosti, že z odvolání není patrno, do kterého z výroků napadeného rozsudku směřuje, v čem je spatřována nesprávnost napadeného rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se dovolatel domáhá.

Ve včasném dovolání žalovaný, zastoupen advokátkou, předně namítá, že - ač jeho zástupkyně ve všech svých podáních kromě plné moci uváděla jako místo pro doručování adresu P. - byla jí výzva k doplnění odvolání doručena na adresu P.; ve vadném doručení výzvy, v důsledku něhož nemohl „uplatnit námitky, které by odvolací soud zvažoval a rozhodoval o nich“, dovolatel spatřuje odnětí možnosti v průběhu řízení jednat před soudem. Jelikož odvolací soud neměl k dispozici námitky, které žalovaný mínil uplatnit v odvolacím řízení, vychází napadené rozhodnutí ze skutkového zjištění, jež v podstatné části nemá oporu v provedeném dokazování.

Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 10. listopadu 1999, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném před novelizací provedenou , tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále jen „ “).

Dovolání - v části směřující proti výroku o připuštění změny žaloby - není přípustné.

Ve smyslu lze pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu

napadnout dovoláním jen za předpokladu, že to zákon připouští.

Přípustnost dovolání, směřuje-li proti výroku o připuštění změny žaloby, jenž má povahu usnesení, z rozhodných ustanovení a neplyne. Ustanovení nepřichází v úvahu proto, že nejde o usnesení měnící, a ustanovení až f/ jsou nepoužitelná z toho důvodu, že v souzené věci nejde o žádný z případů tam vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení , již proto, že tento výrok nepředstavuje rozhodnutí ve věci samé a není ani výrokem potvrzujícím. Pokud jde o vadu řízení podle , ta dovolatelem (jenž ji spatřuje v nedoručení výzvy k doplnění odvolání) ve vztahu k uvedenému výroku namítána není a nevyplývá ani z obsahu spisu.

Dovolání (přípustné ve vztahu k měnícímu výroku napadeného rozsudku podle a ve vztahu k výroku o zastavení řízení o odvolání žalovaného podle ) je důvodné.

Podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. K vadám uvedeným v , a pokud je dovolání přípustné, i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny.

Předmětné řízení vskutku trpí tzv. jinou (než v uvedenou) vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ).

Jak dovodila již ustálená judikatura (viz usnesení Nejvyššího soudu z 20. října 1998, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 1999, poř. č. 36), musí výzva k odstranění vad podání obsahovat - kromě jiného - i údaje o tom, v čem je podání nesprávné či neúplné, a poučení, jak je třeba je opravit nebo doplnit. Tyto údaje ani poučení však usnesení soudu prvního stupně z 22. června 1999, č. j. -55 neobsahuje.

Podle ustanovení v odvolání má být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá.

Náležitost odvolání spočívající v tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, se neomezuje vždy jen na individualizaci napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně datem jeho vydání (vyhlášení) a jednacím číslem, popřípadě spisovou značkou. Obsahuje-li rozhodnutí více výroků, které jsou ve smyslu ustanovení způsobilé samostatně nabýt právní moci, popřípadě jejichž právní moc nebude dotčena, pokud se odvolání týká pouze vedlejších výroků ( ), musí být v odvolání uvedeno, proti kterým výrokům směřuje, a to tak, aby bylo zřejmé, které z výroků mají být podle odvolatele vyloučeny z přezkumné činnosti odvolacího soudu (srov. ustanovení ). Pokud bylo některým z výroků napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodnuto o dělitelném plnění (zpravidla o zaplacení peněžité částky), musí též z odvolání vyplývat, v jaké části je tento výrok napaden (tzv. kvantitativní stránka odvolání); odvoláním směřujícím jen proti části výroku o dělitelném plnění totiž může dojít k tzv. rozštěpení původně jednotného práva, o němž bylo rozhodnuto jedním výrokem, na dvě práva se samostatným skutkovým základem ve smyslu ustanovení

Určitost údajů o tom, proti kterému rozhodnutí odvolání směřuje, má ve výše uvedeném smyslu význam především pro otázku vymezení odkladného (suspenzivního) účinku odvolání, a tím i pro vymezení rozsahu vázanosti odvolacího soudu rozsahem podaného odvolání ( ). Není-li z odvolání zřejmé, jaké části napadeného rozhodnutí se týká odkladný účinek odvolání, ať již by šlo o část oddělitelného předmětu řízení ( ) či o otázku, zda není napaden jen některý z vedlejších výroků, takže by zůstal v právní moci výrok o věci samé ( ), jde o vadu podání, bez jejíhož odstranění nelze v odvolacím řízení pokračovat. V takovém případě odvolací soud podle ustanovení (za podmínek uvedených v tomto ustanovení) a odvolací řízení zastaví.

V předmětné věci je odvolání neúplné v tom, že v něm není uvedeno, proti kterému z výroků rozsudku soudu prvního stupně směřuje (pokud by směřovalo jen do výroku o nákladech řízení, zůstala by vzhledem k ustanovení právní moc výroku o věci samé nedotčena), a - jestliže se týká i výroku o zaplacení částky 383.000, - Kč - v jaké části tento výrok rozsudku napadá (pokud by byla odvoláním napadena jen část výroku o věci samé, a žalovaný v dovolání uvádí, že „nikdy nepopíral, že žalobkyni dluží ještě částku 83.000, Kč s příslušenstvím“, nebyla by právní moc zbývající části tohoto výroku ve smyslu ustanovení dotčena). Přestože tento nedostatek odvolání bránil dalšímu pokračování odvolacího řízení, soud žalovaného k jeho odstranění nevyzval (a odvolací řízení pak bylo ovšem i pro vady, jež podle ustálené judikatury nedostatkem bránícím dalšímu pokračování odvolacího řízení nejsou - zastaveno).

Z uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně postupoval nesprávně, neboť ve výzvě k odstranění vad odvolání neuvedl, v čem tyto vady spočívají a jak má žalovaný odvolání doplnit. Tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud k této vadě řízení ve smyslu ustanovení věty druhé přihlédl, i když nebyla v dovolání uplatněna.

Již proto, že řízení předcházející vydání napadeného rozsudku trpí uvedenou vadou, Nejvyšší soud jej (s výjimkou výroku, proti němuž dovolání není přípustné) - aniž se musel zabývat zkoumáním případné existence namítnuté vady podle ustanovení - včetně akcesorických výroků o nákladech řízení zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení ( část věty za středníkem, odst. 2 věta první ).

Vyslovený právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný ( věta druhá ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v novém rozhodnutí ve věci ( věta třetí ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. ledna 2002

JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.

předseda senátu