Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 995/2001

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1. 975. - Kč, k rukám advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 5. 12. 1995, č. j. -131 (poté, co jeho rozsudek ze dne 19. 2. 1992, č. j. -57, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 7. 1992, č. j. -72, byly k dovolání žalobkyně zrušeny rozsudkem tehdejšího Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 11. 1992, sp. zn. ), zrušil právo společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu v P., F. 3, sestávajícímu ze tří pokojů, kuchyně a příslušenství, nacházejícímu se v přízemí domu napravo od vchodu (dále \"předmětný byt\"), určil, že výlučným nájemcem bytu a členem SBD R. se stává žalovaný, a žalobkyni uložil povinnost předmětný byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění přiměřeného náhradního bytu; dále zamítl návrh žalobkyně, aby se stala výlučnou nájemkyní předmětného bytu a členkou družstva, a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 13. 12. 2000, č.j. -194 (poté, co jeho rozsudek ze dne 22. 1. 1997, č. j. -158, byl k dovolání žalovaného zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. 2. 1999, sp. zn. ), rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že se zrušuje právo společného nájmu účastníků k předmětnému bytu s tím, že jeho výlučnou nájemkyní a členkou družstva bude nadále žalobkyně; žalovanému uložil povinnost byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění náhradního bytu. Dále potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech řízení odvolacího. Odvolací soud doplnil dokazování konstatováním závěrů znaleckých posudků MUDr. J. B. a PhDr. J. B. a lékařskou zprávou MUDr. J. Z., z nichž učinil zjištění o zdravotním stavu žalovaného, jakož i zprávami SBD R. P., z nichž čerpal zjištění o stanovisku pronajímatele k určení výlučného nájemce bytu a o plnění členských práv a povinností v družstvu. Shodně se soudem prvního stupně shledal důvody pro zrušení práva společného nájmu bytu; pokud jde o otázku, kdo z účastníků bude předmětný byt dále jako člen družstva užívat, zdůraznil, že prioritní je - v souladu s ustanovením § 705 odst. 3 obč. zák. - zájem nezletilých dětí. Toto hledisko svědčí v dané věci ve prospěch žalobkyně, jíž byly nezletilé děti účastníků svěřeny do výchovy, a která má tak povinnost zajistit jim (mimo jiné) stabilní bydlení. Je v zájmu nezletilých dětí účastníků - uvedl odvolací soud - aby žily se svojí matkou v samostatném bytě, který by splňoval tuto podmínku, neboť dosud jsou stále odkázány na prozatímní bydlení v domě rodičů žalobkyně. Pokud jde o další zákonné hledisko - stanovisko pronajímatele, toto nesvědčí ve prospěch žádného z účastníků, když SBD R. P. nezaujalo věcné stanovisko s poukazem na to, že rozhodnutím představenstva družstva byli účastníci vyloučeni z družstva pro neplnění členských povinností (pro neplacení nájemného a úhrad za služby spojené s užíváním bytu). Vzhledem k tomu, že žalovaný znemožňuje žalobkyni již řadu let užívání předmětného bytu a obývá jej sám, je především na něm, aby plnil řádně členské povinnosti; pokud tak nečinil, nelze mu přičíst k dobru hledisko řádného plnění povinností spojených s užíváním bytu, stejně tak jako okolnost, že brání žalobkyni v užívání bytu. Z dalších hledisek, významných pro určení dalšího nájemce bytu, zhodnotil odvolací soud ve prospěch žalobkyně (která by byt užívala spolu se dvěma nezletilými dětmi účastníků, zatímco žalovaný by tak činil - vedle další osoby, k jejímž zájmům nelze v této souvislosti přihlížet - sám) hledisko účelného využití předmětného bytu, jakož i hledisko definitivního vyřešení bytových poměrů účastníků (když žalobkyně má - na rozdíl od žalovaného - snahu zajistit žalobci náhradní byt). Odvolací soud se dále zabýval i otázkou zdravotního stavu žalovaného; konstatoval, že byť by - dle závěrů znaleckých posudků - mohla změna bydliště (nucené přestěhování do náhradního bytu) způsobit další zhoršení jeho zdravotního stavu, došlo k tomuto zhoršení (jak vyplývá z lékařské zprávy MUDr. J. Z. z roku 1999) i bez této zátěžové situace, z objektivních důvodů, které nelze ovlivnit. Po zhodnocení uvedených hledisek odvolací soud uzavřel, že hlediska svědčící pro žalobkyni převažují, a je proto na místě, aby byla určena výlučnou nájemkyní bytu.

Pravomocný rozsudek odvolacího soudu (s výjimkou potvrzujícího výroku o nákladech řízení) napadl žalovaný (zastoupen advokátem) včasným dovoláním, jež (s poukazem na ustanovení „ a odst. 3 “) odůvodnil tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i tím, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Poté, co obsáhle reprodukuje obsah rozhodnutí ve věci dosud vydaných, uvádí, že se odvolací soud v napadeném rozhodnutí zabýval i zdravotním stavem žalovaného. V této souvislosti poukazuje na ustanovení , podle kterého závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, ustanoví soud znalce. Dovolatel má za to, že závěry znaleckého posudku \"nelze bez dalšího přebírat, ale je třeba je ověřovat i jinými důkazy\". Namítá, že odvolací soud \"fakticky odmítl závěry ve věci vypracovaných znaleckých posudků, avšak bez ověření dalšími důkazy\". Odvolací soud (uvádí se dále v dovolání) zcela \"formálně zopakoval důkazy přečtením závěrů znaleckých posudků a protokoly o výslechu znalců, jejich výslechy neopakoval, ač pro to byly - vzhledem k době, která uplynula od jejich vypracování - podmínky, a zaujal stanovisko „opačné než znalci\"; odvolací soud tak nepostupoval v souladu s platným právním řádem. Dovolatel dále poukazuje na ustanovení , podle kterého může odvolací soud změnit rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže po doplnění dokazování je skutkový stav věci zjištěn tak, že je možno o věci rozhodnout. „V těchto směrech (uvádí se dále v dovolání) spatřuji vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci\". Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení; současně učinil návrh na odložení vykonatelnosti tohoto rozhodnutí.

Žalobkyně ve svém dovolacím vyjádření vyvracela argumenty dovolatele a navrhla, aby dovolání bylo jako nedůvodné zamítnuto.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 13. 12. 2000, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále jen \" \".

Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 28. 6. 2001, č. j. -218, ve znění opravného usnesení ze dne 17. 7. 2001, č. j. -220, odložil vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2000, č. j. -194, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 5. 12. 1995, č. j. -131.

Dovolání je přípustné podle , neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Ve smyslu ustanovení a 3 je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Obligatorně přihlíží k vadám taxativně vyjmenovaným v až g) , jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vzhledem k tomu, že vady uvedené v nebyly dovoláním namítány, a ani se z obsahu spisu nepodávají, zabýval se dovolací soud otázkou, zda je řízení postiženo tzv. jinou vadou řízení ve smyslu , jak namítá dovolatel (byť nesprávně odkazuje na ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2001).

Mezi vady řízení ve smyslu - za podmínky, že mohly být příčinou nesprávného rozhodnutí ve věci - patří zejména procesní vady při zjišťování skutkového stavu věci. Dovolacím důvodem podle uvedeného ustanovení nemohou být vady a omyly při hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení , které jsou výsledkem úsudků a závěrů soudu; nápravy se lze domáhat jen dovolacím důvodem podle , tj. námitkou, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

O vadu řízení při zjišťování skutkového stavu věci se jedná zejména tehdy, jestliže při provádění dokazování nebylo postupováno v souladu s příslušnými ustanoveními (např. osoba, která měla být slyšena jako svědek, byla slyšena jako účastník řízení, důkaz u byl proveden v rozporu s odst. apod.), nebo jestliže nebylo postupováno v souladu s ustanovením (např. nebyl proveden navržený důkaz), anebo jestliže v rozporu s ustanovením nebyly vůbec zjišťovány okolnosti rozhodné pro posouzení věci (soud se jimi nezabýval, přestože byly tvrzeny a k jejich prokázání byly nabízeny důkazy).

Jak vyplývá z obsahu spisu - z protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 13. 12. 2000 (č. l. 191, 192) - odvolací soud doplnil dokazování opakováním důkazů provedených soudem prvního stupně - závěry znaleckých posudků MUDr. J. B. a PhDr. J. B., a čtením protokolu o jejich výpovědích, přičemž účastníci (jejich zástupci) neměli k těmto důkazům připomínky. Rovněž tak bez připomínek byl proveden důkaz lékařskou zprávou MUDr. J. Z. (která byla v souladu s ustanovením přečtena). Pokud jde o další listinné důkazy (rozhodnutí SBD R. P. o vyloučení účastníků z družstva, odvolání proti tomuto rozhodnutí a doklad o doplacení dlužných částek), způsob jejich provedení též odpovídal ; právní zástupce žalovaného se v této souvislosti vyjádřil k důvodům vzniku dluhu na nájemném a k postupu družstva. Zástupci účastníků před vyhlášením napadeného rozsudku k dotazu soudu sdělili, že \"další návrhy na doplnění dokazování nemají\".

Z uvedeného nelze učinit závěr, že by postup odvolacího soudu při provádění dokazování, který odpovídal příslušným ustanovením (srov. zejména a ), zakládal naplnění vady dle Postup odvolacího soudu není možno označit za nesprávný ani proto, že neprovedl další důkazy (dovoláním zmiňované opakované výslechy znalců) z vlastní iniciativy; řízení sporné (jímž je i řízení v dané věci) je ovládáno zásadou projednací, která je tradičně chápána tak, že tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat o nich důkazy je zásadně věcí účastníků řízení ( ). S přihlédnutím k tomu nelze ani shledat důvodnou dovolací námitku, že odvolací soud postupoval v rozporu s ustanovením

Dovolatel dále označil jako jeden z dovolacích důvodů výtku, že odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění, která nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování (dovolací důvod dle , v dovolání nesprávně označen ustanovením ve znění účinném od 1. 1. 2001), konkretizaci tohoto dovolacího důvodu však dovolání neobsahuje (dovolatel neuvádí, která skutková zjištění má v rámci této kritiky napadeného rozhodnutí na mysli). Jeho námitky směřující proti hodnocení znaleckých posudků jsou z hlediska naplnění uvedeného dovolacího důvodu nedostatečné. Odvolací soud, jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí, tyto důkazy vzal v úvahu, a zhodnotil je v souvislosti s dalším důkazem - lékařskou zprávou MUDr. J. Z. z 15. 12. 1999, z něhož učinil zjištění o zdravotním stavu žalovaného v období následujícím po tom, v němž byly znalecké posudky vypracovány. Z obsahu odůvodnění napadeného rozsudku se přitom nepodává, že by v hodnocení uvedených důkazů byl logický rozpor, nebo že by skutková zjištění, z nichž odvolací soud vycházel, byla podložena důkazy, které nebyly v řízení provedeny.

Z uvedeného je zřejmé, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů podle a c) (obsahově konkretizovaných v dovolání) správný. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle věty před středníkem zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a a žalobkyni, která byla v tomto řízení úspěšná, byla přiznána náhrada účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Tyto náklady sestávají z odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 10. platí, že odměna za zastupování advokátem nebo notářem v řízeních v jednom stupni, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se stanoví podle dosavadních právních předpisů. V intencích a je dovolací řízení zahájeno dnem, kdy soudu dojde návrh na jeho zahájení, tedy dnem, kdy soudu dojde dovolání. Jelikož dovolání v této věci bylo podáno 28. března  2001 a dovolací řízení tak bylo zahájeno po 1. 1. 2001, určuje se výše odměny za zastupování advokáta podle , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen \"vyhláška\").

Podle § 2 vyhlášky se stanoví sazby odměny pro řízení v jednom stupni z peněžité částky, která je předmětem řízení, nebo podle druhu projednávané věci (odstavec 1). V sazbě podle odstavce 1 jsou zahrnuty všechny úkony právní služby provedené advokátem nebo notářem s výjimkou odměny za úkony, která patří k nákladům řízení, o jejichž náhradě soud rozhoduje podle (odstavec 2).

Podle § 10 odst. 3 vyhlášky ve věcech odvolání a dovolání se sazba odměny posuzuje podle sazeb, jakými se řídí odměna pro řízení před soudem prvního stupně, není-li stanoveno jinak.

Z ustanovení § 18 odst. 1 věty první vyhlášky se pak podává, že učinil-li advokát v řízení pouze jediný úkon právní služby, soud sníží sazbu odměny o 50 %, nejméně na částku 250.- Kč.

Podle § 7 odst. 1 písm. d) vyhlášky činí sazba odměny ve věci nájmu 3. 800.- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalobkyně učinila v dovolacím řízení toliko jediný úkon (vyjádření k dovolání), snižuje se sazba odměny určená částkou 3. 800.- Kč na polovinu, tj. na 1. 900.- Kč.

Jelikož upravuje - jak je zřejmé z jejího - pouze paušální sazby odměny za zastupování účastníka advokátem, nikoli však již nároky advokáta na náhradu hotových výdajů a na náhradu za promeškaný čas, jež stojí vedle odměny (srov. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “), přísluší zástupkyni žalobkyně též náhrada hotových výloh advokátky v částce 75,- Kč ( ); úhrn nákladů dovolacího řízení, jež žalobkyni vznikly, a k jejichž náhradě je žalovaný povinen, tak činí celkem 1. 975.- Kč.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 22. ledna 2002

Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.

předsedkyně senátu