Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1889/2000

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem pro zmeškání ze dne 21. 4. 1999, č.j. -9, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 206.477,- Kč s 20 % úrokem od 1. 12. 1998 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení účastníků.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 1. 2000, č.j. -22, odkazuje na ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“), odvolání žalovaného proti rozsudku pro zmeškání jako opožděné odmítl. Protože doručenka prokazující místo, den a způsob doručení zásilky obsahující rozsudek soudu prvního stupně nevykazovala předepsané obsahové náležitosti - „chybí razítko podací pošty a údaje o uložení zásilky dnem 27. 4.“ - provedl odvolací soud šetření zprávou Č, p., s. p., pošty v P, ze dne 29. 11. 1999, z níž zjistil, že dne 26. 4. 1999 byl žalovaný vyzván a dne 27. 4. 1999 vyrozuměn o uložení doporučené zásilky. Na podkladě tohoto zjištění pak uzavřel, že „napadené rozhodnutí bylo doručeno postupem podle dne 30. 4. 1999“, takže lhůta k podání odvolání ( věta první ) uplynula dne 17. 5. 1999 bez ohledu na to, že si žalovaný rozsudek vyzvedl u soudu osobně až dne 19. 5. 1999. Odvolání, které žalovaný osobně doručil soudu dne 31. 5. 1999, bylo tudíž podáno v době, kdy odvolací lhůta marně uplynula.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný (zastoupený advokátem) včasným dovoláním, namítaje, že mu nesprávným postupem odvolacího soudu byla odňata možnost jednat před soudem ( ). Podle dovolatele nebyla splněna základní podmínka nezbytná pro založení domněnky náhradního doručení zásilky ve smyslu , a to aby se adresát písemnosti v místě doručení zdržoval. V místě, kam byla zásilka obsahující rozsudek soudu prvního stupně doručována (P.), se žalovaný v době doručování (t.j. dne 26. 4. a 27. 4. 1999) nezdržoval. V tuto dobu totiž byt z důvodu provádění úplné rekonstrukce vůbec neužíval a společně s manželkou a synem bydlel u paní E. K. Protože neměl možnost uvedené okolnosti uplatnit dříve (odvolací soud rozhodl bez nařízení jednání), činí tak prostřednictvím dovolání (včetně označení důkazů /stavebního povolení Obvodního úřadu městské části P. ze dne 6. 4. 1998 a prohlášení paní E. K.). Z uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 12. 2000 (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Dovolání je ve smyslu přípustné ( ) a je i důvodné.

Nesouhlas dovolatele se závěrem odvolacího soudu o opožděnosti odvolání má základ v tvrzení zpochybňujícím výsledky šetření soudu, týkající se okolností doručení zásilky obsahující rozsudek soudu prvního stupně. Po obsahové stránce tak argumenty dovolatele naplňují důvod podle (řízení je postiženo jinou /než v uvedenou/ vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci); k takové vadě ostatně dovolací soud - je-li dovolání přípustné - přihlíží z úřední povinnosti (srov. větu druhou ). V souzené věci řízení skutečně zmíněnou vadou trpí.

Podle ustanovení věty první se stejnopis písemného vyhotovení rozsudku doručuje účastníkům, popřípadě jejich zástupcům do vlastních rukou. Doručování fyzickým osobám v případech, kdy zásilku je třeba doručit do vlastních rukou adresáta, upravuje ustanovení

Podle ustanovení nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Místo, den a způsob doručení prokazuje při doručování poštou zásadně doručenka, kterou pošta vrací zpět odesílajícímu soudu. Konkrétní postupy pošty a povinné údaje vyznačované na doručence, jež osvědčuje náhradní doručení zásilky určené do vlastních rukou, stanovila v souladu s ustanovením (tehdy platná) , o právech a povinnostech pošty a jejích uživatelů (poštovní řád), ve znění , zejména přílohou č. 5 v bodech 18, 19 a 20. Již v usnesení ze dne 25. 6. 1998, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura 18/1998 pod číslem 127, Nejvyšší soud vysvětlil, že - obsahuje-li všechny náležitosti předepsané uvedeným předpisem - je doručenkau, jež má povahuy veřejné, a jež se od listin soukromých liší svou důkazní silou; potvrzuje, není-li prokázán opak, pravdivost toho, co je v ní osvědčeno ( ). V takovém případě učiní odvolací soud zjištění potřebná z hlediska ustanovení , a přímo ze spisu (v něm založené doručenky) a dospěje-li k závěru, že odvolání bylo podáno opožděně, odmítne je, aniž by bylo třeba nařizovat jednání ( ).

Podle svého obsahu doručenka deklaruje též, že se adresát v místě doručení zdržuje (srov. text „ ... ačkoli se v místě doručení zdržuje, nebyl přes písemnou výzvu ... zastižen ...“).

Jestliže však doručenka znaky veřejnéy nemá, soud při šetření, zda bylo odvolání podáno včas, shora uvedené konstrukce využít nemůže; závěr o tom, že podmínky náhradního doručení přesto byly v daném případě splněny, musí tedy být (řádně) jinak odůvodněn, a to zvláště v případě, kdy je účastníkem zpochybňován.

V projednávaném případě odvolací soud uzavřel, že doručenka prokazující doručení rozsudku soudu prvního stupně žalovanému náležitosti uvedené ve ve znění nemá, tedy nepřiznal ji povahu veřejnéy (proto také zjištění potřebná k tomu, jakým způsobem bylo žalovanému doručováno, čerpal ze zprávy Č. p., s. p., pošty v P. ze dne 29. 11. 1999). Jestliže však doručenka - co do obligatorních údajů v ní obsažených - nebyla perfektní, mělo šetření odvolacího soudu zahrnovat i to, zda se v místě doručení žalovaný jako adresát zásilky v rozhodnou dobu skutečně zdržoval (právě toto dovolatel v dovolání zpochybnil tvrzením, že v bytě z důvodu jeho rekonstrukce nebydlel, a nabídl k tomu také důkazy). Jestliže se odvolací soud z úřední povinnosti nezabýval (také) tím, zda se žalovaný dne 26. 4. 1999 v místě doručení zdržoval (jako předpokladem ve smyslu nezbytným pro náhradní doručení písemnosti), jsou jeho závěry o opožděnosti odvolání založeny na neúplném šetření o podmínkách doručení rozsudku soudu prvního stupně.

Lze uzavřít, že odvolací soud řízení zatížil vadou ve smyslu , takže jeho rozhodnutí nemůže být posouzeno jako správné; Nejvyšší soud je proto zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( část věty za středníkem, odst. 2 věta první ).

V dalším řízení soud nepřehlédne, že - i když při zjišťování rozhodných skutečností pomocí šetření nejde o dokazování, které se v řízení před soudem pojmově vztahuje jen k věci samé - je třeba při něm postupovat přiměřeně podle ustanovení a násl (účastníci mají právo vyjádřit se k výsledkům šetření, zejména budou-li čerpány z výpovědí osob či listin).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( věta třetí ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. ledna 2002

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu