Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

39Co 12/2026

USNESENÍ

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň Mgr. Miloslavy Štorkové a JUDr. Andrey Borovičkové, Ph.D., ve věci

žalobkyně: A., a.s., IČO xxx

sídlem E., Praha

proti

žalovanému: R. G., narozený xxx

bytem K., K., Slovenská republika

o 4 629,58 Kč, k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 19. září 2025, č. j. – 22

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se

mění

tak, že se řízení nezastavuje.

Odůvodnění:

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně výrokem I rozhodl, že není příslušný k projednání a rozhodnutí věci, výrokem II řízení zastavil a výrokem III rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně se zaplacení žalované částky po žalovaném domáhala s tím, že pro žalovaného vedla běžný účet, žalovaný se v rozporu se smlouvou dostal do nepovoleného debetu. Soud prvního stupně zjistil, že žalovaný je občanem Slovenské republiky, v České republice neměl nikdy povolen žádný druh pobytu. Zabýval se proto tím, zda soudům České republiky svědčí mezinárodní příslušnost (pravomoc) k projednání a rozhodnutí věci, vyšel přitom z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále nařízení Brusel I bis). Za rozhodné považoval zjištění, kde má žalovaný své skutečné bydliště. Uvedl, že na adrese uvedené v žalobě N., Praha, si žalovaný žádnou zásilku soudu nepřevzal, naopak osobně převzal zásilku zaslanou na slovenskou adresu. Uvedl, že v dané věci jde o nárok ze spotřebitelské smlouvy, příslušnost se proto řídí článkem 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis, tedy místem bydliště žalovaného. Postupoval proto podle článku 28 odst. 1 uvedeného nařízení a protože se žalovaný řízení neúčastnil, vyslovil svou nepříslušnost, podle ust. řízení zastavil a podle ust. věty prvé rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, jak uvedl ve výroku svého rozhodnutí.

3. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, kterým se domáhala jeho zrušení a pokračování v řízení. Namítala, že posuzovaná spotřebitelská smlouva není spotřebitelskou smlouvou ve smyslu nařízení, neboť závazkový vztah nelze podřadit pod žádné z písmen a) až c) v článku 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis, článek 18 odst. 2 se proto na věc nevztahuje. Smlouva byla sepsána v českém jazyce na pobočce v Praze, kam se žalovaný osobně dostavil, o sjednání smlouvy požádal a smlouvu o poskytování bankovních služeb podepsal, byla mu poskytnuta debetní karta. Žalobkyně se na Slovensko nijak nezaměřuje, na Slovensku nemá pobočku. Protože ustanovení o spotřebitelských smlouvách nelze použít, je podle žalobkyně mezinárodní příslušnost založena podle článku 7 odst. 1 písm. b), druhá odrážka, a to místem, kde služby byly poskytnuty. Mezinárodní příslušnost českých soudů tak je podle žalobkyně dána.

4. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas ( ), osobou oprávněnou ( ), postupem podle ust. , přezkoumal správnost napadeného usnesení, aniž nařizoval jednání ( ) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

6. Podle článku 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7:

a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky;

b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo

c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností.

7. Podle článku 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště.

8. Jak správně uvádí žalobkyně, oddíl 4 nařízení Brusel I bis, upravující příslušnost u spotřebitelských smluv, nedopadá na všechny spotřebitelské smlouvy, ale jen na ty, které lze podřadit pod článek 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis. Není tady správný závěr soudu prvního stupně, že článek 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis dopadá na všechny spotřebitelské smlouvy ve smyslu národního práva České republiky. V daném případě se žalobkyně zaplacení žalované částky domáhá s tím, že žalovaný u ní měl na základě smlouvy zřízen běžný účet, byl oprávněn disponovat s penězi do výše zůstatku na účtu, účet se nikdy neměl dostat do záporného zůstatku, což se v daném případě žalovanému stalo, proto požadovala úhradu žalované částky. Z uvedeného vyplývá, že žalobkyně neposkytla žalovanému peněžní prostředky na koupi movitých věcí na splátky, že se nejedná o půjčku či jiný úvěrový obchod k financování koupě takových movitých věcí, nejde tedy o případy uvedené v článku 17 odst. 1 písm. a), b) nařízení Brusel I bis. Nejde ani o žádný z případů uvedených v článku 17 odst. 1 písm. c) uvedeného nařízení, neboť ve smlouvě žalovaný jako svou uváděl adresu bydliště na Slovensku, žalovaný tedy neměl bydliště v České republice, jak uváděl i soud prvního stupně, žalobkyně se na Slovensko nijak nezaměřuje, nemá tam žádnou pobočku. Z uvedeného tak vyplývá, že nejde o spotřebitelskou věc ve smyslu článku 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis, proto také nelze použít článek 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis, upravující příslušnost ve věcech, kde jde o spotřebitelskou věc podle článku 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis. Závěry soudu prvního stupně proto nejsou správné.

9. V posuzovaném případě příslušnost nebyla založena podle článku 26 nařízení Brusel I bis tím, že by se žalovaný řízení aktivně účastnil, aniž by namítal nepříslušnost soudu. Nejde také o žádný z případů výlučné příslušnosti, jak jsou vyjmenovány v článku 24 nařízení Brusel I bis. V úvahu tak připadá použití obecné příslušnosti upravené v čl. 4 bod 1 nařízení tak, že příslušným je soud státu, v jehož obvodu má žalovaný bydliště, nebo použití ustanovení zvláštní příslušnosti (na výběr dané), upravené v oddílu 2, v daném případě připadá v úvahu použití článku 7 odst. 1 písm. a), b), druhá odrážka nařízení Brusel I bis.

10. Podle tohoto ustanovení osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována:

a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn;

b) pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku:

- v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno,

- v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty;

c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a).

11. Odvolací soud souhlasí se žalobkyní, že je dána příslušnost právě podle tohoto článku, neboť podle obsahu spisu v době zahájení řízení měl žalovaný bydliště na Slovensku, tedy v jiném státě Evropské unie, předmět sporu souvisí s účastníky uzavřenou smlouvou, smlouva o vedení běžného účtu je smlouvou o poskytnutí služby, ta v daném případě byla poskytnuta bankou, která má sídlo v České republice, konečně v Praze také písemná smlouva byla uzavřena. Z uvedeného tak vyplývá, že příslušnost soudů České republiky je dána právě podle tohoto ustanovení.

12. Protože odvolací soud dospěl k závěru, že soudy České republiky k projednání a rozhodnutí věci příslušné jsou, napadené rozhodnutí podle ust. změnil tak, že se řízení nezastavuje. Touto změnou byly odstraněny i výroky I a III o vyslovení nepříslušnosti a náhradě nákladů řízení (v podrobnostech viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ).

Poučení:

Proti tomuto usnesení

j e

přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Praha, dne 16. ledna 2026

JUDr. Jiří Cidlina v. r.

předseda senátu